1 VSPH 121/2016-B-55
KSUL 46 INS 6126/2010 1 VSPH 121/2016-B-55

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Alice anonymizovano , anonymizovano , bytem 412 01 Litoměřice, Švermova 785/29, doručovací adresa: Střekovské nábřeží 1142/31, 400 03 Ústí nad Labem, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 46 INS 6126/2010-B-43 ze dne 30. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 46 INS 6126/2010-B-43 ze dne 30. listopadu 2015 se v bodu VI. výroku z r u š u j e a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 30. 11. 2015 v bodu I. výroku vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Alice anonymizovano splátkovým kalendářem. V bodu II. výroku soud určil insolvenčnímu správci Ing. Janu Klášterskému odměnu 52.282,50 Kč včetně DPH a hotové výdaje 10.456,50 Kč včetně DPH, které byly uhrazeny paušální zálohou v průběhu oddlužení v 60 měsíčních splátkách. V bodu III. výroku soud zprostil Ing. Jana Klášterského funkce insolvenčního správce po skončení insolvenčního řízení, v bodu IV. výroku rozhodl, že zůstatky srážek z příjmů a přeplatky splátek, které má insolvenční správce v úschově, vyplatí dlužnici po právní moci usnesení. V bodu V. výroku soud zrušil příkaz plátci příjmů dlužnici k provádění srážek ze mzdy či jiného příjmu. V bodu VI. výroku zamítl návrh dlužnice na osvobození od zbytku dosud neuspokojených pohledávek dle § 414 insolvenčního zákona.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením z 10. 6. 2010 na č. d. A-8 zjistil úpadek dlužnice Alice anonymizovano a současně povolil jeho řešení formou oddlužení. Usnesením z 26. 7. 2010 na č. d. B-3 bylo schváleno oddlužení splátkovým kalendářem. Dne 3. 8. 2015 insolvenční správce předložil závěrečnou zprávu v řízení, ve které uvedl celkové uspokojení věřitelů ve výši 29,60 % k měsíci červenci 2015 (poslední splátka k 31. 7. 2015), a vyúčtoval odměnu a své hotové výdaje. Dlužnice navrhla své osvobození dle § 414 insolvenčního zákona.

Bod I. výroku soud odůvodnil odkazem na § 413 insolvenčního zákona. K bodu II. výroku soud uvedl, že určil odměnu a hotové výdaje správce ve vyúčtované výši, která odpovídá 60 měsíčním paušálním platbám na náhradu odměny a hotových výdajů v rámci měsíčních splátek na splátkový kalendář postupem dle § 7 odst. 4 a § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce. isir.justi ce.cz

Bod VI. výroku soud odůvodnil tím, že dne 29. 6. 2015 dlužnice navrhla své osvobození dle § 414 insolvenčního zákona. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek. Dlužnice uspokojila 29,60 % přihlášených a zjištěných nezajištěných pohledávek. Přestože insolvenční správce ve své konečné zprávě o plnění splátkového kalendáře uvedl, že příčinou nižšího plnění než zákonných 30 % byly okolnosti nezaviněné dlužnicí, a to změna výše nezabavitelné části mzdy v jednotlivých letech trvání splátkového kalendáře a navýšení odměny insolvenčního správce o daň z přidané hodnoty od září 2011, soud učinil jiný závěr. Z průběhu jednání, které bylo v souladu s § 415 insolvenčního zákona o žádosti dlužnice nařízeno, totiž vyplynulo, že dlužnice byla telefonicky insolvenčním správcem upozorněna na nutnost navýšení plateb na splátkový kalendář (uvedené potvrdil insolvenční správce i dlužnice). Dlužnice však reagovala pouze vyjádřením, že na její straně nedošlo ke změně poměrů, když má stále stejný příjem a navýšení plateb na splátkový kalendář nezajistila. Soud dospěl k závěru, že dlužnice takovým jednáním porušila povinnosti dlužníka po schválení oddlužení, kdy mimo jiné je povinna vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a zajistit uspokojení nezajištěných věřitelů minimálně v rozsahu 30 %. Dlužnice měla možnost, dle vyjádření správce minimálně v období čtyř měsíců (když ji insolvenční správce telefonicky na neplnění splátkového kalendáře upozornil nejpozději na jaře t. r.), reagovat na vzniklou situaci a zajistit navýšení příjmů v potřebném rozsahu. Dlužnice však svým chováním poškodila věřitele a to i přes skutečnost, že rozdíl v rozsahu plnění, které obdrželi, a které měli obdržet, není velký. Soud po projednání žádosti dlužnice dospěl k závěru, že žádosti dlužnice o osvobození dle § 414 insolvenčního zákona nelze vyhovět, a to zejména za situace, kdy tato nebyla v průběhu oddlužení dlouhodobě v pracovní neschopnosti, ani na její straně neexistují jiné skutečnosti, které by vedly soud k závěru, že plnění bylo nižší v důsledku okolností, které nezavinila. Dlužnice již při podání žádosti o povolení oddlužení byla seznámena s tím, že nezajištěným věřitelům musí poskytnout plnění minimálně v rozsahu 30 % a i přes upozornění insolvenčního správce na neplnění této povinnosti nenapravila svůj nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení a nezajistila navýšení příjmů tak, aby splátkový kalendář byl řádně splněn. Soud má ze shora uvedených skutečností za to, že dlužnice neplnila řádně a včas všechny své povinnosti v řízení (ve smyslu § 414 insolvenčního zákona), a nešlo u ní o pochybení z nedbalosti či nevědomosti. Z těchto důvodů zamítl její návrh na osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny dle § 414 insolvenčního zákona.

Dlužnice napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla body II. a VI. výroku změnit a vyhovět jejímu návrhu na osvobození nebo je zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že jí insolvenční správce až 15. 2. 2015 sdělil prostřednictvím textové zprávy sms, že se v roce 2011 stal plátcem DPH, o čemž dlužnice do té doby nevěděla. Na její dotaz jí nebyl insolvenční správce schopen říci, kolik je potřeba doplatit. Celkový rozdíl byl vyčíslen na pouhých 1.833,40 Kč, přičemž dlužnici byla provedena srážka ze mzdy ještě v listopadu 2015 a na účet insolvenčního správce došly ještě 4 splátky navíc. Postačovalo, kdyby insolvenční správce sdělil dlužnici počátkem července 2015, že je potřeba zmíněnou částku 1.833,40 Kč doplatit a dlužnice by tak obratem učinila.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

Dlužnice sice navrhla zrušit též bod II. výroku, nicméně z obsahu odvolání je zřejmé, že ničeho nenamítá proti rozhodnutí soudu o odměně a výdajích insolvenčního správce, které již byly uhrazeny ze zálohy zaplacené v průběhu splátkového kalendáře. Odvolání směřuje výlučně proti rozhodnutí, kterým nebyla dlužnice osvobozena od zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů. Odvolací soud proto přezkoumával pouze odvoláním dotčený bod VI. výroku usnesení.

Celková výše zjištěných a nezajištěných pohledávek věřitelů dosáhla 453.731,24 Kč. 30 % z této sumy činí 136.119,38 Kč. Věřitelům bylo vyplaceno celkem 134.286 Kč, tudíž do hranice 30 % chybí 1.833,38 Kč. Při jednání u insolvenčního soudu dne 3. 11. 2015 (č. d. B-41) dlužnice opakovaně vyjádřila souhlas s tím, aby ze splátek, které jsou dosud deponovány u insolvenčního správce, byla tato částka zaplacena a tím byly splněny podmínky schváleného oddlužení. Odvolací soud zastává názor, že tímto způsobem lze docílit splnění podmínky oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (30 % hranice uspokojení přihlášených pohledávek), což by mělo podstatný vliv na rozhodnutí o žádosti dlužnice o osvobození od placení pohledávek dle § 414 insolvenčního zákona.

Vzhledem k nastíněné možnosti považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým neosvobodil dlužnici od placení pohledávek, za minimálně předčasné. Z toho důvodu bod VI. výroku usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 3. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík