1 VSPH 1154/2015-A-22
MSPH 91 INS 27441/2014 1 VSPH 1154/2015-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: originální, s.r.o., IČO 26146533, sídlem Praha 9, Jablonecká 26, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 27441/2014-A-17 ze dne 20. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 91 INS 27441/2014-A-17 ze dne 20. května 2015 se m ě n í jen tak, že výše zálohy činí 20.000,-Kč, jinak se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vyložil § 108 IZ, účel zálohy a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., zjistil, že dlužník má 46 věřitelů, má jen tři pohledávky v celkové výši 177.574,91 Kč, u kterých lze pochybovat o jejich dobytnosti, zůstatek na účtu ve výši 38.718,50 Kč, vyslovil předpoklad nákladů ve výši 90.000,-Kč podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., a proto uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že bylo povinností dlužníka insolvenční návrh podat, že insolvenční zákon neukládá dlužníkovi povinnost doložit hodnotu majetku, případně měl soud I. stupně majetek dlužníka ocenit, že insolvenční zákon počítá s tím, že v některých případech budou náklady řízení hrazeny státem, že je paradoxní, že mu jeden státní orgán-správce daně-znemožnil nakládat s prostředky na účtu a druhý státní orgán-soud-žádá úhradu zálohy, ale že by zůstatek na účtu ve výši 38.718,50 Kč k úhradě zálohy nestačil. Namítal, že není schopen zálohu uhradit, odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. US 330/06 a že si soud prostřednictvím napadeného usnesení jen vytvořil podklad pro zamítnutí insolvenčního návrhu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 9.10.2014 domáhal zjištění svého úpadku. Dlužník má závazky v celkové výši přes 1 mil. Kč, splatné v roce 2014, jeho majetek je tvořen třemi pohledávkami vůči TNT Express Wordlwide, spol. s r.o., Nutricia, a.s. a Moravská stavební-INVEST, a.s. splatné v roce 2014 v celkové výši 177.574,91 Kč, kancelářskou technikou v ceně 25.000,-Kč a vybavením vzorkovny a kanceláře v ceně 20.000,-Kč, na účtu měl k 31.8.2014 zůstatek 38.718,50 Kč. Soud I. stupně rozhodoval o povinnosti uhradit zálohu znova poté, co bylo jeho předchozí usnesení ze dne 31.10.2014 (A-8) usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 2344/2014-A-13 ze dne 3.4.2015 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodu nedostatku odůvodnění.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, návrh na povolení reorganizace podán nebyl a řešení úpadku oddlužením je vyloučeno. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPD) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným jen co do výše požadované zálohy, když vzal v úvahu zůstatek na dlužníkově účtu, jenž lze k úhradě nákladů insolvenčního řízení bezprostředně použít.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná