1 VSPH 1153/2014-A-17
KSCB 27 INS 33892/2013 1 VSPH 1153/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Miroslava Švehly, bytem Orlická 300, Týn nad Vltavou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 33892/2013-A-12 ze dne 3. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 33892/2013-A-12 ze dne 3. května 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Miroslavu Švehlovi (dále jen dlužník), který se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 27.11.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník má splatné závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 2.134.390,-Kč, když závazky ve výši 878.000,-Kč pochází z jeho neúspěšného podnikání. Na základě těchto zjištění dospěl soud k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Dále soud prvního stupně ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a stanovil její výši s ohledem na konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný majetek a řízení o konkursu bude zřejmě zastaveno, aniž by došlo ke zpeněžování dlužníkova majetku. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce je nutné uložit zálohu ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že žádá o snížení zálohy z důvodu, že ji není schopen uhradit.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že závěry soudu prvního stupně, jež v dané věci ke dni vydání napadeného usnesení stran podmínek povolení oddlužení dovodil, jsou správné. Dlužník se domáhal povolení oddlužení, ale z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 2.134.390,-Kč plnění alespoň ve výši 640.317,-Kč. Postižitelné příjmy dlužníka činí příjem ve výši 15.000,-Kč, dlužník má tři vyživovací povinnosti. Měsíční splátka odpovídající tomuto příjmu činí 2.780,-Kč, za 60 měsíců splátkového kalendáře tedy celkem toliko 166.800,-Kč. Z měsíční splátky je navíc třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za 5 let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto konstatoval, že dlužník zjevně nebude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním rozsahu 30%, protože dlužník nemá odpovídající příjem, z něhož by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % jejich zjištěných pohledávek. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu majetek představuje pouze věci osobní povahy.

Z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a dle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Je proto správná a odůvodněná úvaha soudu prvního stupně o výši očekávaných nákladů insolvenčního řízení a tomu koresponduje částka 45.000,-Kč co záloha.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová