1 VSPH 1179/2014-A-11
KSCB 26 INS 12095/2014 1 VSPH 1179/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Vlastimil Keller, nar. 16. října 1985, IČO 86945327, bytem Humpolec, Horní Náměstí 30, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 12095/2014-A-6 ze dne 13. května 2014,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 12095/2014-A-6 ze dne 13. května 2014 se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení nebo ve stejné lhůtě předložit soudu souhlasy věřitelů, vůči kterým má závazky z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením, a doložit navýšení příjmů minimálně o 8.000,-Kč měsíčně.

V odůvodnění usnesení soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. Dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 30.4.2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením, konkrétní způsob oddlužení nenavrhoval.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplynulo, že dlužník má závazky v celkové výši 1.433.307,-Kč, přičemž 96% závazků pochází z podnikání. Příjem dlužníka činil asi 10.500,-Kč čistého měsíčně, dlužník má jednu vyživovací povinnost, vlastní jen běžné vybavení domácnosti. Dlužník nedoložil souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikatelské činnosti s navrženým způsobem řešení úpadku oddlužením. Soud vyslovil názor o pravděpodobném zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku konkursem, a proto uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že v odůvodnění usnesení chybělo poučení o možnosti, aby náklady insolvenčního řízení nesl stát, odkázal na § 38 odst. 2 IZ. Namítal, že částkou 50.000,-Kč nedisponuje, jeho měsíční mzda činí asi 9.200,-Kč čistého a její navýšení není možné. Dlužník má nezletilou dceru, nemá žádný majetek k prodeji za účelem úhrady zálohy. Proto dlužník navrhoval, aby zálohu s odkazem na § 38 odst. 2 IZ hradil stát nebo aby odvolací soud stanovenou zálohu snížil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 30.4.2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, ze kterého plyne, že dlužník má 9 věřitelů s pohledávkami přes 1,43 mil. Kč, které pochází z velké části z podnikání, dlužník vlastní jen běžné vybavení domácnosti, jeho čistý měsíční příjem od zaměstnavatele Autodoprava Tomáš Budík činí asi 9.200,-Kč, dlužník má nezletilou dceru.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPD) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to včetně její výše, když je třeba vytvořit materiální předpoklady pro vedení insolvenčního řízení a dlužník nemá zpeněžitelný majetek, z jehož zpeněžení by bylo lze zajistit úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Ostatně dlužník nepředložil doklad o navýšení svého příjmu prostřednictvím smlouvy o důchodu či darovací smlouvy ani souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání dlužníka, že s řešení úpadku oddlužením souhlasí.

Pokud jde o odkaz dlužníka na § 38 odst. 2 IZ, je třeba dodat, že úhrada nákladů insolvenčního řízení ze strany státu je institutem mimořádné povahy a měla by se týkat jen výjimečných případů. V situaci, kdy je insolvenční řízení vedeno za účelem vyřešení vztahu mezi dlužníkem a jeho věřiteli, tedy v zájmu dlužníka, nelze s ohledem na množství podobných případů, kdy dlužník nemá příjmy ani majetek potřebný k zapravení nákladů insolvenčního řízení, spravedlivě žádat, aby náklady insolvenčního řízení, ve kterém se řeší závazky dlužníka vzniklé z jeho vůle a z jeho činnosti či opomenutí, nesl stát. Ostatně některé závazky dlužníka byly splatné již v roce 2012, a proto jestliže dlužník nepodal insolvenční návrh včas, kdy ještě mohl mít finanční prostředky či majetek potřebné k vytvoření materiálních předpokladů insolvenčního řízení, jde tato skutečnost jen k jeho tíži.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková