1 VSPH 1216/2015-A-26
MSPH 95 INS 9526/2015 1 VSPH 1216/2015-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Ostrovského 1193/19, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 9526/2015-A-13 ze dne 25. května 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 9526/2015-A-13 ze dne 25. května 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 25. 5. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužnice a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí o odmítnutí návrhu bylo odůvodněno tím, že na základě podání dlužnice z 13. 4. 2015 spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud odkázal na § 103 a § 104 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a učinil závěr, že návrh dlužnice je neprojednatelný, neboť dlužnice sice uvedla výčet svých závazků, jejich výši a splatnost s označením věřitelů, ale neuvedla, čeho se domáhá (neuvedla návrh na zjištění svého úpadku). V insolvenčním řízení není možné vyzvat navrhovatele dle § 43 o. s. ř. k odstranění vad návrhu, soud proto v souladu s § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh odmítl. Insolvenční návrh navíc postrádal povinné přílohy.

Dlužnice napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedla, že se domáhá obnovení insolvenčního řízení . Odvolání odůvodnila tím, že doložila všechny pohledávky, doklady a seznamy, což je zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14. 4. 2015.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle odst. 2 Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, pak vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tedy mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužnice neuvedla, že se domáhá zjištění svého úpadku, proto insolvenční návrh odmítl. Odvolací soud se s tímto závěrem neztotožnil-v kolonce č. 7 formulářového návrhu na povolení oddlužení dlužnice zaškrtla, že navrhuje, aby soud rozhodl o úpadku a v téže rubrice v popisu rozhodujících skutečností výslovně uvedla, že se podle svého názoru nachází v úpadku, jehož řešením je oddlužení.

Dlužnice přiložila k insolvenčnímu návrhu povinné přílohy dle § 104 insolvenčního zákona, které ale nejsou zcela beze zbytku vyplněné-seznam majetku a seznam zaměstnanců (označený jako Čestné prohlášení, že nemá zaměstnance) postrádá prohlášení, že tyto seznamy jsou správné a úplné. Soud prvního stupně měl dlužnici v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzvat k doplnění předložených příloh, avšak neučinil tak, neboť zastával názor (nesprávný), že sám insolvenční návrh je nepřezkoumatelný pro chybějící tvrzení, čeho se jím dlužnice domáhá. S ohledem na svůj skutkový závěr soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh bez výzvy dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Jak již odvolací soud uvedl, insolvenční návrh dlužnice obsahoval tvrzení, že se domáhá zjištění svého úpadku a v návrhu dlužnice též uvedla (jak konstatoval i soud prvního stupně), konkretizaci svých závazků včetně jejich výše, splatnosti a osob věřitelů. Dlužnice též popsala své majetkové poměry. Její insolvenční návrh tedy neměl nedostatky, pro které by nebylo možné pokračovat, proto nebylo namístě insolvenční návrh odmítnout dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nýbrž vyzvat dlužnici k doplnění jí předložených seznamů a teprve po eventuálním nesplnění výzvy odmítnout insolvenční návrh dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. V tomto smyslu je rozhodnutí soudu minimálně předčasné. Odvolací soud proto v souladu s § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené usnesení způsobem uvedeným ve výroku, aby bylo možné v insolvenčním řízení pokračovat, ve kterém, nedoplní-li dlužnice z vlastní iniciativy sama přílohy svého návrhu, soud v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzve dlužnici k tomuto doplnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 18. prosince 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková