1 VSPH 1232/2012-A-25
KSUL 71 INS 10757/2012 1 VSPH 1232/2012-A-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Lenka Marešová, nar. 12. října 1966, bytem Chomutov, Kamenná 5101, adresa pro doručování: Jirkov, Pionýrů 1704, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10757/2012-A-20 ze dne 22. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10757/2012-A-20 ze dne 22. srpna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 10757/2012-A-20 ze dne 22.8.2012 zastavil insolvenční řízení dlužnice Lenky Marešové (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 3.5.2012 byl soudu doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením č.j. KSUL 71 INS 10757/2012-A-11 ze dne 15.6.2012 soud vyzval dlužnici, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady řízení ve výši 25.000,-Kč (ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v aktuálním znění, insolvenční zákon-dále jen IZ). Dlužnice se do usnesení ve lhůtě odvolala. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 877/2012-A-16 ze dne 23.7.2012 bylo usnesení zdejšího soudu změněno a bylo uloženo dlužnici, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu 10.000,-Kč. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 24.7.2012 a nabylo právní moci dne 24.7.2012 zveřejněním v insolvenčním rejstříku, kdy lhůta k zaplacení marně uplynula dne 8.8.2012. Protože dlužnice zálohu ve stanovené lhůtě, tj. do 8.8.2012, nezaplatila, soud prvního stupně řízení dle ust. § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že dlužnici pro zaplacení zálohy stanoví měsíční splátky. Odvolání odůvodnila tím, že ve lhůtě stanovené soudem pro zaplacení zálohy neměla dostatek finančních prostředků na její úhradu, neboť pečuje o nezl. syna.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu plyne, že zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení bylo dlužnici uloženo usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 877/2012-A-16 ze dne 23.7.2012, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně a záloha byla snížena z 25.000,-Kč na 10.000,-Kč a dlužnici bylo uloženo, aby stanovenou zálohu zaplatila do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení. Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 24.7.2012 a nabylo právní moci dne 24.7.2012 zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Lhůta k zaplacení marně uplynula dne 8.8.2012. Dlužnice tedy zálohu ve stanovené lhůtě, tj. do 8.8.2012, nezaplatila, a tedy nesplnila povinnost, jež jí byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle ust. § 103 odst. 3 IZ byla soudem poučena.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením (jehož se v daném případě dlužníci domáhají), anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle ust. § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace tedy soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční řízení dlužníka zastavil. Protože k rozhodné změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Nad rámec uvedeného odvolací soud ještě poukazuje, že o výši zálohy bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 23.7.2012. Proto se již odvolací soud nezabýval žádostí dlužnice o zaplacení zálohy ve splátkách. Na druhou stranu však zastavení řízení nebrání tomu, aby po nabytí právní moci tohoto usnesení dlužnice podala návrh na zahájení insolvenčního řízení opětovně (po shromáždění potřebných prostředků na zaplacení zálohy).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. září 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová