1 VSPH 1161/2012-A-31
KSPL 29 INS 1208/2012 1 VSPH 1161/2012-A-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Domažlická 117/225, zahájeném k návrhu věřitele České spořitelny, a.s., IČO 45244782, sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, adresa pro doručení: Plzeň, Divadelní 3a, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2012, č.j. KSPL 29 INS 1208/2012-A-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2012, č.j. KSPL 29 INS 1208/2012-A-17, se v bodech III. a IV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zjistil úpadek Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku), o němž zároveň rozhodl, že bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku), insolvenčním správcem ustanovil IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen správce; bod II. výroku), účinky rozhodnutí o úpadku stanovil k okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), věřitele vyzval k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na dlužníkově majetku (body VI. a VIII. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám správce (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na den 26.9.2012 (body IX. a X. výroku), dlužníku uložil povinnost kontaktovat správce (bod XI. výroku), správci uložil povinnosti uvedené v bodě XIII. výroku, konstatoval, že rozhodnutí soudu budou zveřejněna v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu (bod XII. výroku), a České spořitelně, a.s. (dále jen navrhovatel) uložil povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 18.1.2012 doručen insolvenční návrh, z něhož shledal, že navrhovatel doložil úvěrovou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 329.637,57 Kč splatnou dílem dne 30.12.2010 podle úvěrové smlouvy ze dne 20.9.2002 (č. úvěrového účtu č. 0127110119). Navrhovatel zároveň uvedl další věřitele dlužníka. Soud I. stupně konstatoval, že dne 23.3.2012 doručil dlužníkovi insolvenční návrh spolu s usnesením, jímž mu uložil povinnost vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu a předložit seznam majetku a závazků dle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dlužník se k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil, seznamy svého majetku a závazků nepředložil a k nařízenému jednání konanému dne 18.6.2012 se nedostavil. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek byl osvědčen, neboť v řízení bylo zjištěno, že dlužník má více věřitelů s peněžitými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Proto rozhodl o zjištění úpadku dlužníka s tím, že další výroky související s rozhodnutím o úpadku vyplývají z § 136 odst. 2 IZ. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl soud I. stupně podle § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (položka 4 písm. c/ sazebníku).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodů III., IV. výroku a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Namítal, že mu dosud nebyly doručeny žádné listiny týkající se insolvenčního řízení, že se o prohlášení konkursu dozvěděl až dne 7.8.2012 při jednání se správcem a že se trvale zdržuje na jiném místě, než které bylo uváděno jako místo jeho trvalého pobytu, kde žijí jeho rodiče. Proto žádal o vrácení lhůty , neboť nemohl nikoliv vlastní vinou učinit úkon v soudem uložené době. Tvrdil, že řešení jeho úpadku konkursem povede jen k prohloubení jeho závazků a zbaví ho možnosti podnikat a získávat finanční prostředky. Vyjádřil přesvědčení, že jeho situaci lze řešit oddlužením, jehož návrh připojil k odvolání.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/, d/ IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že bod I. výroku usnesení nebyl odvoláním napaden, tedy že usnesení soudu I. stupně o zjištění úpadku dlužníka je v právní moci. K insolvenčnímu návrhu dlužníka obsaženému v kolonce č. 6 návrhu na povolení oddlužení ze dne 8.8.2012 (A-22) podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku (13.7.2012), se již nepřihlíží (§ 107 odst. 4 věta první IZ).

Pro posouzení důvodnosti odvolání proti napadeným bodům III., IV. výroku usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jenž bude projednáván jako nepatrný, je dle odvolacího soudu podstatné posouzení včasnosti dlužníkova návrhu na povolení oddlužení podaného za odvolacího řízení.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z obsahu usnesení ze dne 1.3.2012 (A-7) plyne, že soud v bodech I. až IV. výroku vyzval dlužníka k předložení seznamů uvedených v § 104 odst. 1 IZ, k písemnému vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k vyjádření, zda se vzdává práva účasti na projednání věci a v případě, že je podnikatelem, zda jeho obrat za poslední předcházející účetní období přesahoval 2.000.000,-Kč. V poučení soud I. stupně zejména odkázal na příslušná ustanovení insolvenčního zákona, včetně zákonné citace § 390 odst. 1 IZ o možnosti podat návrh na oddlužení, jež však neodpovídalo požadavkům na ně kladeným právě ve shora zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.

Dlužník na usnesení ze dne 1.3.2012 (A-7) reagoval (v rámci podaného odvolání) až návrhem na povolení oddlužení ze dne 8.8.2012 (A-22), ve kterém předpokládá uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 30 % jejich hodnoty.

Odvolací soud má ve shodě s Nejvyšším soudem ČR za to, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ, obsažená ve zkoumaném usnesení ze dne 1.3.2012 (A-7) nebyla dostatečným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Již proto ne, že obsahem ustanovení § 390 odst. 1 IZ se podoba požadovaného poučení nevyčerpává a toto ustanovení samo zahrnuje (ve větě první) i eventualitu, jež v dané věci nepřicházela v úvahu.

Ze shora uvedených (procesních) důvodů má odvolací soud za to, že napadené body III., IV. výroku usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jenž bude projednáván jako nepatrný, jsou předčasné, neboť dlužníku dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení. Proto je v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

K dlužníkově odvolací argumentaci založené na (nedoloženém) tvrzení, že se trvale zdržuje na jiném místě, než na místě svého trvalého pobytu, kde žijí jeho rodiče, třeba dodat, že ji nelze považovat za opodstatněnou v situaci, kdy dlužník neuvedl jinou svoji adresu, na níž mu lze (bez obtíží) zasílat soudní písemnosti, a adresu svého trvalého pobytu uvedl i na odvolání, jakož i na návrhu na povolení oddlužení, převzal na ní též výzvu odvolacího soudu (A-27) a uvedl ji též na svém posledním podání (A-29). K žádosti dlužníka o vrácení lhůty odvolací soud připomíná, že prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. září 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová