1 VSPH 1213/2014-A-12
KSCB 25 INS 8024/2014 1 VSPH 1213/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka : Josef Janda, IČO 70675333, nar. 8.května 1967, místem podnikání Písek-Budějovické Předměstí, Zeyerova 1612, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 8024/2014-A-6 ze dne 5.května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 8024/2014-A-6 ze dne 5.května 2014 se mění jen tak, že výše zálohy činí 30.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 24.3.2014 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Dlužník má závazky v celkové výši 6,773 mil. Kč, vlastní movité věci spojené s provozováním řeznictví a uzenářství, dále pohledávku ve výši 22.000,-Kč. Soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, která v případě řešení úpadku konkursem činí minimálně 45.000,-Kč a odkázal na § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. týkající se odměny za počet přezkoumaných přihlášek. Nemovitý majetek dlužníka je předmětem zástavního práva věřitele Česká spořitelna, a.s. Protože odměna a hotové výdaje musí být zajištěny již v počátku činnosti insolvenčního správce, uložil soud dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., že má dostatečný majetek pro vytvoření materiálních předpokladů insolvenčního řízení, že uložená záloha byla zjevně nepřiměřená a že uložení povinnosti hradit zálohu je faktickým odepřením práva na řešení tíživé situace navrhovatele. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dlužník není povinen uloženou zálohu uhradit, případně, aby zálohu snížil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 24.3.2014 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Tvrdil, že vlivem celkového zdražení došlo k odlivu zákazníků od jeho maloobchodu, že jeho závazky činí celkem 6.772.978,59 Kč, převážná část závazků je splatná. Dlužník nemá žádné zaměstnance. Dlužník ovšem vlastní movité věci související s provozováním živnosti, leč některé z nich jsou předmětem zadržovacího práva ze strany třetí osoby v dřívější provozovně v Písku, dále vlastní rodinný dům v k.ú. Smrkovice, obec Písek a související parcely, které jsou předmětem zástavního práva, dále běžné vybavení domácnosti.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Odlišně však odvolací soud nahlíží na předepsanou výši zálohy, neboť vzhledem k movitému dlužníkově majetku má za to, že je reálné očekávat jeho zpeněžení a získat tak prostředky alespoň k částečné úhradě nákladů spojených s insolvenčním řízením.

Zároveň vzal odvolací soud v potaz, že dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2012, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, přičemž taková okolnost jde toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Proto odvolací soud postupoval podle § 167 odst. 2 a 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková