1 VSPH 1149/2013-B-33
KSHK 41 INS 5699/2012 1 VSPH 1149/2013-B-33

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , sídlem Golčův Jeníkov, Nám. T. G. Masaryka 110, o odvolání věřitele AGNA CZ, s.r.o., sídlem Pardubice, Zelené Předměstí, Na Spravedlnosti 1533, IČO 27504972, zast. JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, sídlem Hradec Králové, Střelecká 437, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. května 2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-20/celk.3, ve znění usnesení ze dne 2. července 2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-25/celk.2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. května 2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-20/celk.3, ve znění usnesení ze dne 2. července 2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-25/celk.2, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V insolvenčním řízení-v oddlužení dlužníka Antonína anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením ze dne 9.5.2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-20/celk.3, pod bodem I. výroku uložil dlužníkovi, aby prostřednictvím insolvenčního správce po zbývající dobu trvání oddlužení platil nezajištěným věřitelům z příjmů, které získá od právní moci tohoto usnesení, částku v poměru a způsobem stanoveným usnesením o schválení oddlužení splátkovým kalendářem ze dne 30.7.2012, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-8 (ve znění změn), a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky po odečtení stálých plateb ve výši Kč 900,-+ DPH měsíčně určených insolvenčnímu správci, platby ve výši Kč 6.000,-měsíčně určené na výživné pro nezletilého syna a splátek dlužného výživného až do zaplacení částky 36.000,-Kč k rukám jeho matky, pod bodem II. výroku uložil dlužníkovi, aby po zbývající dobu trvání oddlužení hradil prostřednictvím insolvenčního správce z příjmů, které získá od právní moci tohoto usnesení každý měsíc výživné pro nezletilého syna ve výši 6.000,-Kč k rukám jeho matky a pod bodem III. výroku uložil dlužníkovi, aby po zbývající dobu trvání oddlužení hradil prostřednictvím insolvenčního správce z příjmů, které získá od právní moci tohoto usnesení každý měsíc splátky dlužného výživného pro nezletilého syna, a to až do zaplacení částky 36.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že usnesením ze dne 30.7.2012 (B-8) povolil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, že mu dne 24.1.2013 došlo podání dlužníka, v němž dlužník žádal o snížení měsíční splátky na částku 9.200,-Kč, neboť platí běžné výživné a dále dlužné výživné, a že mu dne 21.3.2013 dorazilo vyjádření insolvenčního správce, dle něhož snížení měsíční splátky ohrožuje splnění podmínky úhrady 30 % závazků za dobu pěti let. Konstatoval, že insolvenční správce navrhl hradit běžné a dlužné výživné jako přednostní pohledávku. Na základě výše uvedeného rozhodl soud I. stupně o změně splátkového kalendáře.

Soud I. stupně současně upozornil plátce mzdy dlužníka na to, že dlužník má dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.3.2012, č.j. 26 Co 12/2012-74, stanoveno výživné ve výši 6.000,-Kč pro nezletilého syna a že proto bude plátce při výpočtu srážky postupovat tak, že ponechá dlužníkovi částku, jako kdyby tuto osobu nevyživoval a z částky určené k uspokojení věřitelů pak bude dlužník prostřednictvím insolvenčního správce hradit nejprve přednostní pohledávky, tj. odměnu správce a stanovené výživné a dlužné výživné .

Závěrem soud I. stupně ocitoval § 409, § 412 a § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení se věřitel AGNA CZ, s.r.o. (dále jen odvolatel) včas odvolal (B-21, B-24) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Předeslal, že se soudem zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.3.2012, č.j. 26 Co 12/2012-74, netýká dlužníka a nemá s ním žádnou souvislost. Soudu I. stupně vytýkal, že nezkoumal, jakým způsobem se dotkne snížení splátek dlužníka o částku 6.000,-Kč měsíčně uspokojení věřitelů a zda neklesne pod 30% minimum hodnoty jejich pohledávek. Z napadeného usnesení není ani zřejmé, zda a jak soud I. stupně přihlédl k zatím nepravomocnému rozsudku ze dne 8.3.2013, č.j. 41 ICm 2146/2012-27, jímž byla zamítnuta žaloba insolvenčního správce proti odvolateli o uplatnění popření jeho pohledávky ve výši 575.213,-Kč. Namítal, že nebylo prověřováno, za jakých okolností došlo k určení výše výživného, zda se tak nestalo na základě aktivity dlužníka v neprospěch jeho věřitelů, neboť výživné na pětileté dítě ve výši 6.000,-Kč měsíčně považoval za nepřiměřeně vysoké. Dodal, že návrh dlužníka považuje za zmatečný a neurčitý, neboť z něho vyplývá, že výživné na dítě slouží i k jiným účelům (na výživu přítelkyně dlužníka), což nelze akceptovat stejně jako to, že na výživu syna dlužníka přispívá jen dlužník a z příjmu přítelkyně dlužníka se platí poskytnutý hypoteční úvěr a úvěr ze stavebního spoření.

Usnesením ze dne 2.7.2013, č.j. KSHK 41 INS 5699/2012-B-25/celk.2 opravil soud I. stupně podle § 165 o.s.ř. odůvodnění napadeného usnesení ze dne 9.5.2013 (B-20) tak, že vypustil část textu týkající se toho, že dlužníkova vyživovací povinnost ve výši 6.000,-Kč měsíčně byla stanovena uvedeným rozsudkem, neboť ten se týkal jiného dlužníka a v této věci bylo výživné ve výši 6.000,-Kč stanoveno na základě dohody mezi ním a matkou .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z důvodové zprávy k posledně citovanému ustanovení plyne, že byla najisto postavena otázka, k níž praxe (před novelou IZ provedenou zákonem č. 217/2009 Sb.) postupně dospěla výkladem a dle níž je usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnutím, které soud i bez návrhu změní, dojde-li k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (např. tehdy, odpadne-li dlužníku za trvání splátkového kalendáře vyživovací povinnost nebo zanikne-li v této době pohledávka jeho věřitele jinak). Vrchní soud v Praze např. v usnesení ze dne 21.1.2010, sp. zn. KSUL 70 INS 5372/2009, 1 VSPH 809/2009-B na dané téma uvedl, že rozhodnutí podle § 406 IZ je zcela nepochybně vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus), a pokud tedy dlužník tvrdí, že jeho majetkové poměry neumožňují plnit povinnosti podle splátkového kalendáře, je oprávněn podat návrh na změnu rozhodnutí, kterým byly stanoveny podmínky jeho plnění.

Proto není (nebylo) vyloučeno, aby soud akceptoval návrh dlužníka na stanovení nižší splátky (nižších splátek) i poté, co již pravomocně rozhodl o schválení jeho oddlužení formou splátkového kalendáře. To však jedině za předpokladu, že by takový návrh splňoval náležitosti stanovené v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ a že by jimi navržená nižší splátka umožnila uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 %. Splněn by musel být též předpoklad, že by tito věřitelé (písemně nebo na své schůzi) vyslovili s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. by souhlasili alespoň někteří z nich, a nižší splátka by se tak týkala jen uspokojení jejich pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle § 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a ani insolvenční soud by neshledal důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem spočívající ve stanovení nižší splátky bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužník v důsledku placení zákonných splátek ocitl v kritické sociální situaci.

Ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále též o.s.ř.), a to s tím, že též rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, resp. rozhodnutí o jeho změně, musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem případného návrhu dlužníka na změnu splátkového kalendáře, jaké stanovisko k němu zaujali věřitelé dlužníka a insolvenční správce, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V jeho odůvodnění, jež odvolací soud takřka celé citoval, se fakticky omezil jen na telegrafickou reprodukci podstaty návrhu dlužníka navrhovatele a stanoviska insolvenčního správce k němu, neuvedl ale žádné skutkové a právní závěry, jež jsou pro věc rozhodné, ani se nezatěžoval zjišťování stanoviska nezajištěných věřitelů k návrhu dlužníka, jež budou jeho rozhodnutím nepochybně (a negativně) dotčeni. Soud I. stupně vůbec neozřejmil svůj závěr, proč návrhu dlužníka bez dalšího vyhověl, nezabýval se tím, zda a jak nově stanovené splátky dlužníka ovlivní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a nenabídl úplná skutková zjištění ohledně závěru o důvodnosti návrhu dlužníka.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto (shora popsaných) nedostatcích odůvodnění bylo samozřejmě vyloučeno, aby odvolatel seznal, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud I. stupně závěr o přípustnosti změny splátkového kalendáře vlastně staví.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené usnesení ve znění opravného usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. září 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková