1 VSPH 1176/2016-P4-7
KSPL 20 INS 5642/2014 1 VSPH 1176/2016-P4-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Lenka Voláková, nar. 28. října 1970, IČO 88818055, bytem Tři Sekery, Chodovská Huť 119, o odvolání věřitele č. 4 Cashdirect, a.s., IČO 28971086, sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, zast. Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5642/2014-P4-2 ze dne 20. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 5642/2014-P4-2 ze dne

20. května 2016 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 4 Cashdirect, a.s.

ve výši 64.905,39 Kč neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku uvedeným usnesením odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 4 Cashdirect, a.s. (dále jen odvolatel ) ve výši 64.905,39 Kč (bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí jeho účast v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud zejména uvedl, že dne 23.4.2014 byli věřitelé dlužnice vyzváni usnesením o zjištění úpadku č.j. KSPL 20 INS 5642/2014-A-9 k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. isir.justi ce.cz

Odvolatel nabyl pohledávku na základě postupní smlouvy od postupitele Česká kancelář pojistitelů (dále jen ČKP ) ze dne 4.9.2013, šlo o pohledávku z titulu náhrady škody způsobenou provozem vozidla. Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 33/2009-B-25, KSPA 48 INS 2744/2008, a dovodil, že procesní privilegium ČKP podle § 165 odst. 2 ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 4 z.č. 168/1999 Sb. nelze rozšiřovat postoupením pohledávky na ostatní subjekty.

Soud dospěl k závěru, že se jednalo o pohledávku odvolatele, nikoli o pohledávku ČKP a že procesněprávní benefit nelze převádět smlouvou.

Protože pohledávka odvolatele byla odeslána z datové schránky dne 10.5.2016 a lhůta k přihlašování pohledávek marně uplynula dne 23.5.2014, byla pohledávka přihlášena opožděně, a proto ji soud podle § 185 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a namítal odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř. s tím, že usnesením č.j. 4 VSPH 2224/2015-P7-7 ze dne 25.11.2015 se Vrchní soud v Praze zabýval otázkou přihlášky pohledávky postoupené z ČKP na třetí subjekt a odvolatel dovozoval, že napadené usnesení spočívalo na nesprávném posouzení věci.

Ze shora uvedených důvodů odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, rozhodl, že se přihláška pohledávky odvolatele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 23.4.2014 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka. Přihláškou pohledávky doručenou prostřednictvím datové schránky dne 10.5.2016 přihlásil odvolatel do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 64.905,39 Kč, jež mu byla postoupena smlouvou ze dne 4.9.2013 původním věřitelem ČKP, představující regresní nárok ČKP z titulu způsobené dopravní nehody způsobené dne 19.12.2012, kdy ke škodícímu vozidlu nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, čímž vznikla ČKP povinnost náhrady škody poškozenému a toto plnění zpětně nárokovala i vůči dlužnici.

Podle § 165 IZ, věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak (odst. 1). Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky (odst. 2). Citovaný § 165 odst. 2 IZ výslovně předpokládá možnost speciální právní úpravy, jíž insolvenční zákon či jiný zákon ustanoví, že věřitelé určitých pohledávek, které jinak náleží mezi pohledávky, jež mohou být v insolvenčním řízení dle § 165 odst. 1 IZ uspokojovány, jen jsou-li řádně uplatněny přihláškou, mají právo na takové uspokojení bez toho, že by byly do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. IZ přihlašovány-jejich přihlášky se nepodávají a bez dalšího jim přísluší postavení pohledávek přihláškou uplatněných. Takový speciální režim zákon vztahuje např. na pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka, je-li jím banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo anebo pobočka zahraniční banky podle § 367 odst. 1, které se podle § 373 odst. 1 IZ pokládají (okamžikem prohlášení konkursu) za přihlášené podle IZ, a obdobně tak činí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně odvolatelem uplatňovaného nároku na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Ten v § 24 odst. 4 větě druhé prohlašuje předmětnou regresní pohledávku za pohledávku, která se podle IZ (tj. ve smyslu § 165 odst. 2 IZ) považuje za přihlášenou.

Protože výše uvedená ustanovení IZ nestanoví, že by se režim pohledávky přihlášené ex lege vztahoval jen na situaci, kdy pohledávka vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, lze konstatovat, že pohledávka ČKP na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou bez ohledu na to, kdy vznikla.

To platí pro každou fázi insolvenčního řízení právě i s ohledem na to, že pohledávce tohoto druhu (ani kdyby vznikla až po rozhodnutí o úpadku) nepřiznává zákon povahu pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň (viz výčet pohledávek tohoto pořadí v § 168 a 169 IZ), jež se dle § 203 IZ v insolvenčním řízení přihláškou neuplatňují, a proto se tato pohledávka, bez ohledu na dobu svého vzniku (a bez přihlášky) uspokojuje v insolvenčním řízení (dle § 165 odst. 1 IZ) jako ostatní nepřednostní pohledávky téhož pořadí.

Odvolací soud konstatuje, že stejný režim se uplatní i tam, kde ČKP takovouto pohledávku postoupí třetí osobě, neboť podle § 524 odst. 2 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013) s postoupenou pohledávkou přechází i všechna práva s ní spojená. Stanoví-li čtvrtý odstavec § 24 zák. č. 168/1999 Sb.,

že pohledávka ČKP na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b), c), g) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního předpisu (jímž je míněn IZ) hledí jako na přihlášenou, nemůže postoupením třetí osobě této své vlastnosti konkrétní pohledávka pozbýt, tedy též při singulární sukcesi je postupník oprávněn pohledávku tohoto druhu uplatnit i poté, kdy ostatním věřitelům marně uplyne lhůta stanovená v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/ IZ-viz též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 43 INS 287/2008, 1 VSPH 393/2010-P19-7 ze dne 14.7.2010, nebo č.j. KSCB 28 INS 18909/2012, 3 VSPH 210/2013-P11-8 ze dne 4.6.2014).

Shodný názor vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 25.11.2015 č.j. 4 VSPH 2224/2015-P7-7 a ani v souzené věci není důvod se o něj odchýlit.

Ze shora uvedených skutečností plyne, že odvolatel nebyl povinen postoupený nárok (plnění poskytnuté postupitelem /ČKP/ podle § 24 odst. 2 písm. b/ zák.č. 168/1999 Sb.) přihlásit ve lhůtě do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík