1 VSPH 1192/2012-B-15
KSPL 54 INS 3335/2012 1 VSPH 1192/2012-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Na Průtahu 310/40, zast. Mgr. Lenkou Kubíkovou, bytem Plzeň, Houškova 524, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2012, č.j. KSPL 54 INS 3335/2012-B-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2012, č.j. KSPL 54 INS 3335/2012-B-6, se v bodě II. výroku z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka Davida anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením ze dne 11.7.2012, č.j. KSPL 54 INS 3335/2012-B-6 schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem (bod I. výroku), dlužníkovi uložil, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek platil věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Viktora Švantnera (dále též správce) nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, zabavitelnou částku ve stejném rozsahu, v jakém z ní mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, uvedl jednotlivé věřitele včetně výše jejich nezajištěných pohledávek a míry jejich poměrného uspokojení a zamítl návrh dlužníka na stanovení jiné nižší výše splátek (bod II. výroku), přiznal správci zálohu na odměnu ve výši 750 Kč + DPH a na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč + DPH za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, jakož i za období od zjištění úpadku do měsíce předcházejícího měsíci schválení oddlužení (bod III. výroku), přikázal plátcům příjmů dlužníka SANY GUARD, s.r.o. a České správě sociálního zabezpečení, aby od doručení tohoto usnesení prováděly ze mzdy, platu nebo jiného příjmu dlužníka pravidelné měsíční srážky do rukou správce, a dlužníkovi uložil některé povinnosti (bod IV. výroku), uložil insolvenčnímu správci ve výroku uvedené povinnosti (bod V. výroku), uložil též věřitelům ve výroku uvedené povinnosti (bod VI. výroku) a konstatoval, že insolvenčním správcem je Mgr. Viktor Švantner (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 15.5.2012 (A-14) rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 10 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 253.666,02 Kč, jež uznal správce i dlužník a nepopřel je žádný z věřitelů, že výše příjmů dlužníka (17.191,-Kč) umožňuje schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a že dlužník včas požádal o stanovení nižších měsíčních splátek, a to ve výši Kč 5.000,-Kč, resp. ve výši Kč 3.000,-Kč, jak posléze upřesnil, s tvrzením, že v minulosti bylo jeho úmyslem plnit přání své bývalé přítelkyně, což řešil půjčkami, jejichž splátky nyní není schopen hradit. Správce ve vyjádření k návrhu konstatoval, že splátky ve výši 3.000,-Kč umožní dlužníkovi uhradit jeho odměnu a hotové výdaje do výše 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů, resp. do výše 45,41 % se započtením DPH k jeho odměně a hotovým výdajům. Soud I. stupně uvedl, že se žádný věřitel nedostavil na schůzi věřitelů ani se nevyjádřil k dlužníkovu návrhu na stanovení jiné výše splátek.

K tvrzení, že dlužník je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti, soud I. stupně poznamenal, že z nich vyplývají toliko důvody, jež vedly k dlužníkově úpadku, nikoliv jeho současná sociální situace, z níž by byla zřejmá potřeba stanovení jiné výše splátek. Z přihlášek pohledávek ve spojení s dlužníkovými tvrzeními dovodil, že dlužník v minulosti uzavíral úvěrové smlouvy za účelem zvýšení svého životního standardu a své přítelkyně, což však nemůže opodstatnit závěr o nižších splátkách. Konstatoval, že cílem oddlužení je především rychlé, hospodárné a co nejvyšší uspokojení věřitelů, poskytnutí ochrany dlužníkovi před věřiteli a možnost řešit jeho nepříznivou finanční situaci prostředky stanovenými v insolvenčním zákoně (dále též IZ); současně to však pro dlužníka znamená závazek plnit stanovené povinnosti a podřídit se příslušným ustanovením IZ. Schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře je tak dlužník povinen po stanovenou dobu poskytovat veškeré příjmy nad rámec zákonem stanoveného minima na úhradu svých peněžitých závazků vůči věřitelům. Soud zdůraznil, že účelem insolvenčního zákona však není zajištění standardní životní úrovně nad rámec nezabavitelného minima, a dospěl k závěru, že návrh dlužníka na stanovení jiné výše splátek je neopodstatněný, a proto jej zamítl. Další body výroku svého usnesení soud I. stupně odůvodnil citací příslušných ustanovení IZ.

Jen proti bodu II. výroku usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby mu odvolací soud snížil zákonem stanovené splátky tak, aby mohl hradit alespoň své základní životní náklady. Vysvětloval, že byl a je vážně nemocen, což mu zabraňovalo protestovat proti rozhodnutí jeho bývalé přítelkyně, která o něho pečovala v době, kdy se nemohl hýbat a kdy z invalidního důchodu nemohl hradit ani měsíční nájemné za byt ve výši 8.000,-Kč, nepočítaje v to léky ve výši cca 2.000,-Kč měsíčně, jídlo a pití. Po smrti svého otce, nemohl zůstat se svojí matkou a musel se odstěhovat, avšak do nájemního bytu se nemůže přihlásit k trvalému pobytu a v případě žádostí o dávky se do jeho příjmů započítává i důchod matky, s níž však nebydlí ve společné domácnosti a která ho ani neživí. Žádost o nižší měsíční splátky podal proto, že mu měsíčně zbývá jen částka na nájemné a cestovné do zaměstnání, které v některé dny může vykonávat jen pod silnými léky, na něž mu však nezbývají prostředky, stejně jako mu nezbývají na jídlo a pití. Závěrem dodal, že při měsíčních splátkách ve výši 5.000,-Kč by byl schopen uspokojit zcela nároky správce a do výše 93 % i nezajištěné pohledávky včetně úroků z prodlení a pokut, přičemž jistiny pohledávek by byly uspokojeny ze 100 %.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 14.2.2012 na základě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1). V návrhu na povolení oddlužení dlužník navrhl, aby oddlužení bylo provedeno formou splátkového kalendáře, přičemž v kolonce č. 15 formuláře tohoto návrhu uplatnil-řádně a včas-žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Především uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho celkové příjmy činí 17.381,-Kč (správně mělo být 17.191,-Kč) měsíčně, z nichž by hodlal splácet měsíční splátky ve výši 5.000,-Kč, přičemž výši splátky ponechává na úvaze soudu. Okolnosti vzniku svého úpadku vysvětloval dlužník tím, že chtěl splnit všechna přání své bývalé náročné přítelkyně, šetřil i na jízdném v tramvaji, byl více než naivní, zamilovaný a nemocný a vše řešil půjčkami, jež následně nebyl schopen splácet, což nyní považuje za nerozvážné a krátkozraké. Podáním ze dne 29.6.2012 (B-3) dlužník upřesnil, že výše požadované splátky měla správně činit jen 3.000,-Kč. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že se žádný z insolvenčních věřitelů ani dlužník neúčastnil schůze věřitelů konané dne 4.7.2012 (B-5), že proti výši dlužníkem navržených splátek nevznesl žádný z věřitelů námitky, že výše nezajištěných závazků dlužníka činí 253.662,02 Kč, že správce ponechal schválení oddlužení na uvážení soudu a že dlužník se správcem řádně spolupracuje, na požádání se vždy a včas dostaví a zodpoví jeho dotazy (B-4). Za tohoto stavu vydal soud I. stupně napadené usnesení.

Pokud jde o příjmy dlužníka, podléhají všechny dle názoru odvolacího soudu-ve shodě se soudem I. stupně-oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to jak jeho mzda ve výši 12.443,-Kč, tak i jeho invalidní důchod 2. stupně ve výši 4.748,-Kč, celkem tedy 17.191,-Kč měsíčně (a nikoliv jen mzda bez započtení invalidního důchodu, jak původně uvažoval správce). Uvedené příjmy umožňují tento výpočet pravidelných zákonných srážek:

nezabavitelná částka (NČ) je 8.762,-Kč (NČ = životní minimum 3.410,-Kč + normativní náklady na bydlení 5.352,-Kč)

základní nepostižitelná částka (ZNČ) 5.841,34 Kč (ZNČ = 2/3 NČ)

čistý příjem (mzda + invalidní důchod) 17.191,-Kč

ZČM = čistý příjem-základní nepostižitelná částka (ZNČ) 17.191,-Kč-5 814,34 Kč = 11.376,66 Kč,

protože ZČM je větší než NČ (11 .76,66 Kč 8.732,-Kč) rozdělí se NČ (8.762,-Kč) na třetiny, z nichž 1/3 zůstane povinnému (2.920,-Kč) a 2/3 připadnou oprávněným (5.841,34 Kč)

+ oprávněným se ještě připočte plně zabavitelná část ZČM tj. rozdíl ZČM-NČ (11.376,66 Kč-8.762,-Kč = 2.614,66 Kč)

oprávnění tedy celkem obdrží 5.814,34 Kč + 2.614,66 Kč, tj. 8.429,-Kč

Uvedená (maximální) zákonná měsíční splátka pro oddlužení (8.429,-Kč) umožňuje za 5 let trvání splátkového kalendáře akumulovat prostředky v celkové výši 505.740,-Kč, z nichž lze při započtení nároků správce ve výši 54.000,-Kč (resp. ve výši 64.800,-Kč včetně DPH) použít na zapravení pohledávek nezajištěných věřitelů (v celkové výši 253.662,02 Kč) částku 451.740,-Kč (resp. 440.940,-Kč včetně DPH), tzn. 100 % uspokojení.

Dlužníkem původně navrhovaná splátka ve výši 5.000,-Kč umožňuje za 5 let trvání splátkového kalendáře akumulovat prostředky v celkové výši 300.000,-Kč, z nichž lze při započtení nároků správce ve výši 54.000,-Kč (resp. ve výši 64.800,-Kč včetně DPH) použít na zapravení pohledávek nezajištěných věřitelů (v celkové výši 253.662,02 Kč) částku 246.000,-Kč (resp. 235.200,-Kč včetně DPH), tzn. poměrné uspokojení ve výši 96,9 % (resp. 92,7 %).

Dlužníkem navrhovaná splátka ve výši 3.000,-Kč umožňuje za 5 let trvání splátkového kalendáře akumulovat prostředky v celkové výši 180.000,-Kč, z nichž lze při započtení nároků správce ve výši 54.000,-Kč (resp. ve výši 64.800,-Kč včetně DPH) použít na zapravení pohledávek nezajištěných věřitelů (v celkové výši 253.662,02 Kč) částku 126.000,-Kč (resp. 115.200,-Kč včetně DPH), tzn. poměrné uspokojení ve výši 49,6 % (resp. 45,4 %), tj. méně než zákonem vyžadovaných 50 %.

Minimální výše splátky, jež by umožnila plné zapravení nároků správce ve výši 64.800,-Kč (včetně DPH) a poměrné (minimální) 50 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (50 % z částky 253.662,02 Kč) by tak činila 3.194,-Kč (64.800,-Kč + 126.831,-Kč, vše děleno 5 lety a 12 měsíci).

Ze shora uvedeného je zřejmé, že dlužníkovy příjmy umožňují-při zaplacení nákladů insolvenčního správce-úplnou i poměrnou úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů při různých variantách výše splátek.

Pokud jde o závěr soudu I. stupně, že dlužníkova tvrzení obsažená ve formuláři návrhu na povolení oddlužení směřovala toliko k příčinám úpadku (a nikoliv k jeho současné sociální situaci), konstatuje odvolací soud, že k takovým tvrzením formulář návrhu ve spojení s § 398 odst. 4 IZ dlužníka též správně vybízí. Proto nelze dlužníkovi důvodně vytýkat, že blíže nerozvedl svoji současnou sociální situaci a že tak učinil až v odvolání (B-11). Odvolací soud nesdílí rovněž ani závěry soudu I. stupně o lehkomyslném uzavírání úvěrových smluv dlužníkem v minulosti, což vedlo k jeho úpadku za situace, kdy byl dlužník-jak v odvolání osvětlil-v obtížné životní situaci, byl imobilní, vážně nemocný a zcela závislý na osobě, jež toho zneužila. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dlužníkovi-poživateli invalidního důchodu 2. stupně, jehož měsíční výdaje jen za léky činí 2.000,-Kč-proto nelze podsouvat nepřípadnou snahu o nepřiměřené zvýšení svého životního standardu.

Za popsaného stavu odvolací soud uzavírá, že dlužníkově návrhu na povolení jiné (nižší) výše měsíčních splátek v zásadě nic nebrání. Stanovení jejich výše-v rozpětí od 3.194,-Kč do 8.429,-Kč-však bude lze na úvaze soudu I. stupně, jenž se věcí-v důsledku svého odlišného názoru-z tohoto pohledu doposud nezabýval, když dlužníkova argumentace, co do jeho současné sociální situace, před soudem I. stupně nezazněla, v důsledku čehož ohledně ní soud I. stupně nemohl konat potřebná šetření, event. provést dokazování a podle jeho výsledku přijmout závěry, jež by bylo lze přezkoumat v odvolacím řízení. Při stanovení jiné výše splátek soud I. stupně důsledně přihlédne též k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů a k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, tedy k okolnostem, jimž se dosud nevěnoval. Bude proto na dlužníkovi, aby soudu I. stupně hodnověrně prokázal, že jeho zdravotní stav a sociální situace opodstatní nižší výši pravidelných měsíčních splátek.

Skutečnost, že dlužník se správcem řádně spolupracuje a že vedle toliko pasivního přijímání invalidního důchodu má ještě zaměstnání, nasvědčuje dle názoru odvolacího soudu spíše tomu, že svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky svého předchozího života napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře-byť s nižší výší splátek-přijatelné. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře s plnou (tj. maximální) výši měsíčních splátek by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků (tedy ani dlužník) nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že oddlužení, jehož podmínky jsou vzhledem k osobním poměrům dlužníka v dané věci fakticky nesplnitelné a likvidační, povede toliko k jeho přeměně v (nepatrný) konkurs (§ 418 IZ), v němž-při absenci majetku dlužníka-jeho věřitelé již dále ničeho nedostanou a nároky insolvenčního správce by zčásti nesl stát (soud po dlužníkovi složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nepožadoval), resp. všichni daňoví poplatníci, na rozdíl od řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem, jenž je reálný i při snížené výši měsíčních splátek. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k názoru, že závěr soudu I. stupně o neopodstatněnosti žádosti dlužníka o povolení jiné výše splátek učiněný bez přihlédnutí k dalším rozhodným skutečnostem uvedeným shora a svědčícím ve prospěch dlužníka neobstojí. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, soud I. stupně změní i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 407 odst. 3 IZ).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení v napadeném bodě II. výroku zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12. září 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva