1 VSPH 1214/2014-A-12
KSPH 60 INS 14303/2014 1 VSPH 1214/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníků: a) Vladimír Vondráček, nar. 23. května 1953, b) Štěpánka Vondráčková, nar. 25. prosince 1959, oba bytem Jinočany, Žižkova 124, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 14303/2014-A-7 ze dne 28. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 14303/2014-A-7 ze dne 28. května 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením s odkazem na § 143 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh doručený soudu dne 23.5.2014 v rozsahu návrhu dlužnice Štěpánky Vondráčkové a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení její účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že jedenáct závazků je dlužníka a jeden závazek dlužnice. Protože dlužnice měla toliko závazek vůči ČEZ Distribuce, a.s., který nebyl osvědčen listinami, měl soud za to, že dlužnice v úpadku nebyla, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007 a na právní úpravu v občanském zákoníku v aktuálním znění (dále též OZ). Proto insolvenční návrh dlužnice podle § 143 odst. 1 IZ zamítl.

Proti tomuto usnesení se oba dlužníci odvolali a namítali, že dodali veškeré podklady, nesouhlasili s názorem soudu, že insolvenční návrh dlužnice byl zamítnut a že jejich úpadek nebude řešen společně v jediném řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Z ustanovení § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Podle § 106 odst. 1 věta prvá IZ musí dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení.

Podle § 394a odst. 1 IZ mohou manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, tento návrh podat společně. Podle odst. 3 citovaného ustanovení manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Jestliže tedy manželé podají společný insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, musí být nutně jejich úpadek zkoumán společně bez ohledu na to, kterému z manželů závazky vznikly (tedy zda jejich nositelem je případně jen jeden z manželů). Institut společného oddlužení manželů je totiž postaven na konceptu právní fikce jediného dlužníka; podáním společného návrhu se oba manželé hlásí ke svému úpadku (jakožto společnému) a dávají tím najevo, že hodlají úpadek řešit společnými silami (nabídkou) zákonem předpokládaným způsobem (v intencích § 394a IZ a se svým nerozlučným společenstvím). Tomu odpovídá i požadavek daný ustanovením § 394a odst. 2 IZ, aby dlužníci výslovně prohlásili, že veškerý jejich majetek, a to i majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (z hlediska hmotného práva), byl pro účely oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů.

Opačný závěr by vedl k absurdní situaci, kdy by manžel dlužníka-nositele závazků vzniklých za trvání manželství a náležejících do společného jmění manželů-byl fakticky z oddlužení vyloučen, ačkoliv by jinak splňoval podmínky jeho povolení, neboť věřitelé dlužníka by sice měli postižná práva vůči tomuto manželovi (srov. § 731 OZ a § 262a odst. 1, 2 o.s.ř.) a vystavovali by ho fakticky do neschopnosti splácet své vlastní závazky, avšak sám by dlužníkem z těchto závazků nebyl a nemohl tak na základě nich být v úpadku. To by mohlo vést ke zcela opačnému cíli, než na jakém je postaven insolvenční zákon, neboť by takto nutně muselo dojít k poměrně nižšímu uspokojení věřitelů, než jak by tomu bylo v případě, že by byl insolvenční návrh dlužníků posuzován společně.

V projednávané věci však soud prvního stupně z těchto závěrů nevycházel, když z obsahu společného návrhu dlužníků dovozoval, že dlužnice má jen jeden závazek vůči jednomu věřiteli, a to ČEZ Distribuce, a.s., jenž ani nebyl prokázán příslušnými listinami, a nesplňuje tedy podmínku plurality věřitelů pro úpadek formou platební neschopnosti, a tak dospěl k závěru, že společný insolvenční návrh je třeba ve vztahu k ní zamítnout. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh přitom vyplývá, že ve společném jmění dlužníků je celkem 12 závazků vůči celkem 8 věřitelům v celkové výši 1.175.737,-Kč, z nichž většina není plněna po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, přičemž sedm závazků je vykonatelných a jsou vymáhány exekučně. Za takové situace nemůže ve smyslu výše řečeného napadené usnesení obstát, neboť z těchto skutečností se nutně podává závěr, že v úpadku jsou oba dlužníci (k problematice insolvenčního řízení dlužníků zahájeného společným návrhem manželů dle § 394a IZ odkazuje dále odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 668/2014-A-22).

Pokud jde o odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 677/2005, odvolací soud jej má za nepřiléhavý, protože v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud řešil problematiku splnění závazku náležejícího do společného jmění, sjednaného jen jedním z manželů, leč pro potřeby nalézacího řízení, přičemž výslovně zmínil, že tím není dotčeno právo věřitele usilovat o uspokojení tohoto závazku exekučně postižením společného jmění manželů.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, který v intencích shora uvedených závěrů znovu posoudí společný insolvenční návrh dlužníků spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a o něm pak také rozhodne.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová