1 VSPH 1141/2015-B-26
KSHK 45 INS 4253/2014 1 VSPH 1141/2015-B-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Marie Pospíšilová, nar. 26. 2. 1945, bytem 551 01 Jaroměř, Nový Ples 81, o odvolání Mgr. Ing. Dalibora Jandury, IČO 64212009, se sídlem Hradec Králové, Dlouhá 103, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 4253/2014-B-16 ze dne 14. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 4253/2014-B-16 ze dne 14. května 2015 se v bodech I. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze 14. 5. 2015 v bodu I. výroku uložil insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Daliboru Jandurovi rozdělit mezi nezajištěné věřitele, uvedené konkrétně v bodu I. výroku, finanční prostředky ve výši 235.079,73 Kč, získané do majetkové podstaty dlužnice peněžitým darem ve výši 270.000 Kč poskytnutým na účet majetkové podstaty Martinem Süsserem, ř, v poměru konkretizovaném blíže v bodu I. výroku. V bodu II. výroku soud uložil insolvenčnímu správci provést vydání výtěžku nejpozději do tří dnů od právní moci rozhodnutí, zapsat do upraveného seznamu přihlášek pohledávek, jaké částky byly vyplaceny a podat písemnou zprávu o provedeném výtěžku do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. V bodu III. výroku soud rozhodl, že se insolvenčnímu správci nepřiznává odměna 81.675,18 Kč včetně DPH za zpeněžení peněžitého daru 270.000 Kč poskytnutého na účet majetkové podstaty dlužnice panem Martinem Süsserem.

Rozhodnutí v bodu I. výroku odůvodnil soud tím, že usnesením na č. d. A-9 z 15. 4. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice Marie Pospíšilové, povoleno řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Ing. Dalibor Jandura. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 5 věřitelů s celkovou výší pohledávek 235.079,73 Kč po částečném zpětvzetí přihlášky za strany věřitele Česká spořitelna, a. s. Usnesením insolvenčního soudu ze 17. 2. 2015 (č. d. B-14) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, a to zpeněžením peněžitého daru poskytnutého na účet majetkové podstaty panem Martinem Süsserem v celkové výši 270.000 Kč. Podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2015 insolvenční správce požádal o rozdělení daru získaného do majetkové podstaty dlužnice ve výši 270.000 Kč po odečtení odměny insolvenčního správce ve výši 81.675,18 Kč včetně DPH, tj. částky 188.324,82 Kč, a to podle poměru pohledávek věřitelů. Návrh na vydání výtěžku i s poučením o možnosti podat námitky proti návrhu dle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 13. 3. 2015; námitky podány nebyly.

Soud odkázal na § 298 odst. 2 a 4, § 38 odst. 1 insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že insolvenční správce vyúčtoval odměnu za zpeněžení peněžitého daru v souladu s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Nicméně požadovanou odměnu soud shledal zcela nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy za situace, kdy správce nemusel na zpeněžení vynaložit žádné větší úsilí a náklady. Poskytnutý dar 270.000 Kč převyšuje celkovou výši přihlášených pohledávek, jež činí 235.079,73 Kč, tudíž tímto darem budou uspokojeni všichni věřitelé v plné výši. Soud proto nepřiznal insolvenčnímu správci jím požadovanou odměnu 81.675,18 Kč (bod III. výroku) a rozhodl o rozdělení výtěžku zpeněžení mezi nezajištěné věřitele podle jejich přezkoumaných pohledávek (bod I. výroku). V bodu II. výroku soud uložil insolvenčnímu správci povinnosti dle § 11 insolvenčního zákona.

Insolvenční správce napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl bod III. výroku změnit a správci přiznat odměnu 81.675,18 Kč. S ohledem na souvislost částky určené k rozdělení věřitelům je odvoláním dotčen i bod I. výroku. Odvolání odůvodnil tím, že soud schválil oddlužení kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, a to v návaznosti na řešení vyjednané insolvenčním správcem. Správce projednal poskytnutí daru s p. Martinem Süsserem na několika schůzkách a jednáních a v návaznosti na tuto dohodu jednal i s věřitelem Českou spořitelnou, a. s., aby tento věřitel souhlasil s částečným zpětvzetím jeho přihlášky pohledávky. Pouze úsilím správce byl zajištěn vklad do majetkové podstaty. Podle názoru insolvenčního správce mu náleží odměna i z hlediska dobrých mravů. Odměnu lze v tomto případě určit dle § 1 až 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., není proto dán prostor pro úvahu a rozhodnutí soudu dle § 5 uvedené vyhlášky. Nelze ani postupovat dle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona, které umožňuje přiměřeně snížit odměnu v případě porušení některých povinností insolvenčního správce-hypotéza tohoto ustanovení nebyla naplněna a navíc neumožňuje zbavit správce zcela jeho nároku na odměnu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (body III. a I. výroku) podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným.

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Podle odst. 3 Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Podle odst. 6 Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 398 odst. 2 první věty insolvenčního zákona Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

Podle § 283 odst. 1 insolvenčního zákona Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

V prvé řadě odvolací soud se neztotožnil s úvahou odvolatele, sdílenou i soudem prvního stupně, že dar 270.000 Kč zaslaný na účet majetkové podstaty je zpeněžením majetkové podstaty. Jak plyne z § 283 odst. 1 insolvenčního zákona, za zpeněžení majetkové podstaty se považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. O takový případ se v dané věci nejedná; zaslání finanční částky třetí osobou na účet majetkové podstaty nelze považovat za zpeněžení majetkové podstaty. Nelze proto přiznat insolvenčnímu správci odměnu dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., neboť v tomto případě nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty.

Odvolací soud zjistil ze spisu, že usnesením ze 17. 2. 2015 (č. d. B-14) soud prvního stupně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty ( zpeněžením peněžitého daru 270.000 Kč poskytnutého na účet majetkové podstaty) počínaje splátkou dne 20. 3. 2015 a též uložil správci, aby si každý měsíc z finančních prostředků, které obdrží na účet majetkové podstaty dlužnice, odečetl částku ve výši 1.089 Kč (vč. 21 % DPH), která mu náleží na odměnu a náhradu hotových výdajů, a to i za únor 2015 (body V. a VI. výroku). Odměna a výdaje insolvenčního správce jsou hrazeny dle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona a § 3 písm. b) uvedené vyhlášky, přičemž není dán důvod pro další úhradu odměny správce.

V posuzované věci nelze aplikovat § 5 vyhlášky, podle něhož nelze-li určit odměnu postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce, neboť v dané věci již byla určena odměna a výdaje postupem podle § 3 písm. b) vyhlášky.

Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod III. výroku napadeného usnesení jako věcně správný, byť z jiného důvodu, než který uvedl soud prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal důvod pro změnu bodu III. výroku a přiznání další odměny insolvenčnímu správci, nebylo potřebné ani změnit částku 235.079,73 Kč, uvedenou v bodu I. výroku, určenou k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odvolací soud proto potvrdil jako věcně správný i související bod I. výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná