1 VSPH 1188/2014-A-13
KSLB 54 INS 8966/2014 1 VSPH 1188/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jaroslava Kadeřábka, bytem Zahrádky 112, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 8966/2014-A-8 ze dne 19. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 8966/2014-A-8 ze dne 19. května 2014 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve výroku označeným usnesením uložil Jaroslavovi Kadeřábkovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 1.4.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud poukázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a dále konstatoval, že účelem zálohy je umožnit insolvenčnímu (předběžnému) správci výkon jeho funkce. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že dlužník má závazky v celkové výši 4.025.251,-Kč a z jeho příjmu není možné provádět jakékoliv srážky. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že z insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že dlužník sleduje nepoctivý záměr, neboť se obohatil na úkor jiného, a proto v případě jeho úpadku připadá do úvahy pouze jeho řešení konkursem. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh dále vyplývá, že dlužník vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti v hodnotě cca 4.800.000,-Kč. Vzhledem k předpokládaným nákladům a skutečnosti, že majetek dlužníka tvoří pouze nemovitosti a dlužník nedisponuje finančním majetkem, který by mohl insolvenční správce použít bezprostředně po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení, soud stanovil jako zálohu částku ve výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že není povinen zálohu na náklady insolvenčního řízení platit. Argumentoval zejména tím, že má za to, že v jeho případě přichází v úvahu povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, kdy budou zpeněženy jeho nemovitosti, jejichž cena podle znaleckého posudku činí 4.823.000,-Kč. Z této skutečnosti tedy vyplývá, že zpeněžením jeho nemovitostí bude získán takový výtěžek, který postačí na úhradu odměny a nákladů insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž podle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. S účinností od 1.1.2014 bylo toto ustanovení kromě jiného doplněno v odstavci prvém úpravou, podle níž není důvodem, pro který by bylo možné upustit od požadavku na uhrazení zálohy, skutečnost, že dlužník nemá žádný (zpeněžitelný) majetek.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě dlužník podal dne 1.4.2014 na předepsaném formuláři insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má vyživovací povinnost vůči své manželce a vůči třem věřitelům závazky v celkové výši 4.025.251,-Kč. Vlastní nemovitosti v České Lípě, jejichž hodnota činí 4.823.000,-Kč. Příjem dlužníka představuje invalidní důchod ve výši 6.172,-Kč.

Vzhledem k tomu, že ze seznamu majetku předloženého dlužníkem vyplývá, že jediným majetkem dlužníka jsou nemovitosti v České Lípě v hodnotě 4.823.000,-Kč, a že podle předběžného názoru soudu prvního stupně nebude úpadek dlužníka možný řešen formou oddlužení, z důvodu jeho nepoctivého záměru, lze zatím usuzovat, že jeho úpadek řešen buď konkursem nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce. Proto je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné a nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že navrhovateli uložil tuto zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit.

S ohledem na skutečnost, že žádný z uvedených způsobů řešení úpadku s přihlédnutím k výši závazků dlužníka, počtu jeho věřitelů a zejména rozsahu jeho majetku, kdy jeho zpeněžením budou získány dostatečné peněžní prostředky, nebude vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že přiměřená záloha je ve výši 10.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková