1 VSPH 1211/2017-3-265
KSCB 25 INS 21537/2013 &. j. 1 VSPH 1211/2017-3-265

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedý _jUDr. Františka Kučerý a soudců ]UDr. jižího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derký v insolvenčním řízení dlužníka: BORSAY, a.s., IČO 00541397, sídlem Tábor, Husova 1444, zast. opatrovníkem Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 22487, o odvolání dlužníka a Růnová, v.o.s., IČO 28148118, sídlem České Budějovice, Vrbenská 511/25a, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 21587/2015-8238 ze dne 9. května 2017, v řízení do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. KSCB 25 INS 21587/2013-13 238 ze dne 9. května 2017 se vbodu I. výroku potvrzuje, odvolání Růnová, vto.s., IČO 28148118, proti bodům 11., 111. a IV. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě 1. výroku zprostil insolvenčního správce Růnová, v.o.s. (dále též odvolatelůí) funkce, insolvenčním správcem ustanovil Z/C/H Legal, v.o.s. (bod ll. výroku), odvolateli uložil. povinnost bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne doručení usnesení předat funkci novému insolvenčníniu správci (bod Ill. výroku) a novému insolvenčnímu správci uložil bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne převzetí funkce podat soudu právu o v řízení učiněných opatřeních (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 2.8.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 31.10.2013 (fl 18) soud zjistil úpadek dlužníka, usnesením ze dne 31.12.2013 (B-9) prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Dne 211122013 se konala schůze věřitelů, dosavadní insolvenční správkýně _jUDr. Věra Sedloňová byla rozhodnutím zástupce věřitelů SÁRPENT, s.r.o. odvolána z funkce a novým správcem se stal odvolatel.

Dále soud odkázal na pro věc významně ustanovení insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), konkrétně na ustanovení 8 5, 32, 36, 37, 38, 217, 218, 219, 224, 225 a 230 IZ a především Výsvětlil, že insolvenční správce. je povinen plnit řádně své povinnosti, které jsou mu stanovený insolvenčním zákonem a dalšími právními předpisý, ale také pokýnv insolvenčního soudu a věřitelských orgánů. Je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a svědomitě. Při výkonu své činnosti se může insolvenční správce dopustit drobnějších

pokračováni z nscn zs 11x15 2158! /ZU'L'5 1 VSPH 1211/ 2017 i závažnějších porušení těchto povinností. Činnost správce je třeba proto posuzovat komplexně vrámci rozsahu celého spektra jeho povinností v insolvenčním řízení. Ojedinělý a méně podstatný ezces v jinak řádné činnosti insolvenčního správce není důvodem pro zproštění insolvenčního správce soudem. Může však být důvodem pro uložení pořádkové pokutý. Neplnění povinností řádně lze Zpravidla chápat jako déle trvající méně závažné nedostatký v činnosti insolvenčního správce. Naopak jednorázové ale zcela zásadní porušení povinností bý mělo být důvodem pro zproštění správce bez dalšího. Není přesně možné výmezit všechný případý, v nichž bý měl soud vůči insolvenčnímu správci přísně postupovat. Míra pochýbení a jeho důsledky jsou vždy Výsledkem individuálního posouzení insolvenčním soudem. Jako příklad zásadního pochybení v činnosti insolvenčního správce soud uvedl např. prodej majetku z majetkově podstaty bez jeho předchozího soupisu do majetkové podstatý, prodej majetku bez výslovení potřebného souhlasu apod. Za nedostatečnou odbornou péči správce je možno považovat jeho chybně kroký a rozhodnutí z důvodu jeho nedostatečných odborných znalostí. Neplnění povinnosti řádně je možno charakterizovat tak, že insolvenční správce provádí svou činnost nedbale, být je mu správný postup znám. Pochýbení insolvenčního správce se může týkat postupu při nakládání s majetkem sepsaným v majetkové podstatě nebo prodeje majetku, tak i přezkumu přihlášených pohledávek.

V případě odvolatele zmínil, že ten v souzené věci nepostupoval při prodeji majetku v souladu se zákonem, nebot? zpeněžoval zajištěný majetek bez předchozího zadání znaleckého posudku, aniž bý o svém postupu informoval věřitelský výbor a insolvenční soud, a dále přistoupil k výřazování položek soupisu majetkové podstaty bez projednání s věřitelským Výborem, aniž bý výrozuměl insolvenční soud. Odvolatel tedý neplnil své zákonné povinnosti. S ohledem na změnu v osobě soudce a již pokročilé stadium řízení se soud rozhodl správci uložit nejprve pořádkovou pokutu (stalo se tak usnesením ze dne 16.11.2016, č.j. KSCB 25 INS 21587/2013-13-17'9), ačkoli míra porušení jeho povinností již dosahovala takové intenzity, že soud zvažoval i možnost jej funkce zprostit. Z uvedeného důvodu uložil pokutu při dolní hranici zákonného rozpětí, nebot? pro případ dalších pochýbení, tj. i přes upozornění odvolatele na jeho neodbornou činnost a opomenutí prostřednictvím pořádkové pokutý, býl připraven ho funkce zprostit bez dalšího a nechtěl kumulovat postihý sankčního charakteru.

V průběhu řízení 13le podáno několik podnětů na zproštění odvolatele funkce správce. Jako reakci na podání došlá po uložení pořádkové pokutý zveřejnil soud v insolvenčním rejstříku sdělení, že se domnívá, že uložená pokuta je dostatečným signálem, abý odvolatel plnil řádně své povinnosti a postupoval při plnění svých povinností rýchleji než dosud. Přesto byl soud opět nucen odvolatele k plnění povinností uložených mu soudem na jednání dne 16.11.2016 Výzvat. Soud byl toho názoru, že nepostupoval váhavě, nýbrž uvážlivě, kdýž odvolateli dal dost času a prostoru pro to, abý své konání napravil, nebot) si býl vědom toho, že zproštění správce funkce je zásahem s možnými negativními dopady na jeho správcovskou činnost.

Soud vysvětlil, že upustil od slýšení odvolatele, nebot? ke zproštění přistoupil bez návrhu na základě vlastního uvážení a podstatně okolnosti k věci uvedl odvolatel přímo v průběhu jednání dne 11.4.2017.

Ze soupisu majetkové podstatý ze dne 4.5.2017 vzal soud za prokázané, že odvolatel nezapsal do majetkové podstaty-* dlužníka pohledávku za akciovou společností LKOCZ, což odvolatel zdůvodňoval během jednání mimo jiné tím, že postupoval opatrné a pohledávku do soupisu nezapsal, neboť se obával případného podání vylučovací žalobý uvedenou akciovou společností a v případě neúspěchu s ni spojenou náhradou nákladů řízení protistraný. K tomuto soud uvedl, že výhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty lze při splnění

1 VSPl l 1211/2017 podmínek, z nichž jednou je, aby žalobci coby dlužníkova dlužníkovi (dlužník má pohledávku za žalobcem zapsanou do majetkové podstaty dlužníka) svědčilo tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí sporné pohledávky do majetkové podstaty, tzn. aby byl osobou aktivně legitimovanou k podání vylučovací žaloby. Domáhá li se vyloučení pohledávky sepsané do majetkové podstaty osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník), musí být pro absenci shora uvedeného předpokladu žaloba o vyloučení majetku zamítnuta (usneseni Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 Odo 134/2006 ze dne 30.5.2006).

K odvolatelově námitce, že akciová společnost LKOCZ je nemajetná, soud konstatoval, že pokud se odvolatel domníval, že pohledávka existuje, což také tvrdil v rámci několika jednání, měl tuto pohledávku v souladu s $ 217 odst. 1) IZ zapsat do soupisu majetkové podstaty, zavčas provést šetření o její dobytnosti a informovat o ní ve zprávě a na schůzi věřitelů. je povinností správce dlužníka sepsat veškerý majetek včetně pohledávek, který dle jeho přesvědčení ke dni zahájení insolvenčního řízení patřil do majetku dlužníka, a to i takový, ohledně něhož je vlastnictví dlužníka sporné. Skutečnost, že dalším krokem správce bude podání žádosti o souhlas s vynětím takového majetku, popř. pohledávky, který bude následně správcem vyhodnocen jako nedobytný, nemá na právě uvedené vliv.

Pokud by však odvolatel. nezapsal do soupisu majetkové podstaty pohledávku z toho důvodu, že o její ezistenci přesvědčen není, pak by soud jeho právní názor respektoval. V daném případě tomu tak ale nebylo, protože odvolatel přiznal, že pohledávka existuje. Soud neuvěřil jeho dodatečně vzneseným argumentům, kterými se, dle názoru soudu, pouze snažil ospravedlnit svůj postup. Soud tak dospěl k závěru, že odvolatel není schopen ani téměř po dvou letech od svého prvního tvrzení, že pohledávka za akciovou společností LKOCZ existuje, tuto zapsat do majetkově podstaty a poté případně požádat soud o její vynětí ze soupisu majetkové podstaty pro její obtížnou výmahatelnost.

I přes pokročilé stadium řízení, soud shledal podmínky pro změnu v osobě insolvenčního správce, která bude účelná a přínosná pro další průběh insolvenčního řízení. deolatel v průběhu celého řízení postupuje nesvědomitě a bez náležité péče. Nedoložil řádný soupis majetkové podstaty, dílčí průběžné zprávy nepodával řádně, což mělo za následek, že nebylo zcela zřejmé, které položky již byly zpeněženy a za jakou cenu, při vyřazování majetku z majetkově podstaty i při zpeněžování zajištěného majetku nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou. Řadu pochybení po upozornění soudem napravil, nicméně nevyvaroval se dalšich; zejména soud zmínil jeho liknavý postup při zapisování položek do soupisu majetkové podstaty.

Výše uvedené soud shrnul tak, že soud ani věřitelé si nejsou jisti po více než třech letech od té doby, co byl odvolatel ustanoven do funkce, jaký majetek přesně tvoří majetkovou podstatu a jaká je jeho odhadovaná hodnota. Dovodil proto, že byly splněný podminky pro zproštění odvolatele funkce a zároveň ustanovil nového správce, kterého svým opatřením ze dne 5.5.2017 určil předseda soudu.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání dlužník (odvolání podal advokát Mgr. František Klima, jenž byl ustanoven opatrovníkem dlužníka usnesením č.j. KSCB 25 INS 21587/2013 B-T6 ze dne 30.4.2015, přičemž dle odůvodnění odvolání toto směřuje toliko proti bodu I. výroku) a namítal, že insolvenční řízení již směřovalo k závěru, že s ohledem na výhrady k činnosti odvolatele býla uložena pořádková pokuta ve výši 5.000, Kč, přičemž tímto způsobem sankcionované nedostatky v činnosti by neměly být dále sankcionováný odvoláním z funkce. Od roku 2014 se opakovaně ohledně pohledávky za akciovou společností LKOCZ vedla jednání, odvolatel po celou dobu tvrdil, že pohledávka sice existovala, ale byla s největší

pomacovam 4 KSCB 25 INS 21537/2015 lVSPI I 1211/2017 pravděpodobností nevymahatelná. Dlužník vnímal celou situaci tak, že soudce, státní zástupce i odvolatel měli za to, že se nejednalo o pohledávku na úhradu dlužných leasingových splátek, ale o pohledávku na vypořádání po odstoupení od obou leasingových smluv (odstoupeno před zahájením insolvenčního řízení) a že reálně lze vymáhat jen dlužné leasingové splátky do odstoupení od leasingových smluv, dále je třeba ověřit, zda nebylo plnéno z titulu zástavního práva ve prospěch jiných osob. Nebylo lze vyloučit ani to, že došlo k zániku nároku na zaplacení dlužných leasingových splátek do odstoupení a to i s ohledem na zastavení exekučních řízení. Jako problematické se jevilo uplatnění dalších pohledávek za akciovou společností LKOCZ z titulu nevrácení předmětu leasingu v řádném stavu, když bylo nemožné zjistit skutečný stav předmětu leasingu v době uzavření leasingových smluv (již užívaná technologie v objektu třetí osoby). V tomto ohledu nebylo reálné pohledávku uplatnit. Dlužník odkázal na řízení vedené pod sp. zn. 42 ICm 4661 / 2016, kde byla úspěšně podána vylučovací žaloba ze strany LKOCZ a soud uložil správci povinnost nahradit náklady řízení. Proto nelze odvolateli vytýkat, že byl se zařazením pohledávky do soupisu majetkově podstaty opatrný. Dlužník proto navrhoval zrušení napadeného usnesení.

Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání do všech bodů výroku též odvolatel a namítal, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy, napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci a nebyly splněny podmínky řízení.

Odvolatel v doplnění odvolání ze dne 23.6.2017 namítal, že ho soud I. stupně zprostil funkce, aniž by jej vyslechl, odkázal na $ 87 IZ a důvody, pro které lze od výslechu upustit, s tím, že taková situace v jeho případě nenastala. Namítal, že napadené usnesení bylo nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné a odporovalo normám ústavního práva a že z napadeného usnesení nevyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními soudu I. stupně a úvahami při hodnocení důkazů, tedy je zde nesoulad mezi skutkovými zjištěními a závěry soudu I. stupně. Popíral závažná pochybení na své straně, neodborný či liknavý postup v řízení. Zdůrazňoval obtížnost řízení, změnu soudce i státního zástupce během řízení i změnu zástupce věřitelů a opakované návrhy věřitele Ing. Koláře i nedostatek součinnosti ze strany třetích osob. Namítal, že první soupis majetkové podstaty zpracoval předchozí správce JUDr. Sedlonová, že pro vyjmutí věci ze soupisu majetkové podstaty není třeba souhlasu insolvenčního soudu či věřitelského orgánu, ale toliko projednání, které bylo s ohledem na nefunkční věřitelský výbor problematické. Odvolatel neúspěšně žádal soud I. stupně o odročení jednání konaného dne 10.2.2016 z důvodu dovolené a odvolateli bylo řečeno, že má zplnomocnit druhou toho času neohlášenou společníci, čímž soud I. stupně změnil původní požadavek osobní účasti odvolatele a že podle 5 58 odst. 3 IZ není vyžadována osobní účast správce na schůzi věřitelského výboru.

Ohledně pohledávky za akciovou společností LKOCZ tvrdil, že mu nebyla ze strany třetích osob poskytována dostatečná součinnost, odvolatel neměl potřebnou dokumentaci. Došlo k vypovězení leasingových smluv ze strany dlužníka, k zastavení exekuce, odvolatel měl za to, že pohledávka za LKOCZ neexistovala. Ohledně pohledávky za LKOCZ poukázal odvolatel na skutečnost, že v průběhu řízení soud I. stupně jedné vylučovací žalobě vyhověl a odvolatel měl obavy z povinnosti hrazení nákladů řízení v případě procesního neúspěchu při podání vylučovací žaloby.

Odvolatel pokládal za šikanozní jednání ze strany věřitele Ing. Koláře a za nesprávný postup Krajského státního zastupitelství v Ceských Budějovicích. Odvolatel činil po jednání dne 16.11.2016 řadu kroků, odkázal na insolvenční rejstřík č.d. B 166 až B-177. Odvolatel rovněž

1 VSPI I 1211 / 2017 splnil pokyn soudu I. stupně ze dne 10.4.2014 a zahrnul do soupisu majetkové podstaty pohledávky, o kterých informoval exekutor ]UDr. Pazderka.

Odvolatel navrhoval, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se odvolatel funkce insolvenčního správce nezproštluje a Z/C/ H Legal, v.o.s. se novým insolvenčním správcem neustanovuje.

Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen ĚFSZíí) v podání ze dne 30.6.2017 k odvolání odvolatele uvedlo, že odvolatel si byl vědom skutečnosti, že akciová společnost LKOCZ je ovládána společností s ručením omezeným SARPENT, jejímiž hlasy byl odvolatel zvolen správcem. VSZ mělo za to, že LKOCZ, a.s. může mít finanční prostředky z titulu procesně úspěšného sporu se společností LIDL ve výši cca 2 mil. Kč, přičemž na toto sdělení odvolatel reagoval tím, že dlužník vlastně žádné pohledávky za akciovou společností LKOCZ neměl (dokument B-221) s tím, že předmětné leasingové smlouvy byly ukončeny ze strany pronajímatele (dlužníka), a proto veškeré závazky a splátky leasingového nájemce zanikly. Důvodem zastavení exekučních řízení nebyla pak neexistence pohledávek, ale to, že v důsledku ukončení leasingových smluv tyto pohledávky zanikly a byly nahrazeny novými vzniklými v důsledku ukončení leasingových smluv. Výše pohledávek dlužníka za LKOCZ, a.s. činila podle exekučních spisů cca 16 mil. Kč. Ani na základě těchto zjištění odvolatel nezahrnul pohledávku za LKOCZ, a.s. do soupisu majetkové podstaty, ale vyžádal si pokyn od zajištěného věřitele SARPENT, s.r.o. ohledně dalšího postupu. SARPENT, s.r.o. byl mezitím z věřitelského výboru pravomocně vyloučen. VSZ dále odkázalo na leasingové smlouvy, které měly být ukončeny až v době úpadku dlužníka. V SZ mělo za to, že odvolatel ve svém jednání pokračoval i po uložení pořádkové pokuty. Ohledně zproštění funkce bez slyšení správce odkázalo VSZ na rozhodnutí Nejvyššího soudu zveřejněné pod č. 128/2016. VSZ ze shora uvedených důvodů navrhovalo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen KSZ ) v podání ze dne 27.6.2017 uvedlo, že do insolvenčního řízení vstoupilo s ohledem na veřejným zájem, nikoli zájem jednotlivých věřitelů, ani Ing. Koláře, jak se odvolatel domníval. Odvolání mělo KSZ za nedůvodné. KSZ na nečinnost odvolatele poukázalo již v podnětu na zproštění funkce ze dne 15.12.2016 (B 178). K postupu odvolatele se KSZ dále vyjádřilo v rámci podnětu ze dne 23.2.2012 (ři 219) s tím, že akciová společnost LKOCZ není nemajetná, když od 6.6.2016 do 21.10.2016 převedla na Spolpharma, s.r.o. a Schicht, s.r.o. řadu ochranných známek a od června 2016 měla akciová společnost LKOCZ za LIDL pohledávku ve výši 2 mil. Kč na základě pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Cm 77/2011 371. Přesto odvolatel přišel s tvrzením, že dlužník neměl za LKOCZ, a.s. žádnou pohledávku a to s odkazem na exekuční řízení vedená před Exekučním úřadem Klatovy sp. zn. 120 Ex 8587/12 a 120 Ex 8588/12 konstatoval neexistenci majetku LKOCZ, ačkoli v té době existenci pohledávky za LKOCZ, a.s. nezpochybi'ioval (dokumenty 13 56, B-163). KSZ. tvrdilo, že odvolatel si vyžádal exekuční spisy teprve poté, co na exekuce KSZ poukázalo na schůzi věřitelů dne 16.11.2016 a že mohlo dojít k promlčení pohledávky dlužníka. Dne 10.4.2017 byl stanoven další postup odvolatele ve věci a do majetkové podstaty byly doplněny pohledávky vymáhané exekutorem JUDr. Pazderkou, pohledávku za I..KOCZ odvolatel do soupisu opět nezapsal. Ohledně slyšení odvolatele KSZ odkázalo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2015 sp. zn. 29 NSCR 2/2014 a sp. zn. 29 NSCR 24/2014 ze dne 28.4.2016 a mělo za to, že zproštění správce funkce i bez slyšení bylo v souladu se zákonem.

K odvolání dlužníka proti napadeněmu usnesení KSZ uvedlo, že odvolání nesplňovalo náležitosti Š 205 odst. 1 a 2 o.s.ř., když z něj nevyplývalo, v čem byla spatřována nesprávnost

poxracovani b lítá-Ub 25 le' 21587/ 2013 1 VSPH 1211 / 2017 rozhodnutí či postupu soudu. Mělo by být v zájmu dlužníka získání veškerého majetku za účelem co nejvyššího uspokojení věřitelů.

KSZ proto navrhovalo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správně potvrdil. Odvolatel v rámci repliky k vyjádření Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 27.6.2017 a iyjádření VZS ze dne 30.6.2017 uvedl, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2016 sp. zn. 29 NSCR 24/2014 svědčily pro to, že o odvolání odvolatele z funkce mělo být nařízeno slyšení odvolatele a že postup, kdy správce není před odvoláním slyšen, má být restriktivní výjimkou. Odvolatel neměl možnost se k tvrzeným důvodům svého odvolání vyjádřit. Odvolatel namítal, že ochranné známky LKOCZ, a.s. byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka SETUZA, a.s. či Oleofin, a.s. a že sdělení státního zastupitelství byla zkratkovitá a založená na údajné majetnosti LKOCZ, a.s. Odvolatel odkázal na exekuční řízení vedené exekutorským úřadem Klatovy a zjištění ze strany ENERGY Ústí nad Labem, a.s. (směnečný věřitel zvlastní směnky LKOCZ, a.s. vystavené dne 29.1.2010 na částku 304.959.385, íč) o nevymahatelnosti pohledávky za LKOCZ, a.s., dále odvolatel odkázal na Sbírku listin LKOCZ, a.s. od 2012 do 2015 a dovozoval předlužení akciové společnosti LKCOZ. Odvolatel měl za to, že sepis pohledávky do majetkové podstaty by byl namístě až v případě, že by byl přesvědčen o její pravosti, výši či o samotné majetnosti LKOCZ, a.s. S ohledem na to, že k 12.8.2012 došlo k odstoupení od leasingových smluv č. LS 10/09/0002 a č. LS 10/09/0003 a současné k zastavení exekuce, mohlo být uvažováno jen o pohledávce odpovídající dlužným leasingovým splátkám do doby odstoupení od leasingových smluv. Současně odvolatel upozornil na postoupení pohledávky ze strany Ceské spořitelny, a.s. na Stiers & Company, sro a dále na postoupení na Nordbohemia Credit, s.r.o., od které pohledávku odkoupila SARPENT, s.r.o. Nebylo postaveno najisto, zda neuhrazené leasingové splátky nebyly uhrazeny některému z předchozích věřitelů. Splatnost pohledávky za LKOCZ byla prodloužena na 10 let. Zahrnutím pohledávky do majetkové podstaty by s největší pravděpodobností došlo k zatěžování majetkové podstaty o náklady na vedení incidenčního sporu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení iřízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle Š 5 IZ insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle Š 32 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského

1 VSFl l 1211/ 2111? orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení Š 29 odst. 4 a Š 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Podle Š 36 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péči;. je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojení v co nejvyšší míře. Společněmu zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními ipřed zájmy jiných osob (odst. 1). lnsolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce;. zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčímli insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (odst. 2).

Podle Š 225 odst. 1 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kde k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost ji o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.

Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby, náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 2).

Podle Š 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkově podstaty.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z Š 36 IZ, podle něhož je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí, vyvinout veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni vco nejvyšší míře, dát přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy svymi ipřed zájmy jiných osob, věřitelským orgánům poskytovat součinnost nezbytnou křádnému výkonu jejich funkce, na žádost věřitelského orgánu se účastnit jeho zasedání a věřitelskému orgánu a insolvenčnírnu soudu předkládat nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení, že liknavě provádí soupis majetkové podstaty či zpenéžuje majetek podstaty v rozporus sŠ 225 odst. 4 nebo Š 226 odst. 5 IZ, že nesplní povinnost uzavřít smlouvu o poj jištění odpovednosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikované. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku 2 majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

pokracovanr 8 nebo za nws zin-uf 12015 1 VSPH 1211 / 2017

Soud I. stupně postavil své rozhodnutí o zproštění veřejné obchodní společnosti Růnová funkce insolvenčního správce ve své podstatě toliko na jejím selhání stran toho, jak naložit s tvrzenou pohledávkou vůči akciové společnosti LKOCZ. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že další výhrady soudu vůči dosavadnímu postupu odvolatele jsou zmíněny především jakožto dokreslení a specifikace situace vzniklé poté, kdy byl odvolatel do své funkce ustanoven, přičemž nespokojenost soudu s konáním správce v období do listopadu 2016 vyústila v uložení pořádkové pokuty usnesením č.j. KSCB 25 INS 21587/2013 B 179 ze dne 16.11.2016. Soud I. stupně pak následně, při zdůraznění toho, že nejde o ojedinělé, prvotní či bezvýznamné selhání, dovodil, že podmínky zproštění jsou v souzené věci dány. je přitom zjevné, a soud to vyzdvihl v písemném vyhotovení rozhodnutí, na něž lze v tomto směru k dané problematice odkázat, že pochybení neshledal soud v tom, že pohledávka nebyla do soupisu vůbec pojata, nýbrž v tom, že odvolatel ani po čtyřiceti měsících ve funkci správce neměl jasno, jak na tuto pohledávku nahHžet. Tento závěr se jednoznačně podává z textu druhého a třetího odstavce napadeného usnesení na straně 7, kde se soud I. stupně hlásí k tomu, že by respektoval názor odvolatele ohledně existence pohledávku, pokud by mu takový názor byl znám.

Při vědomí v insolvenčním spise zdokumentovaného přístupu odvolatele shledává odvolací soud popsaný náhled soudu I. stupně správným a účelným, nebot? nepokládá za rozumné pasivně vyčkávat, až odvolatel k pohledávce nikoli bagatelní výše zaujme kvalifikovaně stanovisko a toto ostatním účastníkům insolvenčního řízení, státnímu zastupitelství a soudu vyjeví a ozřejmí. Takovéto otálení s řešením vzniklé situace by bylo v rozporu se zásadou rychlosti obsaženou v Š 5 písm.a/ IZ, dle něhož insolvenční řízení musí být, mimo jiné, vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, přičemž insolvenčnímu soudu co strážci společného zájmu věřitelů by bylo důvodně vytýkáno, že je liknavým.

Jinak řečeno, jakkoli obvylde nemusí pochybnosti o tom, jak naložit s tvrzenou pohledávkou dlužníka, vyústit ve zproštění insolvenčního správce jeho funkce, nelze přehlédnout, že v souzené věci byl již správce nedlouho před vydáním napadeného usnesení za svůj neodborný přístup pravomocně sankcionován, a pokud soud I. stupně ani po více než pěti měsících od rozhodnutí o pořádkové pokutě neshledal v odvolatelově chování podstatnou změnu, nelze mu důvodně vytýkat, že razantně konal.

Pokud se týká procesní výhrady odvolatele stran absence slyšení, je třeba si uvědomit, že smyslem tohoto institutu je to, aby bylo správci umožněno reagovat na výhrady vůči jeho činnosti a umožnit soudu rozhodnout o návrhu na jeho zproštění až při kvalifikovaně znalosti věci, tedy poté, kdy správce ví, co je mu vytýkáno a dostane možnost se obhájit. V souzené věci ale výhrady vůči odvolateli, pokud se týká jeho neujasněného vztahu k tvrzené pohledávce dlužníka vůči akciové společnosti LKOCZ, byly vznášeny opakovaně (Krajským státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích 1 věřitelem ing. Kolářem), správce se i z podnětu soudu knirn vyjadřoval, tedy nelze konstatovat, že by byl na svých právech zkrácen. Proto se lze ztotožnit se soudem I. stupně, jenž slyšení odvolatele nepovažoval vzhledem ke stavu věci za potřebné.

Neshledal li soud I. stupně odvolatelovu obranu důvodnou, pak tento náhled Krajského soudu v Českých Budějovicích na nepostačující vysvětlení odvolatele a význam popsaného selhání na další průběh odvolacího řízeni odvolací soud sdílí v situaci, kdy ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by odvolatelův nedbalý přístup ospravedlnilo do té míry, že by to umožnilo napadené usnesení revokovat.

1 VSFl l 1211; zur!

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle Š 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodu I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Pokud se týká ostatních bodů výroku napadeného usnesení napadených odvolatelem, je namístě uvést, že nebyly dány podmínky pro jejich věcný přezkum. Odvolatel jakožto insolvenční správce zproštěný (byt nepravomocně) své funkce není osobou oprávněnou k tomu, aby napadl tu část rozhodnutí, kterou byl ustanoven správce nový (bod II. výroku), ve zbývajících

částech (body

111. a IV. výroku) jde o rozhodnutí upravující vedení řízení, jež odvoláním napadnout nelze (Š 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Proto v tomto rozsahu odvolací soud odvolání dle Š 218, písm. b/ i c/ o.s.ř. odmítl.

Poučenh

V Praze dne 19. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: (M% ' é'

T. Kafárna/és iai

Proti tomuto rozhodnutí ] s dovolání přípustné, jesdiže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (s 237, g 239 a 15 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (Š 71 odst. 2 IZ); lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem

(Š 74 odst. 2 12).

" JUDr. František K u č e r a, vr. předseda senátu