1 VSPH 1143/2015-B-25
KSPH 60 INS 24456/2014 1 VSPH 1143/2015-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: 1) Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 88803309, 2) Zuzana anonymizovano , nar. 21.3.1963, oba bytem Lhota, PSČ 277 14, Široká 38, oba zastoupeni advokátkou JUDr. Radkou Kubešovou, se sídlem Lázně Toušeň, PSČ 250 89, Ve Dvoře 70, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 24456/2014-B-12 ze dne 4. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 24456/2014-B-12 ze dne 4. května 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4.5.2015 odmítl návrh dlužníků na nařízení předběžného opatření, kterým by byla pozastavena dražba konaná firmou Dražby.net dne 14. 5. 2015. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužníci domáhali toho, aby soud pozastavil dražbu prováděnou firmou Dražby.net dne 14. 5. 2015 do vyšetření případu . Uvedli, že pohledávka věřitele č. 3 byla na přezkumném jednání uznána insolvenčním správcem, připomínky dlužníků nikdo nepřezkoumal. Dlužníci podali trestní oznámení z důvodu podvodného jednání ze strany společnosti Private Capital Invest, a.s. Tato firma postoupila pohledávku třetí osobě a zároveň vyhlásila dražbu dvou nemovitostí, ve kterých dlužníci vlastní jednu polovinu spoluvlastnických podílů po rodičích.

Soud s odkazem na § 82 odst. 1 a § 7 insolvenčního zákona, § 75c a § 75a o.s.ř. shledal návrh na předběžné opatření neurčitým. Není zřejmé, ke kterým nemovitostem se má vztahovat (uvedením parcelního čísla pozemku, popisného či evidenčního čísla budovy či čísla bytové jednotky, katastrálního území a obce), o jakou přesně dražbu se má jednat (soudní či veřejnou, dobrovolnou či nucenou), kdo je navrhovatelem dražby, chybí vylíčení rozhodujících skutečností, pro které by mělo být provedení dražby v rozporu s pravidly insolvenčního řízení, není patrné, co přesně se má rozumět pozastavením dražby a v čem má spočívat nutnost mezitímní úpravy poměru účastníků insolvenčního řízení (výkonu rozhodnutí). Dlužníci nepřiložili k návrhu žádné listiny, kterými by důvodnost svého návrhu osvědčili. Proto soud uvedený návrh, jenž neposkytuje žádnou oporu pro nařízení předběžného opatření ani v rovině určitých skutkových tvrzení, podle § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 75a o.s.ř., aniž by vyzýval k odstranění vad návrhu, odmítl.

Soud dále dovodil, že předběžné opatření může soud v insolvenčním řízení vydat i bez návrhu, proto posoudil návrh dlužníků též jako podnět k výkonu dohlédací činnosti soudu a v jejím rámci k vydání předběžného opatření ve vztahu k nakládání s majetkovou podstatou. V této souvislosti soud z dražební vyhlášky č. D 8/2015 vydané společností Dražby.net, s.r.o. zjistil, že dne 14.5.2015 se koná dobrovolná elektronická dražba spoluvlastnických podílů id. na pozemku p. 1/2 č. 190 včetně budovy bez č. p. na tomto pozemku a pozemku p.č. 191 v k.ú. Hloubětín, obci Praha, ve vlastnictví dlužníků. Navrhovatelem dražby je Mgr. Petr Brož, insolvenční správce dlužníků. Zároveň se z obsahu spisu podává, že předmětné nemovitosti tvoří předmět zajištění pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení v přihlášce č. P4 původního věřitele č. 3 Private Capital Invest, a.s. Insolvenční správce na přezkumném jednání pohledávku uznal, dlužníci ji popřeli co do výše 1.101.374,03 Kč a co do pořadí jako pohledávku nezajištěnou zástavním právem ke shora uvedeným nemovitostem. Dále se podává, že dne 18.2.2015 udělil věřitel č. 3 jako zajištěný věřitel pokyn insolvenčnímu správci ke zpeněžení shora uvedených nemovitostí formou veřejné dražby prostřednictvím dražebníka Dražby.net, s.r.o.

Soud nezjistil žádné porušení pravidel insolvenčního řízení ve vztahu k nakládání s částí majetkové podstaty spočívající ve shora uvedených nemovitostech v k.ú. Hloubětín. Veřejná dražba uvedených nemovitostí je konána na základě návrhu insolvenčního správce, který má k uvedeným nemovitostem tvořícím předmět zajištění přihlášené a zjištěné pohledávky dispoziční právo a je povinen je na pokyn zjištěného věřitele zpeněžit (§ 409 odst. 3 insolvenčního zákona). Insolvenční správce při zpeněžení postupuje podle pokynu zajištěného věřitele, ledaže by ho odmítl z důvodu, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji (§ 293 insolvenčního zákona). Insolvenční správce uvedený pokyn neodmítl.

Ve vztahu k popěrnému úkonu dlužníků vůči předmětné pohledávce je soud názoru, že popření pohledávky přihlášené jako zajištěné ze strany dlužníků nemá vliv na zjištění pohledávky v insolvenčním řízení (§ 410 odst. 2 a § 192 odst. 3 insolvenčního zákona). A to ani tehdy, je-li schváleno oddlužení a dlužníci popírají i pořadí pohledávky ve smyslu neexistence zajištění (tj. tvrdí, že pohledávka je ve skutečnosti nezajištěná). Rozhodující je sama skutečnost uplatnění zajištění (pořadí) ze strany věřitele, čímž se věřitel z vlastní vůle vylučuje z uspokojení některým ze způsobů oddlužení. Proto není žádný důvod, aby vznik účinků oddlužení, k nimž je účinnost popěrného úkonu dlužníků ve shora uvedeném smyslu vázána, ovlivňoval způsob uspokojení pohledávky, jíž se režim oddlužení nikterak netýká (tj. uspokojuje se bez ohledu na způsob oddlužení odděleně). Proto i dlužníci, kteří podali vlastní insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení, musí mimo vlastní plnění schváleného oddlužení (splátkového kalendáře) strpět zpeněžení svého majetku, který tvoří předmět zajištění přihlášené pohledávky. Soud v rámci dohlédací činnosti žádné pochybení v tomto směru nezjistil.

Dlužníci podali včas proti usnesení odvolání, v jehož doplnění navrhli rozhodnutí změnit tak, že se insolvenčnímu správci navrhuje zdržet se nakládání s výtěžkem zpeněžení předmětu dražby. V mezidobí již byla dražba provedena, není možné proto nařídit předběžné opatření v původním znění návrhu. Odvolání odůvodnili dlužníci tím, že insolvenční správce měl popřít pohledávku P4. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy považují dlužníci za neplatná z důvodů blíže rozvedených v odvolání, věřiteli by měl náležet jen nárok na jistinu úvěru 520.000,-Kč a smluvního úroku za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění. Insolvenční správce neplnil řádně své povinnosti, když nepopřel pohledávku P4, zkrátil ostatní zajištěné věřitele tím, že připustil, aby se z výtěžku zpeněžení zástavy uspokojil pouze zajištěný věřitel a dále tím, že v dražbě bylo dosaženo pouze ceny 835.000,-Kč, byť obvyklá cena předmětu dražby byla ve znaleckém posudku stanovena ve výši 1.000.000,-Kč a cena srovnatelných nemovitých věcí se pohybuje v rozmezí od 3.800.000,-Kč do 5.300.000,-Kč.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Dlužníci se v odvolání domáhají nařízení jiného předběžného opatření, než které navrhli u soudu prvního stupně. Z obsahu odvolání je zřejmé, že se nejedná jen o odstranění vad původního návrhu, tj. o pouhé upřesnění původního návrhu, nýbrž svým obsahem o jiné předběžné opatření. Podle názoru odvolacího soudu platí i pro odvolací řízení ve věci předběžného opatření zákaz změny předmětu řízení, jako je tomu v nalézacím řízení ve věci samé dle § 216 odst. 2 o.s.ř. Nelze proto v odvolacím řízení předběžným opatřením uložit insolvenčnímu správci zdržet se nakládání s výtěžkem zpeněžení předmětu dražby.

Kromě toho insolvenční zákon obsahuje ustanovení § 82, podle kterého může insolvenční soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu a může jím také ustanovit předběžného správce, a § 113 odst. 1, podle kterého je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, včetně § 102 odst. 1, podle kterého může soud nařídit předběžné opatření, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.

V projednávaném případě uváděli dlužníci jako důvod podání odvolání, že insolvenční správce svou činností poškozuje majetkovou podstatu. Takový návrh však nesměřuje k zatímní úpravě dispozice dlužníků s majetkem v majetkové podstatě, ale má zabránit insolvenčnímu správci v provádění jeho úkonů dle insolvenčního zákona, které dlužníci považují za nesprávné a působící v neprospěch hodnoty majetkové podstaty. Proto nedopadá na posouzení odvolacího návrhu dlužníků speciální ustanovení citovaného § 113 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť jeho smyslem je poskytnout věřitelům ochranu před úkony dlužníka vedoucími ke snižování hodnoty nebo změnám ve skladbě majetkové podstaty.

Formou návrhu na předběžné opatření dle § 102 odst. 1 o.s.ř. nelze insolvenčnímu správci ukládat konkrétní povinnosti. Jak již Vrchní soud v Praze uvedl ve svých předchozích rozhodnutích o této otázce vztahující se k činnosti správce konkursní podstaty podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.2.2008 sp. zn. 15 Cmo 24/2008, publikovaném pod č. R 27/2009 Sbírky soudních rozhodnutí, nebo v usnesení téhož soudu ze dne 31.3.2005 sp. zn. 1 Ko 97/2005, publikovaném pod č. R 75/2008 tamtéž), jejichž závěry lze využít i pro úpadkové řízení dle insolvenčního zákona, podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou dány tam, kde jednání účastníka, popř. třetí osoby, vykazuje takové znaky, pro něž je třeba nařízení předběžného opatření, aby účel zákona či cíl insolvenčního řízení (konkursu) nebyl mařen ani oddalován, avšak pouze za předpokladu, že omezení vyplývající ze zákona k zajištění téhož nepostačují. Insolvenční správce (dříve správce konkursní podstaty) však není účastníkem insolvenčního (konkursního) řízení a na jeho činnost dohlíží v průběhu řízení insolvenční soud dle § 10 písm. b) insolvenčního zákona. Proto je pojmově vyloučeno, aby soud správci ukládal povinnosti, či jej v jeho činnosti omezoval formou předběžného opatření.

Jak odvolací soud zdůvodnil, nemůže výkon činnosti insolvenčního správce v jeho zákonném rámci omezit vydáním předběžného opatření. Může ji toliko korigovat v rámci posuzování a rozhodování těch úkonů insolvenčního správce, k nimž je třeba souhlasu soudu, nebo opatřeními soudního dohledu, k jehož výkonu je vybaven řadou oprávnění (kromě oprávnění vymezených v § 11 insolvenčního zákona jsou vymezeny i v dalších ustanoveních téhož zákona, např. v § 36, § 286 odst. 1 téhož zákona). Proto i kdyby byl návrh dlužníků na předběžné opatření formulován již v řízení u soudu prvního stupně způsobem uvedeným v odvolání, nebylo by možné takovému návrhu vyhovět.

Odvolací soud se dále zabýval původním návrhem dlužníků na vydání předběžného opatření a dospěl k závěru, že nelze odvolání vyhovět, a to z důvodů, které v odvolání uvedli sami dlužníci. Bez ohledu na neurčitost či určitost původního návrhu dlužníků na předběžné opatření nelze vzhledem k účelu předběžného opatření zpětně upravovat poměry účastníků či jiných osob. Předmětná dražba již dne 14.5.2015 proběhla, nelze už jen z toho důvodu ani pomýšlet na pozastavení či jiné zrušení účinků proběhnuvší dražby.

Názor dlužníků vyjádřený v odvolání, že insolvenční správce měl popřít pohledávku P4, nemůže nic změnit na skutečnosti, že se tak nestalo, a proto je nutno tuto pohledávku považovat za zjištěnou (§ 201 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Jak návrh dlužníků na vydání předběžného opatření, tak i odvolání, se snaží tuto skutečnost eliminovat, čehož již ale není možné procesně dosáhnout.

Vzhledem k těmto závěrům odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. června 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná