1 VSPH 1189/2015-A-18
KSUL 46 INS 11282/2015 1 VSPH 1189/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Hana Hlaváčková, nar. 29. února 1988, bytem Varnsdorf, Prostějovská 1118, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 11282/2015-A-10 ze dne 8. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 11282/2015-A-10 ze dne 8. června 2015 se mění jen tak, že výše zálohy činí 5.000,-Kč, jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 29.4.2015 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

K výzvě soudu dlužnice doplnila, že byla zaměstnána na základě dohody o provedení činnosti pro společnost s ručením omezeným CONOR s průměrným měsíčním příjmem ve výši 1.333,-Kč, dále u zaměstnavatele Miroslavy Křížové s příjmem 1.000,-Kč, dále dlužnice pobírá dávky sociální péče, které však pro účely insolvenčního řízení nelze postihnout. Další výzvou ze dne 22.5.2015 soud dlužnici vyzval k navýšení příjmů. Soud na základě uvedených příjmů nepovažoval podmínku pro uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu 30% za splněnou, dlužnice má vyživovací povinnost vůči dvěma dcerám, její závazky činily celkem 278.254,-Kč. Soud dospěl k závěru o nutnosti uložení zálohy s ohledem na nemožnost zjištění, kdy bude dlužnice schopna svůj příjem navýšit, a proto nelze dopředu předvídat způsob řešení úpadku. Dále soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy s tím, že odměna správce v případě konkursu činí minimálně 45.000,-Kč plus DPH a lze očekávat i další výdaje správce, přičemž tyto náklady by musel nést stát. Pokud dlužnice navýší své příjmy do výše, která zajistí minimální uspokojení věřitelů v rozsahu 30%, nebude soud trvat na zaplacení zálohy, minimální navýšení činí 2.500,-Kč měsíčně.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že soud I. stupně v usnesení ze dne 13.5.2015 (A-6) poučil dlužnici o nutnosti navýšit příjem o 1.600,-Kč měsíčně, což dlužnice učinila změnou pracovní smlouvy u zaměstnavatele Miroslavy Křížové, avšak v napadeném usnesení ji poučil o nutnosti navýšit příjem o 2.500,-Kč měsíčně. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá.

Pro posouzení, zda je namístě požadovat po navrhovateli zaplacení zálohy a v jaké výši, je nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ, kdy po dlužníku-navrhovateli již nadále nelze zaplacení zálohy žádat), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení.

Takto na věc nahlíženo je zjevné, že soud I. stupně veden pochybnostmi o tom, zda dlužnice bude schopna splnit povinnosti plynoucí z případně schváleného oddlužení, nikterak nepochybil, když po ní požadoval uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Poněkud odlišně však nahlíží odvolací soud na otázku výše zálohy v situaci, kdy soud I. stupně v napadeném usnesení zmínil potřebu přispívat dlužnici minimálně částkou 2.500,-Kč, ač dlužnice vyhověla požadavku plynoucímu z usnesení ze dne 22.5.2015 č.j. KSUL 46 INS 11282/2015-A-8 a navýšila svůj příjem o částku 1.600,-Kč, již soud I. stupně po ní původně požadoval, maje ji tehdy za postačující.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a za popsaného stavu věci, kdy řešení úpadku dlužnice při soudem I. stupně zvažované výši jejích závazků 278.254,-Kč (v usnesení z 22.5.2015 i v napadeném usnesení z 8.6.2015) oddlužením není vyloučeno, napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným jen co do výše požadované zálohy.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová