1 VSPH 1231/2013-A-31
KSCB 28 INS 17326/2012 1 VSPH 1231/2013-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka DRAK SVĚTLA, s.r.o., IČO 25219855, České Budějovice, Hálkova 823/8, zast. JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, 339 01 Klatovy 1, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2013, č.j. KSCB 28 INS 17326/2012-A-23,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2013, č.j. KSCB 28 INS 17326/2012-A-23, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. června 2013, č.j. KSCB 28 INS 17326/2012-A-23, rozhodl o zastavení insolvenčního řízení dlužníka DRAK SVĚTLA, s.r.o. (dále jen dlužník). V odůvodnění tohoto usnesení zejména uvedl, že usnesením č.j. KSCB 28 INS 17326/2012-A-15 ze dne 24.9.2012 uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 3.5.2013, lhůta pro zaplacení zálohy proto dlužníku uplynula dne 10.5.2013. Protože dlužník zálohu ve stanovené výši v uvedené lhůtě nezaplatil, rozhodl soud I. stupně o zastavení řízení dle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že rozhodne o tom, že se řízení nezastavuje. Namítal, že soud I. stupně ve svém formálně správném rozhodnutí nevzal v úvahu skutečnost, že dlužník nemá prostředky na uhrazení zálohy, eviduje pouze movitý majetek, k jehož prodeji (za účelem opatření prostředků pro složení zálohy) nemůže přistoupit s ohledem na svou úpadkovou situaci. Tvrdil, že náklady insolvenčního řízení budou moci být alespoň zčásti hrazeny v průběhu řízení prodejem movitého majetku dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V projednávané věci již bylo opakovaně předmětem odvolacího řízení posouzení otázky, zda a v jaké výši dlužníku, který vlastní pouze movitý majetek menší hodnoty, zálohu uložit. Zejména ve svém podrobném zdůvodnění v usnesení ze dne 17.4.2013 (A-21) Vrchní soud v Praze již vyložil, že v případě dlužníka byla výše zálohy stanovena s přihlédnutím ke skutečnosti, že jeho úpadek bude řešen konkursem, jeho majetek tvoří především drobné skladové zásoby a nelze očekávat, že by z prodeje majetku dlužníka mohly být v celém rozsahu uhrazeny náklady konkursu. Zdůraznil přitom, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Konstatoval přitom, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením, anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle ust. § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Ze spisu plyne, že usnesením ze dne 24.9.2012 (A-15) uložil soud dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 3.5.2013. Dlužník zálohu stanovenou soudem v uložené lhůtě (tj. do 10.5.2013) neuhradil. V řízení proto pokračovat nelze, neboť zálohu vůči dlužníku nebude možno úspěšně vymáhat.

Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28. srpna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová