1 VSPH 1153/2015-A-60
KSCB 25 INS 902/2014 1 VSPH 1153/2015-A-60

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Ludvík Pešek, nar. 16. ledna 1969, bytem České Budějovice, K. Lávičky 980/1, zahájeném k návrhu věřitele: Hypoteční banka, a.s., IČO 13584324, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 902/2014-A-48 ze dne 5. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 902/2014-A-48 ze dne 5. května 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Paclík-insolvenční správce a spol (bod III. výroku), účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastaly zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), věřitele vyzval k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VI. výroku) , dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 29.7.2015 (body VIII. a IX. výroku), uložil související povinnosti insolvenčnímu správci (body X. a XI. výroku), rozhodl o zveřejňování rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku) a insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 16.1.2014 podal insolvenční navrhovatel návrh na zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel evidoval za dlužníkem pohledávku z titulu Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 16.12.2008 č. 3200/218301-01/08/01-001/00/R ve výši 1,5 mil. Kč, dne 16.8.2010 byl uzavřen Dodatek č. 1 k této smlouvě a dlužníkovi bylo poskytnuto 560.000,-Kč. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na LV č. 201 vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, k.ú. Kamenný Újezd. Protože dlužník nesplácel, byl navrhovatelem vyzván k úhradě dlužných částek výzvami ze dne 14.3.2012, 1.5.2012, 1.6.2012, 28.3.2013. Ke dni podání návrhu činila dlužná částka 73.055,76 Kč. Jako další věřitele navrhovatel uvedl Allianz pojišťovnu, Pojišťovnu České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group, STARKA-půjčovnictví a obchod, s.r.o.

Soud měl za osvědčené neuhrazené splatné závazky vůči insolvenčnímu navrhovateli, STARKA-půjčovnictví a obchod, s.r.o. a Allianz pojišťovna, a.s., pohledávka vůči Pojišťovně České spořitelny, a.s. byla zapravena. Za situace, kdy byla osvědčena existence závazků vůči navrhovateli a vůči dalším 3 věřitelům podle § 136 odst. 1 IZ, soud rozhodl o řešení úpadku konkursem, když dlužník o povolení oddlužení nežádal a reorganizace nepřicházela pro nesplnění podmínek podle § 316 odst. 4 a 5 IZ v úvahu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že důvodem jeho odvolání je schopnost řádně splácet jednotlivé závazky v souladu se Smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 4.000,-Kč, přestože dne 18.5.210 byla stanovena nová výše splátek na 2.748,-Kč. Tvrdil, že k úhradě pohledávky věřitele STARKA-půjčovnictví a obchod, s.r.o. dojde, jakmile dojde k odblokování účtu a že pohledávka věřitele Allianz pojišťovna, a.s. bude uhrazena jednorázově v červnu 2015. Namítal, že z důvodu blokace účtu nemohl uspokojit insolvenčního navrhovatele. Za rok 2014 splatil 288.000,-Kč a v této částce byly zahrnuty platby navrhovateli, ČSOB, exekutorů a Home Credit. Dlužník se ke svým závazkům přihlásil s tím, že je hodlá zaplatit a k tomu potřebuje čas.

Z vyjádření insolvenčního navrhovatele k podanému odvolání plyne, že se napadeným usnesením ztotožňuje a že rovněž z přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení plyne existence dalších věřitelů dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/206 Sb. (dále též IZ) dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3).

Podle § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Koncepce vyvratitelné domněnky neschopnosti dlužníka plnit své závazky v citovaném ustanovení insolvenčního zákona má ten důsledek, že splňuje-li dlužník některou ze zákonných definic této domněnky, musí to být on, kdo prokazuje opak, tedy že své závazky je schopen plnit.

Neplní-li tedy dlužník své splatné závazky po dobu delší 90 dnů, musí dlužník nabídnout takové skutečnosti, kterými svou schopnost své splatné závazky plnit doloží.

Jak je zjevné z odůvodnění napadeného usnesení, postavil soud I. stupně svůj závěr o dlužníkově platební neschopnosti na tom, že vůči němu mají po dobu delší tří měsíců splatné pohledávky navrhovatel a další tři věřitelé, a to společnost s ručením omezeným STARKA-půjčovnictví a obchod a akciové společnosti Allianz pojišťovna a ČSOB, které dlužník neplní. Jakkoli takto zjištěný skutkový stav nebyl v průběhu odvolacího řízení nijak kvalifikovaně zpochybněn (dlužník se ke svým závazkům hlásil s tím, že je chce uhradit, leč potřebuje k tomu čas, jenž mu v důsledku napadeného rozhodnutí poskytnut nebyl), napadené rozhodnutí neobstojí za situace, kdy se soud nevypořádal s dlužníkovou argumentací, že mu jeho situace umožňuje všechny závazky uhradit, a hlavním důvodem, proč se tak dosud nestalo, je blokování finančních prostředků (dlužník uváděl částku 85.000,-Kč) v důsledku zahájených exekucí. Především je ale pro věc podstatné, že soud I. stupně, ač měl za zjištěné, že dlužník je vlastníkem nemovitostí, na nichž vázne zástavní právo ve prospěch navrhovatele (u něho zvažoval splatnou pohledávku 72.641.09,-Kč) a akcivé společnosti Allianz (pro pohledávky 3.284,-Kč a 2.083,-Kč), pominul konstatní judikaturu a nezabýval se pří úvaze o schopnosti dlužníka dostát svým splatným závazkům tím, zda by navrhovatel vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka nemohl svou pohledávku bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí, nebo (exekucí), neboť insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích ustanovení § 1 písm. a/ IZ) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka přitom není ani podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli (k dané problematice viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2013 sp. zn. 29 NSCR 113/2013, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2014).

Podle zásady plynoucí z výše zmíněného rozhodnutí dovolacího soudu by totiž věřitelé obecně (v daném případě tedy Hypoteční banka, a.s.) měli vymáhání svých pohledávek řešit v nalézacím a následně exekučním řízení, a nikoliv podáváním insolvenčních návrhů. Podá-li totiž, jak je zřejmé z výše citovaného rozhodnutí dovolacího soudu, insolvenční návrh věřitel a zjištěné (osvědčené) skutečnosti nasvědčují existenci domněnky ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, pak dlužník může domněnku neschopnosti plnit své závazky vyvrátit tím, že osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné pohledávky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Již s ohledem na výši částek, jež měl soud I. stupně za osvědčené v celkové výši necelých 340.000,-Kč (navrhovatel-72.641,09 Kč, STARKA-půjčovnictví a obchod, s.r.o.-50.608,-Kč, Allianz pojišťovna, a.s.-7.654,-Kč a ČSOB, a.s.-208.705,77 Kč) bylo proto především namístě vedle posouzení stávajících finančních poměrů dlužníka (míněna tím jeho finanční hotovost) zejména zohlednit z hledisek popsaných výše zmíněný dlužníkův majetek a zvážit, zda je postačujícím (snadno v exekuci zpeněžitelným) k úhradě těchto splatných pohledávek věřitelů.

Vzhledem k tomu, že soud I. stupně napadeném usnesení zmíněné judikatorní závěry Nejvyššího soudu ČR prakticky pominul, postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná