1 VSPH 1235/2012-A-54
anonymizovano 44 INS 19268/2011 1 VSPH 1235/2012-A-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka anonymizovano a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , anonymizovano , IČO: 87770512, bytem a místem podnikání Žižkova 337/255, 400 04 Trmice, zastoupen advokátem JUDr. Miroslavem Černým, sídlem Balbínova 3/224, Praha 2, zahájené na návrh SP FINANCE, s.r.o., IČO 24803197, Na Poříčí 1071/17, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení anonymizovano soudu v Ústí nad Labem č.j. anonymizovano 44 INS 19268/2011-A-36, ze dne 19. června 2012,

takto:

I. Usnesení anonymizovano soudu v Ústí nad Labem č.j. anonymizovano 44 INS 19268/2011-A-36, ze dne 19. června 2012, se potvrzuje.

II. Dlužníku se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

anonymizovano soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením pod bodem I. výroku zamítl insolvenční návrh věřitele SP FINANCE, s.r.o. (dále jen věřitel) a pod bodem II. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V bodech III. až V. výroku rozhodl o vrácení zálohy na náklady řízení věřiteli a o jeho povinnosti zaplatit soudní poplatek z podaného návrhu ve výši 2.000,- anonymizovano

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že věřitel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku po dobu delší 30 dnů po splatnosti, která vznikla z titulu nezaplaceného finančního vyrovnání podle úvěrové smlouvy č. 700/298/07/1/01 ze dne 5.9.2007 právnímu předchůdci věřitele Raiffeisenbank, a.s. ve výši 1.184.473,86 anonymizovano 2.5.2011 původní věřitel Raiffeisenbank, a.s. postoupil tuto pohledávku na věřitele, jemuž dlužník ze svého závazku po postoupení pohledávky ničeho nezaplatil. Jako další věřitele navrhovatel označil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Raiffeisenbank, a.s. a uvedl, že ani tyto závazky není dlužník schopen plnit. Svoji pohledávku dokládal prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 21.12.2010, úvěrovou smlouvou č. 700/298/07/1/01 ze dne 5.9.2007, přihláškou pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.5.2011. Mnohost věřitelů navrhovatel dokládal exekučním příkazem č.j. 112 EX 5478/10-7 ze dne 27.2.2011, exekučním příkazem č.j. 025 EX 12490/09-7 ze dne 1.12.2009 a výpisem z katastru nemovitostí LV 49 vedený u anonymizovano úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem.

Dlužník požadoval zamítnutí insolvenčního návrhu a zejména tvrdil, že samotná pohledávka věřitele je sporná, neboť je o ni veden spor u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti insolvenčnímu navrhovateli a Raiffeisenbank, a.s., v němž se domáhá určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, tudíž věřitel není k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimován. Dále zejména tvrdil, že dluh splácel věřiteli Raiffeisenbank, a.s. a administrativní chybou na straně Raiffeisenbank, a.s. došlo k tomu, že některé splátky dlužníka byly připsány na jiný účet banky. Proto byl sepsán s dlužníkem dne 24.9.2010 zápis o tom, že dlužné částky dlužník uhradí bance nejpozději do prosince 2010. Protože dlužník neuhradil dluh do 30.11.2010, byl mu bankou dluh zesplatněn a následně postoupen věřiteli. Dlužník je však přesvědčen, že mu lhůta k plnění neuplynula 30.11.2010, ale měla běžet až do konce prosince 2010. anonymizovano dalších označených věřitelů dlužník doložil v průběhu insolvenčního řízení doklad o jejich úhradě nebo dohodu o splátkovém kalendáři. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že byla osvědčena aktivní legitimace věřitele, jenž doložil svoji pohledávku splatnou déle než 30 dnů, avšak nebyl osvědčen úpadek dlužníka dle ust. § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť nebylo osvědčeno, že by měl dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že zjistí dlužníkův úpadek, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Měl za to, že v průběhu řízení byli zjištěni věřitelé se splatnou a vykonatelnou pohledávkou, neboť exekučně vymáhané pohledávky dalších věřitelů dlužníka Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a Raiffeisenbank, a.s. soudními exekutory JUDr. Janem Grosamem (Exekutorský úřad Praha 6) a Mgr. Zdeňkem Pánkem (Exekutorský úřad Děčín) v řízeních 025 Ex 12490/09 a 112 EX 5478/10 nebyly v době zahájení insolvenčního řízení zcela uhrazeny, ač se jedná o pohledávky vykonatelné a splatné déle než 30 dnů. Skutečnost, že na tyto pohledávky bylo plněno dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení, nemůže dle věřitele být hodnocena jako splnění dluhu, neboť exekuci nelze po zahájení insolvenčního řízení vykonat. Rovněž věřitel označil jako dalšího věřitele dlužníka s pohledávkou splatnou déle než 30 dnů Generali Pojišťovnu, a.s., o níž dlužník neuvedl ničeho ve svém seznamu závazků (obdobně jako u závazku věřitele Raiffeisenbank, a.s.).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, na něž v celém rozsahu odkazuje. Z těchto skutkových zjištění zejména vyplývá, že dlužník rozporuje pohledávku věřitele, jeho námitky však směřují pouze ke zpochybnění práva banky jako právního předchůdce věřitele zesplatnit hypoteční úvěr, nikoli ke vzniku jeho povinnosti splatit celkový dluh z úvěru dle dohody ze dne 24.9.2010. I z tvrzení samotného dlužníka je tak zřejmé, že svůj závazek nesplnil nejen ke dni 30.11.2010, ale ani do doby, než došlo k postoupení pohledávky bankou na věřitele, tudíž soud I. stupně jeho obranu hodnotil správně jako neprůkaznou a vycházel z toho, že věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku splatnou déle než 30 dnů a je k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimován. Tím věřitel splnil svoji povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ doložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojil její přihlášku.

Proto také soud I. stupně správně zaměřil další dokazování na otázku, zda je dlužník v úpadku, tedy zda má více věřitelů se splatnými pohledávkami, které by nebyl schopen plnit.

Podle insolvenčního návrhu, seznamu závazků dlužníka a dalších zjištění soudu I. stupně měl dlužník v době podání insolvenčního návrhu splatné závazky vůči věřitelům:

-Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Územní pracoviště Ústí nad Labem z dlužného pojistného a penále (doloženo platebním výměrem č. 4441001426 a platebním výměrem č. 2141001425) v celkové výši 26.493,- anonymizovano -Raiffeisenbank, a.s. z titulu nedoplatku úvěru z platební karty (vymáhán exekutorem JUDr. Janem Grosamem), jenž činil 20.032,70 anonymizovano -Finanční úřad v Ústí nad Labem z dlužné daně z nemovitosti ve výši 1.447,- anonymizovano -Allianz pojišťovna, a.s. pohledávku ve výši 5.424,77 anonymizovano

V době rozhodování o úpadku byla pohledávka Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky dle zprávy soudního exekutora Mgr. Zdeňka Pánka dlužníkem v té části, v níž byla exekučně vymáhána, uhrazena a pro zbývající část pohledávky byly dlužníku povoleny splátky; ze zprávy soudního exekutora JUDr. Jana Grosama vyplývá, že pohledávka Raiffesenbank, a.s. byla rovněž v celém rozsahu uhrazena k rukám exekutora a z dokladů předložených dlužníkem bylo prokázáno splnění dluhu vůči Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem a vůči Allianz pojišťovna, a.s.

Dokazováním doplněným odvolacím soudem bylo dále zjištěno, že závazek dlužníka vůči Generali Pojišťovně, a.s. se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, jež evidovala vůči dlužníku dluh přiznaný pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 22 C 17/2009-57 ze dne 21.4.2010, je vymáhán nařízenou exekucí vedenou soudním exekutorem JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem pod sp.zn. 42 EXE 4169/2011, kde je k měsíci květnu 2012 vymáhána celková částka 21.730,- anonymizovano plánované náklady exekuce budou činit 8.400,- anonymizovano dlužníkem předložených příkazů k úhradě a poštovních poukázek bylo dále zjištěno, že dlužník uhradil ke dni rozhodování odvolacího soudu k rukám exekutora celkem 30.454,- anonymizovano

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3).

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že v době rozhodování soudu I. stupně (jenž mohl vycházet toliko ze skutkových zjištění učiněných ke dni rozhodování soudu) nebyla zjištěna žádná splatná pohledávka dalšího věřitele. anonymizovano rozhodování odvolacího soudu byla uhrazena i poslední zjištěná pohledávka Generali Pojišťovny, a.s. i s náklady exekučního řízení.

Zákonné předpoklady úpadku dlužníka proto nejsou splněny, neboť nebyli zjištěni krom věřitele-navrhovatele další věřitelé dlužníka se splatnými pohledávkami, není tedy dána podmínka plurality věřitelů dle § 3 odst. 1 IZ. Z průběhu řízení je sice zřejmé, že dlužník měl splatné závazky, ale tyto závazky byl schopen plnit. Pouze splatný závazek vůči věřiteli neplní a tvrdí, že je sporný. To vše vede odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně, jímž návrh na zjištění úpadku zamítl, je správné, neboť úpadek dlužníka zjištěn nebyl. Protože účelem insolvenčního řízení není vymáhání pohledávek jednotlivých věřitelů, je třeba věřitele odkázat na vymáhání svého splatného závazku podle pravidel nalézacího řízení.

anonymizovano spočívající ve zpochybnění plnění dlužníka v rámci nařízené exekuce odvolací soud uvádí tolik, že ani po zahájení insolvenčního řízení není možno zabránit dlužníku, aby plnil na své splatné závazky, pokud tímto plněním neporušuje zásady stanovené v § 111 a násl. IZ. Dlužník se z pochopitelných důvodů snaží svůj hrozící úpadek řešit a v daném případě shromáždil prostředky pro splnění nebo odklad plnění všech svých splatných závazků vyjma nevykonatelného závazku navrhujícího věřitele, který neuznává, a vůči kterému se brání v jím vyvolaném soudním řízení. Plnění v rámci probíhající exekuce dlužníkem proto za dané situace lze akceptovat, neboť nebylo zjištěno, že by dlužník tímto plněním své povinnosti při nakládání s majetkovou podstatou porušil. anonymizovano toho však odvolací soud dodává, že plněním na všechny věřitelem označené pohledávky ostatních věřitelů dlužník demonstroval svoji schopnost tyto závazky plnit, čímž vyvrátil tvrzení věřitele o svém úpadku spočívající v neschopnosti dlužníka své závazky plnit (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ve věci 29 NSČR 38/2010 zveřejněné pod č. 83/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, v němž soud nepřiznal dlužníku náhradu nákladů řízení, byť byl ve věci úspěšný, neboť mu náklady řízení nevznikly.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 150 o.s.ř. s tím, že ve věci úspěšnému dlužníkovi náklady odvolacího řízení nepřiznal, neboť okolnosti případu nasvědčují lehkomyslnému přístupu dlužníka k plnění jeho splatných závazků, jež hradil pravidelně až v průběhu řízení jak před soudem I. stupně, tak i před soudem odvolacím. Za této situace by nebylo spravedlivé věřiteli ukládat povinnost k náhradě nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím anonymizovano soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 25. října 2012

JUDr. František anonymizovano e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová