1 VSPH 1190/2015-A-14
KSPH 62 INS 12748/2015 1 VSPH 1190/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Radka Janoušková, nar. 5. března 1974, IČO: 67941192, sídlem Chocerady 144, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 12748/2015-A-7 ze dne 19. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 12748/2015-A-7 ze dne 19. května 2015 se m ě n í tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 18.5.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, která se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Soud odkázal na § 108 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 sb. (dále též IZ), vyložil účel zálohy, zjistil, že dlužnice měla závazky z podnikání, avšak v rozporu s tím čestně prohlásila, že nepodnikala a že nemá závazky z podnikání. S ohledem na celkovou výši závazků a majetku dlužnice soud uložil dlužnici uhradit zálohu ve výši 50.000,-Kč z důvodu reálnosti situace, kdy by věřitelé nesouhlasili s řešením úpadku oddlužením, a náklady spojené s konkursem by musel hradit stát. Většina závazků pochází z podnikání dlužnice (asi ve výši 210.000,-Kč).

Dlužnice vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 436, k.ú. Chocerady, přičemž soud předpokládal, že výtěžek zpeněžení nemovitostí nebude k úhradě nákladů řízení stačit, protože nemovitosti zajišťovaly závazek ve výši 1.717.695,-Kč. Proto uložil soud dlužnici povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že omylem uvedla, že nebyla podnikatelem, že v době podáním insolvenčního návrhu měla aktivní živnostenské oprávnění, existenci platného živnostenského listu zjistila až nyní. V roce 1998 byl živnostenský list zřízen, ze zdravotních důvodů chtěla podnikání ukončit, žádala o přerušení na dobu neurčitou, 31.12.2002 jí bylo z nezjištěných 1 VSPH 190/2015 důvodů živnostenské oprávnění obnoveno, o což ale nežádala, více než 12 let nepodnikala. Od 25.5.2015 bylo živnostenské oprávnění zrušeno. Závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra pocházely z podnikání manžela dlužnice. Dlužnice by byla schopna při čistém příjmu 22.962,-Kč uhradit více než 80% závazků nezajištěných věřitelů z celkové výše nezajištěných závazků 486.477,-Kč. Žádala, aby nebyl brán zřetel na její žádost o nižší než zákonem stanovené měsíční splátky. Uložením povinnosti zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč by dlužnici bylo znemožněno dosáhnout oddlužení. Proto navrhovala, aby bylo napadené usnesení zrušeno a bylo jí povoleno oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže:

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. V takovém případě podle § 396 IZ soud rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 18.5.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má nezajištěné závazky v celkové výši 486.477,-Kč, zajištěné závazky v celkové výši 1.506.407,-Kč, její měsíční příjem činí 22.962,-Kč, popsala svoji sociální situaci, nemá žádný významnější movitý majetek, vlastní nemovitý majetek-budovu č.e. 232 na parc.č.st. 205, parc.č. st. 205, parcelu č. 350/5, vše na LV č. 436, k.ú. Chocerady. Z výpisu z živnostenského rejstříku plyne, 1 VSPH 190/2015

že dlužnice měla od roku 1998 až do roku 2015 (do 25.5.2015) ohlašovací volnou živnost. Rozhodnutím Městského úřadu Benešov, odbor Obecný živnostenský úřad, bylo živnostenské oprávnění dlužnice zrušeno dne 25.5.2015.

V seznamu závazků dlužnice výslovně neuvedla, že by se jednalo o závazky z podnikání. Dlužnice čestně prohlásila, že ke dni podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nebyla podnikatelem a že její současné závazky nepochází z podnikání. Dlužnice je vdaná, v odvolání uvedla, že závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra pochází z podnikání jejího manžela.

Odlišně od stanoviska soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že v případě dlužnice není vyloučeno řešení jejího úpadku oddlužením, neboť tomu charakter jejích závazků ani její statut nebrání. Je tomu tak proto, že podnikatelem se ve smyslu § 389 odst. 1 písm. a/ IZ rozumí fyzická osoba vlastnící živnostenský list a zároveň podle něho podnikající, nikoli ale osoba, která nepodniká, což je zjevně případ dlužnice. Postavil-li soud I. stupně své napadené rozhodnutí na opačném stanovisku, pak jsou dány důvody pro jeho změnu za situace, kdy z obsahu spisu se zároveň ani nepodává, že by dlužnice sama měla závazky z podnikání, když dluhy jejího manžela by byly významné především tehdy, pokud by dlužnice spolu s ním podala ve smyslu § 394a IZ společný návrh manželů na povolení oddlužení, to se ale v souzené věci nestalo.

V řízení tedy nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková