1 VSPH 1140/2014-A-25
MSPH 77 INS 17375/2013 1 VSPH 1140/2014-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Robert anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha, Hornoměcholupská 947, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17375/2013-A-20 ze dne 29. dubna 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17375/2013-A-20 ze dne 29. dubna 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zastavil insolvenční řízení dlužníka Roberta Matějky (dále jen dlužník ).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník podáním ze dne 20.6.2013 žádal o rozhodnutí o svém úpadku a povolení jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Soud odkázal na § 108 odst. 1 IZ, uvedl, že usnesením ze dne 28.2.2014 č.j. 1 VSPH 327/2014-A-17 Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka změnil usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 17375/2013-A-12 ze dne 18.11.2013 a uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení, dlužník zálohu však neuhradil. Proto soud insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 IZ zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal a namítal, že soud mohl zálohu vymáhat, že zastavením řízení mu soud znemožnil řešení úpadku oddlužením, čímž jej i jeho věřitele poškodil. Dlužník se domníval, že splnil podmínky pro povolení a schválení oddlužení. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 IZ, podle kterého může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu plyne, že Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 28.2.2014 č.j. 1 VSPH 327/2014-A-17 změnil usnesení soudu prvního stupně a zálohu na náklady insolvenčního řízení snížil z 50.000,-Kč na 40.000,-Kč a stanovil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení. Usnesení ze dne 28.2.2014 bylo dlužníkovi doručeno vložením do domovní schránky dne 19.3.2014, dlužník však uloženou zálohu neuhradil, a to ani v době rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, může dle § 108 odst. 3 IZ insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Je pravdou, že zůstává na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Jak však vyplývá z dikce uvedeného ustanovení, je obvyklou procesní sankcí za neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastavení řízení. Jakkoli není vyloučeno, aby soud v insolvenčním řízení i přes neuhrazení zálohy insolvenčním navrhovatelem pokračoval, musí být pro takový postup dány důvody, které vyplývají z okolností projednávaného případu. Takové důvody nebudou dány tam, kde zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze vymáhat u navrhovatele, jenž je současně insolvenčním dlužníkem.

Soud prvního stupně tedy za situace, kdy dlužník stanovenou zálohu nezaplatil ani po poučení soudu o následcích jejího nezaplacení, postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil. Protože dlužník ani v průběhu odvolacího řízení zálohu nezaplatil, odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Andrea Synková