1 VSPH 1184/2013-B-77
MSPH 94 INS 1151/2013 1 VSPH 1184/2013-B-77

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Novinová a poštovní, s.r.o., sídlem Praha 9, Špitálská 885/2a, IČO 25773801, zast. JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, sídlem Praha 2, Rubešova 83/10, o odvolání věřitele č. 114: Mediaservis, s.r.o., sídlem Praha 9-Vysočany, Špitálská 885/2a, IČO 24197360, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 2, Vinohradská 30, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č.j. MSPH 94 INS 1151/2013-B-56,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č.j. MSPH 94 INS 1151/2013-B-56 (strana třetí, odstavec první protokolu ze schůze věřitelů), se zrušuje a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 20.6.2013, č.j. MSPH 94 INS 1151/2013-B-56, vyhlášeným na schůzi věřitelů rozhodl Městský soud v Praze takto: Soud zamítá návrh věřitele č. 114 ohledně volby věřitelského orgánu, a to z toho důvodu, že věřitelský orgán byl zvolen za situace, kdy z původně zvoleného věřitelského orgánu nebyl soudem potvrzen pouze věřitel č. 26: Česká pošta, s.p. jako člen věřitelského výboru .

K tomu soud I. stupně uvedl v protokolu o jednání toto odůvodnění: Složení věřitelského výboru voleného na schůzi věřitelů oproti členům prozatímního věřitelského výboru není nijak determinováno, soud rozhodl podle volby věřitelů a nepotvrdil, resp. vyjádřil nepotvrzení České pošty, s.p. s ohledem na nebezpečí toho, že by tento věřitel mohl být objektivně podjat, neboť je skutečně konkurentem nebo byl konkurentem nebo může být konkurentem společností, kterých se týká dlužníkův úpadek. V daném stadiu insolvenčního řízení nelze ještě ve všech ohledech společný zájem věřitelů definovat, ale podle soudu je na místě vystříhat se postupů, u nichž již od počátku existovaly určité pochybnosti, které měly reálný základ .

Proti tomuto usnesení se věřitel č. 114: Mediaservis, s.r.o. (dále jen odvolatel) včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že usnesení schůze věřitelů potvrzené insolvenčním soudem ohledně volby věřitelského orgánu zruší. V odvolání popisoval zejména nepřehledný průběh jednání schůze věřitelů se závěrem, že byl na ní platně zvolen čtyřčlenný věřitelský výbor s výhradou nepotvrzení čtvrtého člena-věřitele č. 26: Česká pošta, s.p. (dále jen ČP, s.p.), k čemuž se soud I. stupně nevyjádřil stejně jako se nezabýval podstatou jeho výhrad. Měl za to, že se schůze věřitelů jednoznačně usnesla na návrhu ČP, s.p., aby věřitelský výbor byl složen z tříčlenného prozatímního věřitelského výboru rozšířeného o jednoho dalšího člena-věřitele č. 86, a že soud I. stupně měl za této situace jen dvě možnosti, buď tuto volbu potvrdit nebo ji zcela či zčásti nepotvrdit. Na to však soud I. stupně reagoval tím, že konstatoval, že nepotvrdí ČP, s.p. za člena věřitelského výboru, a nechal věřitele hlasovat o návrhu věřitele č. 89 o tříčlenném věřitelském výboru, jenž byl schůzí přijat, a soud následně potvrdil volbu tříčlenného věřitelského výboru, přičemž bez jakéhokoliv odůvodnění nepotvrdil dříve zvolený čtyřčlenný věřitelský výbor. Rozvedl své výhrady na adresu věřitele č. 89, jehož účast ve věřitelském výboru odporuje společnému zájmu všech věřitelů, a to z obdobných důvodů, jako u ČP, s.p., neboť oba věřitelé jednají ve vzájemné shodě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 54 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odporuje-li usnesení schůze věřitelů společnému zájmu věřitelů, může je insolvenční soud zrušit; to neplatí v případě uvedeném v § 29 odst. 1, § 51 odst. 1 a pro usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku, o reorganizačním plánu nebo o způsobu oddlužení (odstavec 1). Rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů může insolvenční soud vydat jen do skončení schůze věřitelů, která usnesení přijala, a může tak učinit jen na návrh insolvenčního správce nebo věřitele, který hlasoval proti přijetí usnesení schůze věřitelů (odstavec 2).

Podle § 55 IZ po vyhlášení rozhodnutí, kterým zruší usnesení schůze věřitelů, insolvenční soud vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro přijetí usnesení schůze věřitelů, aby uvedl, zda se vzdává odvolání; současně je poučí, že odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud návrh na zrušení rozhodnutí schůze věřitelů zamítl, uplatní postup podle odstavce 1 přiměřeně ve vztahu k osobě, která návrh podala (odstavec 2). Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí tohoto usnesení. K podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení schůze věřitelů je oprávněna pouze osoba, která návrh podala (odstavec 3).

Z textu výše uvedených ustanovení je patrné, jak mají postupovat insolvenční věřitelé, kteří s usnesením schůze věřitelů nejsou srozuměni, přičemž jen těm, kteří hlasovali pro soudem posléze zrušené usnesení schůze věřitelů nebo těm, jejichž návrh na zrušení usnesení schůze věřitelů soud zamítl, své rozhodnutí insolvenční soud doručuje. Protože žádnou zvláštní úpravu již insolvenční zákon nestanoví, musí i usnesení, jímž insolvenční soud zruší rozhodnutí schůze věřitelů nebo jímž zamítne návrh na zrušení rozhodnutí schůze věřitelů, splňovat náležitosti vyžadované občanským soudním řádem v § 169 občanského soudního řádu (§ 59 odst. 3 IZ). Tak tomu ale v daném případě nebylo, neboť insolvenční soud na vysvětlení svého náhledu na věc stručným a jasným způsobem rezignoval, maje zjevně (nesprávně) za to, že postačí rozhodnutí pouze vyhlásit a neurčitě odůvodnit a učinil tak nadto výrokem, jenž je sám o sobě nesrozumitelný a z něhož není patrné, které z dříve přijatých usnesení schůze věřitelů tím soud I. stupně vlastně mínil. Takový postup však nemá oporu ani v insolvenčním zákoně, ani v občanském soudním řádu, neboť v jeho důsledku odvolací soud vlastně nemá, co by přezkoumal. Jinými slovy řečeno, v rozhodnutí, jímž insolvenční soud zruší usnesení schůze věřitelů nebo jímž návrh na zrušení rozhodnutí schůze věřitelů zamítne, je třeba případným odvolatelům zpřístupnit skutečné důvody, které insolvenční soud vedly k vydání rozhodnutí, s nímž nesouhlasí, aby s nimi mohli kvalifikovaně polemizovat.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že i rozhodnutí dle § 55 odst. 1, 2 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech zrušení usnesení schůze věřitelů nebo o důvodech zamítnutí návrhu na zrušení usnesení schůze věřitelů vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, a proto je odvolací soud jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová