1 VSPH 1216/2013-A-14
KSLB 76 INS 6015/2013 1 VSPH 1216/2013-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudc JUDr. Františka Kuery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenní vČci dlužníka ORILA 2000, s.r.o., IýO 25049771, sídlem Tanvald-Šumburk nad Desnou, Krkonošská 101, zast. Mgr. Pavlem Svobodovu, advokátem, sídlem Jablonec nad Nisou, Jungmannova 855/7, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-poboka v Liberci ze dne 2. ervence 2013, .j. KSLB 76 INS 6015/2013-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-poboka v Liberci ze dne 2. ervence 2013, .j. KSLB 76 INS 6015/2013-A-9, se z r u š u j e a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Ústí nad Labem-poboka v Liberci ve výroku uvedeným usnesením uložil dlužníku ORILA 2000, s.r.o. (dále jen dlužník) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K ve lh tČ 3 dn ode dne právní moci usnesení.

V od vodnČní usnesení soud I. stupnČ uvedl, že dne 5.3.2013 podal dlužník insolvenní návrh, citoval § 108 insolvenního zákona (dále jen IZ) a vyložil úel zálohy na náklady insolvenního ízení. Konstatoval, že dlužník p edložil ádný seznam závazk a zamČstnanc , avšak ani p es jeho výzvu nep edložil ádný seznam svého majetku, že tak není z ejmé, zda lze oekávat uspokojení náklad insolvenního správce, a že p ípadným insolvenním ízením nelze zatížit pouze státní rozpoet. Proto dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu v maximální výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl tak, že nároky insolvenního správce uhradí stát. Uvedl, že je znanČ p edlužen a kromČ zastavených nemovitostí a nČkolika málo movitých vČcí nemá žádný další majetek ani penČžní prost edky, z nichž by mohl zálohu uhradit. Vyjád il názor, že zaplacení zálohy je mimo jeho možnosti a že spl uje podmínky proto, aby náklady ízení hradil stát.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k následujícím zjištČním a závČr m:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit.

Podle § 169 odst. 1 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a p íjmení soudc a p ísedících, oznaení úastník , jejich zástupc a vČci, výrok, od vodnČní, pouení o tom, zda je p ípustný opravný prost edek nepoítaje v to žalobu na obnovu ízení a pro zmatenost, a o lh tČ a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na p edbČžné opat ení, návrhu na zajištČní d kazu, návrhu na zajištČní p edmČtu d kazního prost edku ve vČcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení ízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat od vodnČní. Od vodnČní nemusí obsahovat rovnČž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve vČci samé, p ipouští-li to povaha této vČci a je-li z obsahu spisu z ejmé, na základČ jakých skuteností bylo rozhodnuto; v tomto p ípadČ se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a d vod rozhodnutí.

Akoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenního ízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo ízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací innosti insolvenního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem vČci splnČny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je p ípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu vČci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno od vodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení lze uložit insolvennímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední vČtČ § 108 odst. 1 IZ, i v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárnČ všem navrhovatel m, jedinČ pokud v daném p ípadČ nelze p edpokládat, že budoucí náklady insolvenního ízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prost edky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístČ zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané vČci, jež jsou podstatné p edevším pro úsudek o tom, jaký zp sob ešení dlužníkova úpadku i hrozícího úpadku lze oekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento zp sob pravdČpodobnČ vyžádá, a zda i do jaké míry lze p edpokládat uspokojení tČchto náklad z majetkové podstaty. Je p itom z ejmé, že výše náklad insolvenního ízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního zp sobu ešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož zp sobu ešení úpadku je navíc ještČ ovlivnČna specifickými pomČry dané vČci. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena ve vyhlášce . 313/2007 Sb. odlišnČ.

Z uvedených d vod je namístČ závČr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení dle § 108 IZ musí být od vodnČno, a to zp sobem zákonem p edepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. .) tak, aby z nČj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závČr soud p i svém závČru o d vodech k zaplacení zálohy a o její pot ebné výši vycházel, a na jakém podkladČ tyto závČry uinil.

TČmto požadavk m však soud I. stupnČ v napadeném usnesení zjevnČ nedostál. V od vodnČní neuvedl nieho o rozsahu p edpokládaných náklad insolvenního ízení a rovnou dospČl k pouze obecnému závČru, že p esto je t eba po dlužníku zálohu na náklady insolvenního ízení požadovat, a to v maximální možné výši bez p ihlédnutí ke konkrétním okolnostem vČci, zejména k majetkovým pomČr m dlužníka. Zálohy lze užít (již v pr bČhu insolvenního ízení) jen na placení tČch výdaj (pohledávek za majetkovou podstatou), jež p edstavují náklady insolvenního ízení; k tČm se ovšem soud nijak nevyslovil.

Z uvedených d vod odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s. . zrušil a vČc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupnČ k dalšímu ízení.

Zbývá dodat, že pokud dlužník ani p es výzvu soudu I. stupnČ (A-5) nep edložil v urené lh tČ ádný seznam svého majetku, bylo na místČ insolvenní návrh odmítnout podle § 128 odst. 2 IZ, a nikoliv ukládat dlužníkovi povinnost k úhradČ zálohy na náklady insolvenního ízení.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-poboka v Liberci dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 5. srpna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva