1 VSPH 1214/2015-A-14
KSUL 71 INS 3587/2015 1 VSPH 1214/2015-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem 430 01 Chomutov, Březenecká 4750, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 71 INS 3587/2015-A-8 ze dne 29. Dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 71 INS 3587/2015-A-8 ze dne 29. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 29. 4. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužníka. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že dne 13. 2. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. K insolvenčnímu návrhu nebyly připojeny přílohy vyžadované v § 104 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona), soud proto vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu. Dlužník reagoval pouze částečně, nepředložil listiny osvědčující úpadek. Soud proto v souladu dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedl, že nemůže dohledat veškeré doklady. Jeho finanční situace není dobrá, proto je namístě pokračovat v insolvenci.

V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně nerozhodl napadeným usnesením o dělitelném plnění, proto jediný možný v úvahu přicházející odvolací návrh spočívá ve změně usnesení, že se insolvenční návrh neodmítá (případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Z toho důvodu již z pouhé skutečnosti, že bylo podáno odvolání (a tedy odvolatel nesouhlasí s napadeným usnesením), lze dovodit odvolací návrh.

Odvolání neobsahuje žádné odvolací důvody, což ale s ohledem na ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř. nemá žádný právní význam. Jak plyne a contrario z uvedeného ustanovení, usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, jak je tomu v tomto případě, lze přezkoumat i tehdy, neobsahuje-li žádné odvolací důvody.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Podle odst. 2 Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Náležitosti seznamů, jež je dlužník povinen k návrhu přiložit, vymezuje ustanovení § 104 insolvenčního zákona. V odstavci 1 určuje, že je dlužník povinen k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné. Odvolací soud zdůrazňuje zvláště třetí větu odst. 3 § 104 Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tedy mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Shodný závěr vyjádřil Nejvyšší soud i v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010, ve kterém dovodil, že dlužník, který neopatří předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů obsažených v takovém seznamu" se nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek.

Odvolací soud konstatuje, že nesplnění povinnosti připojit povinné přílohy, jejichž taxativní výčet včetně náležitostí je uveden v ustanovení § 104 insolvenčního zákona, a to ani po výzvě soudu, vede k odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona. Z toho důvodu i nedoplnění insolvenčního návrhu o listiny dokládající úpadek (§ 104 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) má za následek odmítnutí insolvenčního návrhu. Dlužník k výzvě soudu z 6. 3. 2015 (č. l. A-6) sice předložil požadované seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, avšak v seznamu závazků chyběly údaje o splatnosti jednotlivých závazků, což je podstatná náležitost tohoto seznamu dle § 104 odst. 3 třetí věty uvedeného zákona (Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.) a již vůbec nepředložil listiny dokládající jeho úpadek, tudíž porušil ustanovení § 104 odst. 3 a odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona.

Soud prvního stupně proto v souladu s § 128 odst. 2 insolvenčního zákona vyzval dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o přílohy požadované v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, podrobně vysvětlil jak je potřeba výzvu soudu splnit a poučil dlužníka o následcích nesplnění této výzvy. Dlužník na výzvu reagoval, nicméně s výše uvedenými nedostatky. Insolvenční návrh nebyl řádně doplněn, soud prvního stupně proto rozhodl po právu dle § 128 odst. 2 třetí věty insolvenčního zákona, když insolvenční návrh dlužníka odmítl. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 16. prosince 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková