1 VSPH 1219/2016-A-12
KSPL 53 INS 9337/2016 1 VSPH 1219/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jindřich Dimmer, nar. 25. června 1981, bytem Dýšina, Jižní 214, adresa pro doručování: Rokycany, Družstevní 777, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 9337/2016-A-5 ze dne 29. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 9337/2016-A-5 ze dne 29. dubna 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 20.4.2016 se dlužník domáhal rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 č.j. 29 NSCR 1/2008-A-15, KSBR 37 INS 294/2008 (R 88/2010) a dlužníku vytýkal, že sice specifikoval své věřitele a závazky, což ale nestačilo pro závěr o hrozícím úpadku, dlužník okolnosti hrozícího úpadku dostatečně nevylíčil, nebylo lze uzavřít, že jeho závazky se stanou teprve v budoucnu splatnými, obsah kolonky č. 7 formuláře návrhu měl za rozporný, když dlužník navrhoval rozhodnutí o hrozícím úpadku, avšak jeho závazky byly po dobu delší jednoho roku po splatnosti, dlužník nehradí splátky, závazky byly vymáhány exekučně, což svědčilo spíše o již existujícím úpadku.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že v řízení nelze pokračovat, a proto insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že bude schopen nezajištěným věřitelům uhradit minimálně 30 % jejich pohledávek, měl za to, že jeho isir.justi ce.cz insolvenční návrh byl bezvadný, že jako laik nemůže rozpoznat, zda se nachází v úpadku či hrozícím úpadku a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1518/2014-A-11 ze dne 6.8.2014. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 20.4.2016 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V rámci samotného insolvenčního návrhu, tedy v rámci kolonky č. 7 formuláře, dlužník zaškrtl kolonku pro rozhodnutí o hrozícím úpadku a v rámci kolonky č. 7 uvedl, že má dva věřitele (Komerční banka, a.s. a Jiří Hemerle), které řádně označil, uvedl výše a data splatnosti závazků. Dlužník popsal svoji sociální situaci, vlastnil jen běžné vybavení domácnosti.

Odvolací soud má za to, že byť dlužník podal insolvenční návrh z důvodu hrozícího úpadku, lze konstatovat, že u dlužníka již bude dán úpadek jako takový, když sám v insolvenčním návrhu tvrdil, že není schopen po provedení srážek ze zbytku příjmu hradit bydlení a současně jeho závazky jsou po dobu delší jednoho roku po splatnosti.

Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka dává podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, a proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost: Jana Berná