1 VSPH 1152/2010-B-236
MSPH 76 INS 8711/2009 1 VSPH 1152/2010-B-236

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka LUPEMI, s.r.o., sídlem Praha 10, Turnovského 263, o odvolání Jiřího Kabourka, trvale pobytem Praha 3, Havlíčkovo nám. 9/700, adresa pro doručení: kabourekj@seznam.cz, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2010, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-200,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2010, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-200, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení -v konkursu vedeném na majetek dlužníka LUPEMI, s.r.o. (dále jen dlužník) zamítl návrh věřitele Jiřího Kabourka (dále jen odvolatel) na osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že návrhem ze dne 1.11.2010 požádal odvolatel v rámci podaného odvolání do usnesení č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-182 o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na delegaci vhodnou podaný dne 23.9.2010. Svoji žádost odůvodnil svými majetkovými poměry a tím, že nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť mu nelze jakkoli upřít právo podat návrh na přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti.

Soud I. stupně podrobně vyložil ustanovení § 138 o.s.ř. a podmínky, za nichž lze přiznat účastníkovi řízení zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků. Zjistil, že odvolatel svůj návrh na delegaci vhodnou ze dne 23.9.2010 opřel o jím vznesenou námitku podjatosti soudkyně JUDr. Margity Víškové ze dne 13.9.2010, a to i přesto, že nadřízený soud jeho opakovaným námitkám nevyhověl a odvolateli připomněl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2010, č.j. Nco 188/2010-B-130 a ze dne 5.11.2010, č.j. Nco 217/2010-B-191. Vzhledem k tomu, že odvolatel opakovaně vznáší stále stejné pochybnosti o podjatosti soudkyně, čímž odůvodňuje i svůj návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti, dospěl soud I. stupně k závěru, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když odvolateli vzhledem ke shora zmíněným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nemůže být vyhověno. Protože soud I. stupně shledal návrh odvolatele za ryze účelový směřující k dalším průtahům v řízení-ačkoliv odvolatel tvrdí opak-zaujal názor, že není důvod k postupu dle § 138 odst. 1 o.s.ř., a proto jej zamítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo aby je změnil tak, že ho osvobodí od soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Namítal, že napadené usnesení vydala asistentka soudce, ačkoliv k tomu měla být dle jeho názoru oprávněna jen předsedkyně senátu, jež je z toho však dle jeho přesvědčení vyloučena vzhledem k vznesené námitce podjatosti, z čehož dedukoval, že vyloučena je nutně též její asistentka . Vyjádřil názor, že návrh na delegaci vhodnou nemusí být podmíněn jen podjatostí soudkyně, ale též její neschopností nebo naopak tím, že je schopna všeho, když jakékoliv její vybočení z mezí zákona, je nutno považovat za důvodnou pochybnost o její nepodjatosti. Z toho, že insolvenční řízení je od soudních poplatků osvobozeno, usuzoval, že nemůže být zpoplatněn ani jeho návrh na delegaci vhodnou. Protože uvedený návrh nebyl předložen příslušnému soudu k rozhodnutí, indukoval, že v řízení dochází ke zbytečným průtahům, že na napadené usnesení nelze nahlížet jako na rozhodnutí skutečně nezávislého soudu a že v řízení dochází k jeho šikanování, když je mu upíráno právo na uplatnění zákonem stanoveného prostředku určeného k uplatnění (obhajobě) jeho práv. Formuloval, že v jeho případě nikdy nemůže jít o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, pokud se ovšem toto odvolání nedostane dle rozvrhu práce do rukou všehoschopného senátu 1 Inso.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

K obsazení soudu:

Podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. je asistent soudce oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném předpisem pro vyšší soudní úředníky.

Podle § 10 odst. 3 písm. e) zákona č. 121/2008 Sb. nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním provádět tyto úkony soudu: rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé. Podle § 10 odst. 3 písm. p) cit. zák. může vyšší soudní úředník dále provádět úkony v insolvenčním řízení, s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že asistent soudce je oprávněn rozhodovat v insolvenčním řízení mj. též o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za návrh na delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Odvolací soud proto neshledal důvodnou výhradu odvolatele, že by soud I. stupně byl při vydání napadeného usnesení nesprávně obsazen, neboť asistentka soudkyně k takovému jednoduchému úkonu byla oprávněna.

K osvobození od soudního poplatku:

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Z uvedeného je zřejmé, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků jen tehdy, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry, a současně nejde-li z jeho strany o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Z obsahu insolvenčního spisu se podávají ta skutková zjištění, na nichž napadené rozhodnutí stojí, jakož i to, že odvolatel o svých majetkových poměrech-vyjma paušálních výroků o tom, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož nemá možnost disponovat jinými částkami, než těmi, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, a jeho zjevně nesprávného mínění, že je vyloučeno zjišťovat jeho majetkové poměry (B-188)-neuvedl ničeho konkrétního, z čehož by bylo lze usuzovat, že splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku v bagatelní výši 300,-Kč. Dlužno dodat, že odvolatel nepředložil prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech, neoznačil ani neosvědčil jakýkoliv zdroj svých příjmů a v konkursním řízení vedeném na jeho majetek více jak deset let mu již bylo odňato osvobození od soudních poplatků z důvodů uvedených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.10.2009, sp. zn. 2 Ko 27/2009, na něž lze odvolatele pro stručnost odkázat, přičemž tento stav, resp. majetkové poměry odvolatele, zůstaly nezměněny i v době rozhodování odvolacího soudu v tomto insolvenčním řízení.

Tezi odvolatele, že pokud je insolvenční řízení osvobozeno od soudních poplatků, nelze zpoplatnit ani jeho návrh na delegaci vhodnou, odvolací soud nesdílí, neboť zákonné osvobození od poplatku za insolvenční řízení (tj. za jeho předmět), s výjimkou incidenčních sporů (§ 11 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb.), se nevztahuje na návrhy na provedení poplatných úkonů (položka 19 cit. zák. stanovící sazbu poplatku za úkon-za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti).

Ostatní odvolací vývody spočívající především ve verbálním napadání soudů obou stupňů v důsledku nespokojenosti odvolatele s jinak korektním postupem soudu I. stupně, nejsou s to otřást správností napadeného usnesení.

Soud I. stupně proto nepochybil, když návrhu odvolatele na přiznání osvobození od soudního poplatku za návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nevyhověl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. prosince 2010

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová