1 VSPH 1232/2013-P12-9
MSPH 94 INS 5656/2009 1 VSPH 1232/2013-P12-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Františka Kuery a soudc JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenním ízení dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Gercenova 858/7, 102 00 Praha 10, o odvolání Citibank Europe plc se sídlem v North Wall Quay 1, 166 40 Dublin, Irsko, zast. Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Týn 1049/3, Praha 1, proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 94 INS 5656/2009-P12-2 ze dne 23. ervence 2013,

takto:

Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 94 INS 5656/2009-P12-2 ze dne 23. ervence 2013, se p o t v r z u j e .

Od vodnČní:

MČstský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl pohledávku zahraniní právnické osoby, tj. Citibank Europe plc (dále jen vČ itel) a vyslovil, že právní mocí tohoto rozhodnutí úast vČ itele v insolvenním ízení koní.

Z od vodnČní tohoto usnesení zejména vyplývá, že soud I. stupnČ vyšel ze zjištČní, že insolvenní ízení ve vČci dlužníka Václava Bláhy (dále jen dlužník) bylo zahájeno vyhláškou ze dne 27.8.2009, .j. MSPH 94 INS 5656/2009-A-2, v níž byli v souladu s § 110 odst. 2 a 3 insolvenního zákona (dále jen IZ) vČ itelé dlužníka, kte í chtČjí své pohledávky uplatnit v insolvenním ízení vyzváni, aby podali u zdejšího soudu p ihlášku své pohledávky ve lh tČ do rozhodnutí soudu o úpadku.Usnesením ze dne 23.10.2009, .j. MSPH 94 INS 5656/2009-A-14 soud dále rozhodl o úpadku dlužníka spojeném s povolením oddlužení. V rozhodnutí byli vČ itelé dlužníka, kte í dosud nep ihlásili své pohledávky vyzváni, aby tak uinili ve lh tČ 30 dn ode dne rozhodnutí o úpadku, a souasnČ poueni o následcích zmeškání stanovené lh ty. Poslední den lh ty s ohledem na výše uvedené p ipadl na 22.11. 2009. VČ itel p ihlásil svoji pohledávku ve výší 30.292,02 K za dlužníkem v insolvenním ízení podáním došlým soudu dne 29.6.2013.

Soud I. stupnČ dospČl na základČ tČchto uvedených zjištČní k závČru, že vČ itel p ihlásil svou pohledávku do insolvenního ízení opoždČnČ, a proto ji dle § 185 IZ odmítl a vyslovil, že právní mocí rozhodnutí úast vČ itele v insolvenním ízení se koní.

Toto usnesení napadl vČ itel v zákonem stanovené lh tČ odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zmČnil tak, že se p ihláška pohledávky neodmítá, nebo spoívá na nesprávném právním posouzení vČci. Konstatoval, že vČ itel je zahraniní osobou se sídlem v Irsku, tj. v jednom z lenských stát Evropské unie, a proto je namístČ postupovat podle § 426 IZ a aplikovat na vČc p ímo na ízení Rady (ES) . 1346/2000 ze dne 25. kvČtna 2000 o úpadkovém ízení (dále jen na ízení). Poukázal na l. 39 na ízení, podle nČhož každý vČ itel, který má své obvyklé sídlo v jiném lenském státČ než státČ, který zahájil insolvenní ízení, má právo písemnČ p ihlásit pohledávky v úpadkovém ízení a dále na l. 40 odst. 1, podle nČhož je-li v nČkterém lenském státu zahájeno úpadkové ízení, p íslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodlenČ informují známé vČ itele, kte í mají své obvyklé místo pobytu, bydlištČ nebo sídlo v jiných lenských státech, p iemž ustanovení § 430 IZ ukládá tuto informaní povinnost insolvennímu soudu; v l. 40 odst. 2 a l. 42 odst. 1 na ízení jsou stanoveny náležitosti tohoto oznámení. Uvedl, že pojem známý vČ itel by mČl být vykládán tak, že se jím vČ itel stává okamžikem, kdy se insolvenní soud dozví o možnosti jeho existence bez ohledu na okamžik, kdy se tak stane. Konstatoval, že v projednávané vČci se tak stalo okamžikem, kdy vČ itel podal k insolvennímu soudu napadeným usnesením odmítnutou p ihlášku pohledávky. Tvrdil, že pokud insolvenní soud nepostupoval podle výše uvedených ustanovení na ízení, nemohla vČ iteli lh ta k podání p ihlášky pohledávky uplynout, nebo ani nezaala bČžet, a proto jím byla p ihláška pohledávky podána vas. Na tomto závČru pak nemČní nic ani okolnost, že zahraniní osoba má v ýeské republice v obchodním rejst íku zapsanou svou organizaní složku.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají vČ itelé p ihlášky pohledávek u insolvenního soudu od zahájení insolvenního ízení až do uplynutí lh ty stanovené rozhodnutím o úpadku. K p ihláškám, které jsou podány pozdČji, insolvenní soud nep ihlíží a takto uplatnČné pohledávky se v insolvenním ízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenní soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve vČ itele, kte í dosud nep ihlásili své pohledávky, aby tak uinili ve stanovené lh tČ, a pouí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lh ta k p ihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dn a delší 2 mČsíc , a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, iní tato lh ta 30 dn .

Podle § 173 odst. 4 IZ má p ihláška pohledávky pro bČh lh ty k promlení nebo pro zánik práva stejné úinky jako žaloba i jiné uplatnČní práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvennímu soudu. P ihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodlenČ soudu insolvennímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; úinky spojené s podáním takové p ihlášky nastávají dnem, kdy p ihláška dojde insolvennímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v pr bČhu insolvenního ízení skutenost, na základČ které se podle tohoto zákona k p ihlášce pohledávky nebo k p ihlášené pohledávce nep ihlíží, insolvenní soud odmítne p ihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání p ípustné a které se doruuje zvláš p ihlášenému vČ iteli, dlužníku a insolvennímu správci; odvolání proti nČmu m že podat jen p ihlášený vČ itel. Právní mocí takového rozhodnutí úast tohoto vČ itele v insolvenním ízení koní; o tom insolvenní soud p ihlášeného vČ itele uvČdomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce vasnosti p ihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lh ty pro podání p ihlášek stanovené insolvenním soudem v rozhodnutí o úpadku (ust. § 136 IZ) postaí, je-li p ihláška posledního dne lh ty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doruit (§ 57 odst. 3 o.s. .). Nejde-li o známé vČ itele dlužníka, kte í mají své obvyklé místo pobytu, bydlištČ nebo sídlo v nČkterém z lenských stát Evropské unie s výjimkou Dánska (ust. § 430 IZ), nedoruuje insolvenní soud známým vČ itel m dlužníka zvláš (jinak než vyhláškou podle ust. § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenního ízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ýR ze dne 4.9.2008, sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSýR 4/2008-P11 (publikované pod zn. R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp.zn. I. ÚS 2536/08).

Podle § 71 IZ rozhodnutí o úpadku (obdobnČ vyhlášku o zahájení insolvenního ízení) doruuje soud vyvČšením písemnosti na ú ední desce insolvenního soudu a jejím souasným zve ejnČním v insolvenním rejst íku (doruení vyhláškou), ledaže zákon stanoví pro urité p ípady nebo pro urité osoby i zvláštní zp sob doruení (odst. 1).

Podle § 430 IZ známé vČ itele dlužníka, kte í mají své obvyklé místo pobytu, bydlištČ nebo sídlo v nČkterém z lenských stát Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenní soud neprodlenČ o zahájení insolvenního ízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumČt známé vČ itele splní insolvenní soud tím, že jim zvláš doruí rozhodnutí o zahájení insolvenního ízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znČní (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavČ II IZ (§ 426 až 430 IZ) pro p ípady insolvenních ízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým vČ itel m musí být zvláš doruena výzva k podávání p ihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim zane bČžet zvláš lh ta k podání p ihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvláš doruena. IZ tak byl p izp soben p ímo aplikovatelnému Na ízení, aby došlo k odstranČní jazykové bariéry, jež tČmto vČ itel m zpravidla brání v úinném využití insolvenního rejst íku coby zdroje informací o insolvenním ízení (blíže Rc 25/2009 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu); známým vČ itelem se stane pro insolvenní soud i zahraniní vČ itel, který podá p ihlášku své pohledávky po uplynutí lh ty uvedené v rozhodnutí o úpadku.

V projednávané vČci je rozhodující pro posouzení d vodnosti odvolání odpovČć na otázku, zda insolvenní soud mČl i nemČl povinnost postupovat podle § 430 IZ, resp. zda zaala bČžet vČ iteli lh ta k podání p ihlášky pohledávky zve ejnČním výzvy v insolvenním rejst íku.

Z p ílohy p ihlášky vČ itele, smlouvy o úvČru ze dne 14.7.2003 vyplývá, že smlouvu s dlužníkem uzav ela Citibank, a.s., IýO 16190891, sídlem Praha 6, Evropská 178.

Z ve ejnČ p ístupného obchodního rejst íku odvolací soud zjistil, že Citi, a.s. (d íve Citibank, a.s., IýO 16190891 zanikla výmazem z obchodního rejst íku ke dni 31.12.2009. Ze sbírky listin téhož rejst íku vyplývá, že k zániku došlo na základČ f ze se spoleností CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED k rozhodnému dni 31.12.2009. Odvolací soud dospČl k závČru, že zásadním zjištČním je v projednávaném p ípadČ to, že v rozhodné dobČ, kdy bylo povinností vČ itele p ihlásit svoje pohledávky v zahájeném insolvenním ízení dlužníka (tj. od 27.8.2009 do 22.11.2009), byl vČ itel tuzemskou právnickou osobou (zaniklou výmazem ke dni 31.12.2009 na základČ f ze). Na insolvenní soud proto nedopadala povinnost tohoto vČ itele vyrozumČt zp sobem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ vyplývající z l. 39 a následujících shora uvedeného na ízení. Skutenost, že následnČ došlo ke zmČnČ v osobČ vČ itele na základČ f ze se zahraniní právnickou osobou, není z tohoto pohledu významná, nebo tento vČ itel mČl jako tuzemská právnická osoba povinnost v rozhodné dobČ svoji p ihlášku pohledávky p ihlásit. ZmČna v osobČ vČ itele z tuzemské právnické osoby na osobu zahraniní po vydání rozhodnutí o zjištČní úpadku a po uplynutí lh ty k p ihlášení pohledávek totiž nem že založit novou povinnost soudu dle § 430 IZ a lánku 40 cit. na ízení ve vztahu k novému vČ iteli, nebo takový postup by byl v rozporu se zásadou rovného postavení vČ itel dle ust. § 5 písm. b) insolvenního zákona (obdobnČ rozhodoval Vrchní soud v Praze nap . v usnesení ve vČci KSPL 29 INS 14764/2010, 2 VSPH 1323/2011-P11 ze dne 12.1.2012). Odvolací soud je totiž p esvČden o tom, že institut ochrany známého vČ itele se sídlem ve lenském státu Evropské unie nem že sloužit k úelovému prolomení p ihlašovací lh ty u zahraniních vČ itel , na které p ejde pohledávka, již mČl p vodní vČ itel p ihlásit do insolvenního ízení.

V daném p ípadČ proto dle odvolacího soudu soud I. stupnČ nepochybil, když o p ihlášce vČ itele a o ukonení jeho úasti v insolvenním ízení rozhodl podle § 185 IZ, nebo vČ itel podal p ihlášku do insolvenního ízení až dne 29.6.2013, tedy opoždČnČ.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele d vodným a napadené usnesení podle § 219 obanského soudního ádu jako ve výroku vČcnČ správné potvrdil.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím MČstského soudu v Praze dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 23. zá í 2013

JUDr. František K u e r a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva