1 VSPH 1178/2014-B-67
MSPH 60 INS 16267/2011 1 VSPH 1178/2014-B-67

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice: Marta Holásková, nar. 20. srpna 1951, bytem a místem podnikání Praha 10, U Potoka 588/10, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 16267/2011-B-54 ze dne 7. května 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 16267/2011-B-54 ze dne 7. května 2014 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně Mgr. Šárka Mixová vydala zajištěným věřitelům Hypoteční banka, a.s. a BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED, ze zpeněžení nemovitého majetku dlužnice, zapsaného v majetkové podstatě pod položkami č. 3 soupisu majetkové podstaty ze dne 16.10.2012, a to nemovitostí v katastrálním území Hostivař, vedených u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu-budova č.p. 588, na pozemku parc. č. 727-objekt k bydlení, pozemek parc. č. 727-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 728-zahrada, výtěžek zpeněžení v celkové výši 5.347.249,34 Kč, věřiteli Hypoteční banka, a.s. částku ve výši 4.420.198,78 Kč a věřiteli BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED částku ve výši 927.050,56 Kč, v bodě II. výroku přiznal správkyni odměnu ve výši 132.612,66 Kč vč. DPH, v bodě III. výroku určil, že zajišťovací práva věřitelů váznoucí na majetku uvedeném v bodě I. výroku zanikají zpeněžením v konkursu a v bodě IV. výroku uložil insolvenční správkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení vydat věřitelům uvedeným pod bodem I. výroku uvedené částky a informovat o tom písemně insolvenční soud.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním došlým dne 21.11.2013 navrhla insolvenční správkyně, aby dal souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům Hypoteční banka, a.s. a BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED a uvedla prodejní cenu nemovitostí (5,7 mil. Kč), náklady spojené se správou a zpeněžením majetkové podstaty a nárok na odměnu.

Soud prostřednictvím vyšší soudní úřednice JUDr. Dragy Stránské rozhodl, že návrh insolvenční správkyně byl v souladu s § 298 odst. 1 IZ, že námitky proti návrhu nebyly podány v zákonné lhůtě žádným z věřitelů ani dlužnicí a neshledal důvody, pro které by návrhu neměl vyhovět, a proto rozhodl, jak shora uvedeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění do 31.12.2013 mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání měl odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno vyšší soudní úřednicí JUDr. Dragou Stránskou. V této souvislosti považoval za nutné připomenout, že podle § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm. p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Podle § 13 IZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu je vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění od 1.1.2014, již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení a v pověření ze dne 3.1.2013 (B-21) nebylo oprávnění k rozhodnutí o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ani uvedeno.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková