1 VSPH 1214/2013-B-65
KSPH 36 INS 9884/2010 1 VSPH 1214/2013-B-65

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka JS TRANSPORT, s.r.o., IČO 18601626, sídlem Cerhovice, Drozdov 278, zast. Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, sídlem Praha 2, Římská 32, o odvolání věřitele W.A.G. payment solutions, a.s. (dříve pod firmou W.A.G. Minerální paliva, a.s.), IČO 26415623, sídlem Praha 4, Na Vítězné pláni 1719/4, zast. Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2013, č.j. KSPH 36 INS 9884/2010-B-55, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2013, č.j. KSPH 36 INS

9884/2010-B-55, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v konkursu vedeném na majetek insolvenčního dlužníka JS TRANSPORT, s.r.o. (dále jen dlužník) nadepsaným usnesením zamítl návrh přihlášeného nezajištěného věřitele W.A.G. payment solutions, a.s. (P37; dále jen věřitel) na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil bývalým jednatelům dlužníka: a) Bohumilu anonymizovano , anonymizovano , bytem Hořovice, Modřínová 1325, b) Ing. Miloši anonymizovano , anonymizovano , bytem Jinočany, Alšova 283, c) Jiřímu anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Severní Terasa, Šrámkova 3069/71 (dále jen povinní), aby společně a nerozdílně složili do úschovy insolvenčního soudu částku ve výši předpokládané škody, tj. částku ve výši 1.138.739,06 Kč, kterým by dále uložil věřiteli povinnost podat v určené lhůtě dle § 100 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) žalobu na náhradu škody vůči povinným a kterým by též uložil povinným povinnost zaplatit věřiteli náklady řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 100 IZ.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že věřitel v návrhu na nařízení předběžného opatření tvrdil, že povinní v minulosti působili jako jednatelé dlužníka, že ze seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že se dlužník dostal do úpadku již na přelomu let 2008/2009 a že věřitel předpokládá, že na uspokojení své přihlášené pohledávky ve výši 1.236.555,58 Kč obdrží jen částku 97.816,52 Kč. Rozdíl mezi zjištěnou pohledávkou a jejím předpokládaným uspokojením tak činí 1.138.739,06 Kč, což věřitel pokládal za škodu, která mu vznikla ve smyslu § 99 odst. 2 IZ tím, že povinní nepodali zavčasu (ke dni 19.12.2008) insolvenční návrh, když jeho pohledávka vznikla až po té, kdy povinní měli takový návrh podat, neboť ke zjištění úpadku došlo až dne 24.1.2011. Vznik škody byl dle věřitele v příčinné souvislosti s nekonáním povinných.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 31.8.2010, že usnesením ze dne 24.1.2011 (A-22) byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, že věřitel má v řízení přihlášenou a zjištěnou nezajištěnou pohledávku ve výši 1.236.555,58 Kč za neuhrazenou kupní cenu za dodané zboží, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 40 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 52.152.026,35 Kč a že finanční majetek dlužníka sestává z peněžních prostředků ve výši 453.659,69 Kč a 9,84 GBP, z přeplatku u ČEZ PRODEJ, s.r.o. ve výši 11.888 Kč, z obchodního podílu ve výši 50% (50.000,-Kč) ve společnosti CS-Česmad Hořovice, s.r.o.

Soud I. stupně citoval § 99 a § 100 IZ, podle nichž věc posuzoval se závěrem, že věřitel nesplnil podmínky pro nařízení předběžného opatření. Jestliže věřitel spatřoval vznik škody v opožděně podaném insolvenčním návrhu, měl dle soudu I. stupně osvědčit, že mu vznikla škoda tím, že povinní takový návrh včas nepodali, a že míra jeho uspokojení by byla nižší, než v případě včasného podání insolvenčního návrhu. V dané věci však věřitel ničím nedoložil, že došlo k takové změně majetkových poměrů, která snížila uspokojení jeho pohledávky, když neprokázal hodnotu majetku dlužníka ke dni jím předpokládané povinnosti podat insolvenční návrh ani ke dni, kdy takový návrh byl podán, ani neprokázal hodnotu majetkové podstaty ke dni rozhodnutí soud I. stupně. Při kalkulaci tvrzené škody ve výši 1.138.739,06 Kč, vycházel věřitel navíc toliko jen z předpokládaných hodnot majetkové podstaty, nikoliv z hodnot zjištěných insolvenčním správcem. Dle soudu I. stupně neprokázal věřitel ani samotnou existenci změny majetkových poměrů dlužníka, která snížila, respektive znemožnila uspokojení jeho pohledávky. Proto soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že předběžné opatření nařídí. Zopakoval, že dlužník byl v úpadku již ke dni 19.12.2008, kdy měl více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto nebyl schopen plnit, a že povinní měli povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli nebo při náležité pečlivosti měli dozvědět o úpadku ve formě platební neschopnosti. Uvedl, že v případě včasného podání insolvenčního návrhu by s dlužníkem neobchodoval a nevznikla by mu žádná pohledávka. Při zjišťování výše škody vycházel z jednotlivých zpráv insolvenčního správce, z dlužníkem publikovaných účetních závěrek za léta 2007 a 2008 a z obvyklých cen, přičemž pozdější účetní závěrky dlužník již do obchodního rejstříku nezakládal a jiné účetní doklady nemá k dispozici ani insolvenční správce. Proto vycházel ze všech informací, které byly reálně k dispozici. Vyjádřil názor, že mu nemůže být přičítáno k tíži to, že dlužník nezveřejňoval své účetní závěrky, ač byl k tomu povinen, nebo že dlužník insolvenčnímu správci nepředal potřebné podklady. Poukazoval na to, že IZ předpokládá, že ne vždy bude možné přesně vyčíslit celkovou výši škody či újmy, nicméně ani to nemůže zabránit nařízení předběžného opatření. Dle relevantních účetních závěrek měl dlužník v roce 2008 krátkodobé závazky ve výši 28.089.000,-Kč (z toho závazky z obchodních vztahů ve výši 23.645.000,-Kč a z toho závazky po lhůtě splatnosti ve výši 15.559.000,-Kč) a celkově byl ve ztrátě ve výši 8.527.000,-Kč (v roce 2007 byl dlužník ve ztrátě jen ve výši 1.586.000,-Kč). Ve výroční zprávě z roku 2008 pak dlužník přiznává svoji nepříznivou ekonomickou situaci. Z toho věřitel dovozoval, že se dlužníkova finanční situace od roku 2007 i nadále zhoršovala.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle § 100 odst. 1 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Podle § 100 odst. 2 IZ určí insolvenční soud výši částky, která má být složena, tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. Podle § 100 odst. 3 IZ se v rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ lze dle názoru odvolacího soudu vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2009, sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B).

Z povahy předběžného opatření podle § 100 IZ, jež sleduje toliko zajištění výkonu soudního rozhodnutí posléze vydaného (§ 100 odst. 3 IZ), a z jeho zařazení v systematice insolvenčního zákona dovozuje odvolací soud, že je lze vydat jen v rámci insolvenčního řízení, tj. zásadně jen v té jeho fázi od zahájení insolvenčního řízení (§ 97 IZ) do rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 136 IZ); v pozdějších fázích insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku dlužníka) pozbývá jakýkoliv smysl, neboť insolvenčnímu věřiteli nic nebrání v tom, aby i bez výzvy insolvenčního soudu podle § 100 odst. 2 IZ podal u příslušného (okresního) soudu návrh na nařízení zcela shodného předběžného opatření podle § 74 o.s.ř. nebo žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy a spojil ji s návrhem na nařízení téhož předběžného opatření podle § 102 o.s.ř. Blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.2011 sp. zn. MSPH 93 INS 3195/2009, 3 VSPH 1247/2010-B-44.

V návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 15.2.2013 (B-53) věřitel zejména tvrdil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 31.8.2010, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 1.328.288,82 Kč a že povinní vykonávali funkce jednatelů dlužníka v období předcházejícím zjištění úpadku dlužníka (24.1.2011). Věřitel označil jednotlivé věřitele dlužníka a jejich pohledávky z let 2008, 2009 a 2010 a poukazoval na hospodářské výsledky dlužníka dle účetních závěrek z let 2007 a 2008 a na to, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 37 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 39.716.985,82 Kč, z čehož dovozoval, že se dlužník ocitl v úpadku již na přelomu let 2008/2009 a že povinní měli za dlužníka sami podat insolvenční návrh. Věřitel zrekapituloval strukturu dnes zjištěné majetkové podstaty dlužníka se závěrem, že její hodnota činící 3.220.077,30 Kč umožní jen poměrné uspokojení jeho pohledávky v rozsahu 3,11 % (tj. částkou 100.144,40 Kč), z čehož dovozoval výši škody (1.136.411,18 Kč), která mu vůči povinným vznikla tím, že včas nepodali insolvenční návrh. Akcentoval, že jeho pohledávka vznikla v době, kdy měli povinní povinnost podat insolvenční návrh (19.12.2008), a že jeho nepodáním se výrazně snížila míra jeho uspokojení, neboť se společností procházející insolvenčním řízením by nikdy neobchodoval.

V dané věci se věřitel návrhem ze dne 15.2.2013 (B-53) domáhal nařízení shora uvedeného předběžného opatření podaným až po vydání rozhodnutí o úpadku ze dne 24.1.2011 (s nímž bylo spojeno též rozhodnutí o prohlášení konkursu), tedy za takového (pokročilého) stavu insolvenčního řízení, kdy mu po dobu více jak 2 let nic nebránilo v tom, aby u příslušného okresního soudu podal žalobu o náhradu škody.

Třeba dodat, že v návrhu na nařízení předběžného opatření-i kdyby byl učiněn včas ještě před rozhodnutím a úpadku dlužníka-by nešlo vyhovět též z věcných důvodů správně shledaných soudem I. stupně, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, na něž lze věřitele pro stručnost toliko odkázat a z nichž lze akcentovat především to, že i když se věřitel v zásadě správně zaobíral současnými majetkovými poměry dlužníka (tj. hodnotou jeho dnešní majetkové podstaty, objemem zjištěných pohledávek a z toho vyplývající předpokládanou mírou uspokojení jeho pohledávky v konkursu), zcela nedostatečně popsal a nedoložil majetkové poměry dlužníka v době vzniku-resp. splatnosti-jeho pohledávky (neuvedl nic konkrétního o výši tehdejších peněžních prostředků dlužníka, o hodnotě jeho tehdejšího majetku a o objemu tehdy splatných závazků dlužníka a z toho vyplývající tehdejší předpokládané míry uspokojení jeho pohledávky), jakož i dostatečně nevylíčil okolnosti, z nichž by bylo lze v rozhodnuté době dovodit úpadek dlužníka a z toho vyplývající porušení povinnosti povinných podat jménem dlužníka insolvenční návrh, což je pro nařízení požadovaného předběžného opatření kardinální.

Dle názoru odvolacího soudu není z dosavadního průběhu insolvenčního řízení bez dalšího zřejmé, že by věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti povinných podat insolvenční návrh, a takový závěr by nebylo lze přijmout ani z návrhu na nařízení předběžného opatření, jenž je v dané fázi insolvenčního řízení bezpředmětný z důvodů shora vyložených.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil, byť z jiných důvodů, než které uvedl soud I. stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. srpna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová