1 VSPH 1149/2012-A-16
KSCB 28 INS 24394/2011 1 VSPH 1149/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Družstvo EDELVEIS.CZ se sídlem Velešín, Družstevní 334, identifikační číslo 28070461, zast. JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem Český Krumlov, Rooseveltova 37, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 24394/2011-A-11 ze dne 18. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 24394/2011-A-11 ze dne 18. července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, s ohledem na stav majetku konstatoval, že v případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. částku 45.000,-Kč, a proto dlužníkovi uložil povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že předsedkyně družstva Ljubov Vasylivna Táboříková není schopna dlužníkovi poskytnout půjčku na úhradu zálohy, že předsedkyně družstva byla fyzicky napadena bývalým zaměstnancem, v důsledku toho se dodnes léčí, nemá žádný příjem a zálohu není schopna uhradit. Proto dlužník navrhoval, aby odvolací soud určil zálohu v minimální nutné výši, případně ve splátkách.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže:

a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá.

Z dlužníkova insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že podmínky pro užití postupu podle § 144 IZ dány nejsou, neboť dlužník převedším není obchodní společností, která by byla zrušena rozhodnutím soudu, a insolvenční návrh podal dlužník sám, nikoli jeho likvidátor splňující shora uvedené podmínky.

Z obsahu insolvenčního návrhu se podává, že dlužník se jím domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu, dlužník má závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 171.778,-Kč, nevlastní žádné nemovitosti, jeho pohledávka ve výši 137.891,-Kč byla věřitelem-finančním úřadem-převzata k úhradě závazku dlužníka.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, do 20. července 2009 tak byl povinen učinit i v případě předlužení (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v § 3). Z obsahu příloh lze dovodit, že splatnost některých závazků dlužníka nastala minimálně již v roce 2009, z čehož lze usuzovat, že povinnost podat insolvenční návrh nesplnil dlužník bezodkladně poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještě disponoval finančními prostředky, jež by k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení postačovaly. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dlužníkovi s ohledem na absenci zpeněžitelného majetku, souhrnnou výši závazků, počet věřitelů a navrhovaný způsob řešení úpadku uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 7. září 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová