1 VSPH 1155/2015-A-44
MSPH 91 INS 34576/2014 1 VSPH 1155/2015-A-44

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Milan Gabčan, nar. 22. června 1961, bytem Praha 4, Na Proutcích 239, zahájeném k návrhu věřitelů: a) QI investiční společnost, a.s., IČO 27911497, sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, zast. Mgr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, b) Credit Broker, s.r.o., IČO 26792079, sídlem v Klimkovicích, Husova 291, o odvolání věřitele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 34576/2014-A-17 ze dne 21. dubna 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 34576/2014-A-17 ze dne 21. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení dlužníka podle § 130 odst. 1 věta prvá IZ pro zpětvzetí insolvenčního návrhu a v bodě II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že věřitel QI investiční společnost, a.s. se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 19.12.2014 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, avšak než soud o úpadku dlužníka rozhodl, vzal věřitel insolvenční návrh zpět podáním doručeným soudu dne 16.4.2015, a proto soud postupem podle § 130 odst. 1 IZ řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o.s.ř., když dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že insolvenční návrh vzal zpět z důvodu, aby podaný insolvenční návrh nebránil provedení nedobrovolné dražby nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, která měla proběhnout dne 30.4.2015 a že se dlužník snažil dražbu zmařit. Protože důvody zpětvzetí návrhu zanikly, aniž by důvody úpadku dlužníka pominuly, měl věřitel za to, že z důvodu hospodárnosti by mělo být v řízení pokračováno. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo v insolvenčním řízení pokračováno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odst. 2).

Podle § 130 odst. 1 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 19.12.2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh věřitele, který tvrdil, že měl za dlužníkem pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 22.6.2011 ve výši 10.534.000,-Kč s příslušenstvím a jako dalšího věřitele dlužníka označil Evropsko-ruskou banku, a.s. Podáním ze dne 16.4.2015 vzal věřitel insolvenční návrh zpět. Protože v době podání zpětvzetí soud I. stupně dosud o insolvenčním návrhu nerozhodl, postupoval soud I. stupně správně, když insolvenční řízení pro zpětvzetí návrhu zastavil.

Jestliže věřitel vzal insolvenční návrh zpět, projevil tím vůli, aby bylo insolvenční řízení zastaveno. Proto soud I. stupně nepochybil, když v souladu s § 130 odst. 1 IZ řízení zastavil, přičemž okolnosti (respektive jejich odpadnutí), které věřitele vedly ke zpětvzetí insolvenčního návrhu, na tom nemohou ničeho změnit, když procesní úkon (zpětvzetí) již byl ze strany věřitele učiněn.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je nerozhodné, že účastníkem řízení se v procesním postavení navrhovatele na základě podání došlého insolvenčnímu soudu dne 14.8.2015 stala společnost s ručením omezeným Credit Broker, neboť ve smyslu § 142 a 146 odst. 2 IZ se nepřihlíží ke skutečnostem nastalým či vzniklým po vydání rozhodnutí soudu I. stupně.

Vzhledem k tomu, že dlužníku náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl o nich odvolací soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková