1 VSPH 1175/2014-B-26
KSPA 44 INS 29901/2013 1 VSPH 1175/2014-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jaroslava Dialogová, nar. 29. října 1956, bytem Moravská Třebová, Západní 39, zast. Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem se sídlem Praha 7, Ortenovo nám. 890/2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 44 INS 29901/2013-B-17 ze dne 24. dubna 2014,

takto:

Odvolání proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 44 INS 29901/2013-B-17 ze dne 24. dubna 2014 se odmítá; v bodu VII. výroku se usnesení potvrzuje, v bodech II. až VI. výroku se usnesení zr u š u j e a věc se v tomto rozsahu vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení Jaroslavy Dialogové (dále jen dlužnice ) plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku uložil dlužnici, aby od zaplacení první splátky po dobu následujících pěti let, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, platila prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. et Mgr. Martiny Stínkové nezajištěným věřitelům nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení stálých měsíčních plateb určených insolvenčnímu správci spočívajících v jeho měsíční odměně ve výši 750,-Kč, měsíční náhradě hotových výdajů ve výši 150,-Kč, a případně tomu odpovídající dani z přidané hodnoty dle příslušné sazby, je-li insolvenční správce jejím plátcem, v bodě III. výroku rozhodl, že částky připadající na Money service, a.s. vyplatí správce tomuto věřiteli (č.1) až po zjištění pohledávek, v bodě IV. výroku rozhodl, že první splátka bude zaplacena k 31.5.2014, v bodě V. výroku uložil plátci České správě sociálního zabezpečení provádět srážky z příjmu dlužnice a dlužnici uložil zajistit, aby plnění od Lukáše Dialoga bylo zasíláno nejpozději do 20. dne měsíce insolvenčnímu správci, v bodě VI. výroku uložil povinnosti insolvenčnímu správci Mgr. et Mgr. Martině Stínkové, v bodě VII. výroku přiznal odvolanému insolvenčnímu správci Ing. Karlu Kunovi odměnu a náhradu hotových výdajů, v bodě VIII. výroku uložil věřitelům sdělit bankovní spojení insolvenčnímu správci a v bodě IX. výroku rozhodl, že působnost věřitelského výboru bude vykonávat insolvenční soud.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že věřitel č. 1 přihlásil tři pohledávky v celkové výši 737.532,74 Kč, z čehož dvě ve výši 724.343,74 byla přihlášeny jako zajištěné. Všechny tři pohledávky insolvenční správce popřel a probíhají o nich incidenční spory, proto o jejich pozdějším uspokojení rozhodl podle § 411 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužnice odvolala (z obsahu odvolání je zřejmé, že směřuje proti bodům I. až VII. výroku, nikoli však do svou povahou technických bodů VIII. a IX. výroku, jimiž se upravuje vedení řízení a proti nimž ostatně odvolání přípustné není-viz § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a namítala, že nemělo být schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, ale zpeněžením majetkové podstaty, protože nezajištěné pohledávky věřitelů činí 1.326.838,96 Kč, lze předpokládat úspěšné popření alespoň části pohledávky věřitele Money service, a.s. a že zpeněžení majetkové podstaty by bylo výhodnější pro všechny věřitele. Namítala, že pohledávka zajištěného věřitele Money service, a.s. neměla být zahrnuta mezi nezajištěné pohledávky, protože tento věřitel bude uspokojen z předmětu zajištění. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace dlužnice k podání odvolání do bodu I. výroku napadeného usnesení a dospěl k závěru, že dlužnice nebyla oprávněna odvolání proti bodu I. výroku napadeného usnesení podat.

Podle § 406 odst. 4 IZ může dlužník podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jedině za předpokladu, že insolvenční soud nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Protože dlužnice takovou žádost v řízení před soudem I. stupně nepodala, nenáleží jí právo na odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl schválen splátkový kalendář. K podání odvolání ostatně ani není subjektivně legitimována, neboť návrhu na povolení oddlužení (vyjma určení formy oddlužení) bylo vyhověno (v podrobnostech lze odkázat na argumentaci obsaženou v usnesení ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 29 NSČR 91/2013, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2014, kde Nejvyšší soud dovodil, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud. To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací proto podané odvolání do bodu I. výroku odmítl podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu ve spojení s § 406 odst. 4 IZ.

Odvolání do zbývající části výroku shledal odvolací soud důvodným, neboť vychází z koncepce, kterou odvolací soud nesdílí, protože ze tří do splátkového kalendáře zařazených pohledávek věřitele č. 1 zcela jistě dvě (přihlášené v celkové výši 724.343,74 Kč jakožto zajištěné) nebudou nikdy uspokojovány v režimu splátkového kalendáře. Pokud totiž bude věřitel v incidenčním sporu o určení jejich pravosti a pořadí úspěšný, bude na ně plněno výlučně z prostředků získaných zpeněžením předmětu zajištění (ani v nezapraveném rozsahu přitom zdrojem splátkový kalendář nebude), neuspěje-li věřitel v incidenčním sporu (lhostejno, zda co do určení pravosti či pořadí), pak se mu v oddlužení nedostane ničeho. Počítá-li tedy napadené usnesení dle bodu II. výroku (kam soud I. stupně zařadil celkovou výši tří přihlášených pohledávek 737.532,74 Kč s mírou uspokojování 55,58%) i odůvodnění s tím, že uvedené dva nároky podléhají režimu § 411 odst. 2 IZ, pak jde o úvahu nekorespondující s právní úpravou uspokojování zajištěných pohledávek, a tudíž napadené usnesení (nad rámec bodu I. výroku) nemůže obstát, neboť počítá s úhradou toho, co ve splátkovém kalendáři z povahy věci být hrazeno nemá.

Jinak řečeno, věřitel, který se přihlásil jako věřitel zajištěný, nemůže být v rámci oddlužení uspokojován jako věřitel s nezajištěnou pohledávkou ani kdyby se později uplatněného práva na upokojení ze zajištění vzdal, nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno.Jde o závěry vyplývající z koncepce oddlužení, která je založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří proto jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (viz § 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení (§ 403 odst. 2 IZ) a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální míru uspokojení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.4.2013, č.j. 3 VSPH 154/2013-B-33).

Veden závěry vyslovenými shora odvolací soud napadené usnesení v bodech II. až VI. výroku dle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; body VIII. a IX. výroku zůstaly odvoláním nedotčeny. V bodu VII výroku odvolací soud napadené usnesení jakožto věcně správné potvrdil, ostatně dlužnice v tomto směru žádné konkrétní výhrady proti rozhodnutí soudu nevznášela.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e , s výjimkou části, v níž bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání, dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

V Praze dne 8. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková