1 VSPH 1194/2013-A-16
MSPH 93 INS 2026/2013 1 VSPH 1194/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , IČO: 70564663, místem podnikání Zelenečská 16, 190 00 Praha 9, adresa pro doručování: Vojkovice 126, 277 44 Vojkovice, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2026/2013-A-9 ze dne 6. května 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2026/2013-A-9 ze dne 6. května 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení dlužníka Martina Šoškoly (dále jen dlužník), protože neuhradil zálohu ve výši 50.000,-Kč uloženou usnesením ze dne 4.3.2013 (A-7), ačkoli usnesení o uložení zálohy dne 27.4.2013 nabylo právní moci a lhůta ke splnění uložené povinnosti marně uplynula dne 30.4.2013.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, ve kterém toliko uvedl, že s usnesením v celém jeho rozsahu nesouhlasí. Důvody podaného odvolání dlužník nedoplnil ani po výzvě soudu ze dne 30.5.2013 (A-11).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Ze spisu plyne, že soud I. stupně svým usnesením ze dne 4.3.2013 (A-7) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení na uvedený účet insolvenčního soudu nebo do pokladny soudu s poučením, že pokud tuto povinnost ve stanovené lhůtě nesplní, insolvenční řízení zastaví, že mu uvedené usnesení bylo doručeno (vyvěšením vyhlášky) dne 11.4.2013 (A-8), právní moci nabylo dne 27.4.2013 a že lhůta k zaplacení zálohy dlužníku marně uplynula dne 30.4.2013.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením, anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle ust. § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z uvedeného plyne závěr, že pro účely zahájeného insolvenčního řízení je uložení zálohy na náklady tohoto řízení namístě. Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. srpna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová