1 VSPH 122/2011-A-15
KSPL 27 INS 13187/2010 1 VSPH 122/2011-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Přeštice, Dolce 100, fakticky na adrese: Plzeň, Plachého 31, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2010, č.j. KSPL 27 INS 13187/2010-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2010, č.j. KSPL 27 INS 13187/2010-A-7, se v bodech II., IV., V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 16.12.2010, č.j. KSPL 27 INS 13187/2010-A-7, Krajský soud v Plzni v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Františka Bureše, v bodě IV. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka, který bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení zjištění úpadku a konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku) a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku (bod VII. výroku). Osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku). Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (bod IX. výroku). V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů (body X. a XI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 8.11.2010 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, k němuž dlužník mj. doložil i výpis z rejstříku trestů. Z něho zjistil, že v posledních 5 letech proběhlo před Okresním soudem Plzeň-město trestní řízení pod sp.zn. 5 T 25/2006, jež skončilo pravomocným odsouzením dlužníka k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin majetkové povahy dle § 248 odst. 1,2 tr. zák. (zpronevěra). Na základě těchto zjištění postupoval soud I. stupně dle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), zjistil dlužníkův úpadek a návrh na povolení oddlužení zamítl v souladu s § 395 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 395 odst. 3 písm. b) IZ, neboť z pravomocného odsouzení dlužníka v posledních pěti letech dovodil jeho nepoctivý záměr. Proto rozhodl v souladu s § 396 odst. 1) IZ o řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti zamítnutí povolení oddlužení se dlužník včas odvolal, neboť nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o nepoctivosti svého záměru. Vysvětloval, že sice byl podvakrát ve výkonu trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost, avšak ne všechny jeho závazky s jeho trestnou činností souvisejí. Uvedl, že se nikdy nebránil placení svých dluhů, avšak po dobu výkonu trestu odnětí svobody je platit nemohl a dluhy mezitím narostly do astronomické výše. Po propuštění na svobodu dne 18.8.2008 si našel práci, ale jeho mzda byla ihned postižena exekucemi a zůstalo mu jen životní minimum. Zdůraznil, že po dobu 28 měsíců od propuštění vede řádný život, nesleduje nepoctivý záměr a plněním podle splátkového kalendáře nabízel platit 5 až 6 tisíc Kč měsíčně, což by postačovalo k úhradě více jak poloviny jeho závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Domněnkou podle § 395 odst. 3 písm. b) IZ zákon úsudku soudu o poctivosti záměru dlužníka jen napomáhá; trestněprávní minulost dlužníka je pouze možným vodítkem, z kterého lze usuzovat na nepoctivý záměr, nikoliv ho mít za nezvratný. Také osoba odsouzená za trestný čin majetkové povahy může dojít oddlužení, jestliže její trest byl např. zahlazen, jestliže svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky činem způsobené napravit, jestliže veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním majetkových vztahů k dlužníku (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.2009, sp. zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A).

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že je svobodný a je zaměstnán jako skladník s měsíčním příjmem cca 15 tisíc Kč, což za 5 let představuje 900 tisíc Kč, jeho majetek tvoří jen osobní automobil Nissan Sunny o pořizovací ceně 5 000 Kč a má 13 věřitelů, jimž dluží cca 650 tisíc Kč, z toho výše závazku z majetkové trestné činnosti činí cca 70 360 Kč + náklady exekuce (celkem 99 270 Kč). Přezkumné jednání a schůze věřitelů byly nařízeny na 8.2.2011.

V daném případě zamítl soud I. stupně návrh na povolení oddlužení jen proto, že v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením dlužníka pro trestný čin majetkové povahy. Jak vysvětleno shora, pouhé zjištění trestněprávní minulosti dlužníka nepostačuje pro přijetí závěru o nepoctivosti jeho záměru na povolení oddlužení, zejména pokud se z obsahu insolvenčního spisu nepodávají žádné další okolnosti, jež by takový závěr potvrzovaly.

Ba právě naopak, skutečnost, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dlužník řádně pracuje, nasvědčuje spíše tomu, že svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky činem způsobené napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka již nyní nepatrným konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že v nepatrném konkursu při absenci majetku dlužníka jeho věřitelé ničeho nedostanou a nároky insolvenčního správce by zcela nesl stát (soud nepožadoval po dlužníkovi složení zálohy na náklady insolvenčního řízení), resp. všichni daňoví poplatníci, na rozdíl od řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem, jenž je stále ještě reálný a podle něhož by věřitelé obdrželi v příštích 5 letech min. 300 tisíc Kč (při dlužníkem uvažovaných splátkách 5 až 6 tisíc Kč měsíčně) a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny z příjmů dlužníka. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že závěr soudu I. stupně o trestněprávní minulosti dlužníka učiněný bez přihlédnutí k dalším rozhodným skutečnostem uvedeným shora a svědčícím ve prospěch dlužníka neobstojí. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení v bodech II., IV., V. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. února 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová