1 VSPH 1139/2013-A-17
KSCB 25 INS 643/2013 1 VSPH 1139/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Vladimír Alexa, nar. 28. července 1951, bytem České Budějovice, M.Chlajna 1289/15, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 643/2013-A-8 ze dne 2. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 643/2013-A-8 ze dne 2. května 2013 se mění jen tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.1.2013 mu byl doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník vlastní nemovitost v k.ú. České Budějovice na LV č. 3187, avšak ani k výzvě soudu nepředložil znalecký posudek s aktuálním oceněním nemovitosti, z čehož soud dovozoval možnost odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a řešení úpadku dlužníka konkursem. Soud odkázal na § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., na skutečnost, že oddlužení je určeno pro řešení úpadku nepodnikatelů (dlužník očekává příjmy z podnikání) a uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že zpracování návrhu provedla blíže neurčená společnost, že není osobou samostatně výdělečně činnou, jeho příjmy pochází z brigád, od června 2013 je v pracovním poměru a že v samostatném podání zaslal znalecký posudek a zavázal se uhradit náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh plyne, že má závazky vůči 2 věřitelům (Bohemia Faktoring, s.r.o. a Kludi Armaturen, spol. s r.o.) v celkové výši 115.450,-Kč, vlastní osobní věci a nemovitost-zahradu na pozemku parc.č. 1546/1 zapsanou na LV č. 3187 pro obec a okres České Budějovice, katastrální území České Budějovice. Dále tvrdil existenci pohledávky ve výši 250.000,-Kč, která je předmětem šetření orgánem činným v trestním řízení. Od února 2013 dlužník předpokládal příjem ve výši asi 40.000,-Kč z podnikání, dlužník však nedoložil své aktuální příjmy žádným konkrétním dokladem, nedoložil ani příjmy z tvrzeného aktuálního pracovního poměru.

S přihlédnutím ke srozumění dlužníka s nutností uhradit uloženou zálohu, celkovému počtu věřitelů a celkovému počtu závazků dlužníka a absenci dokladu o aktuálním příjmu dlužníka soud dospěl k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když dlužníkovi povinnost uhradit zálohu uložil, a to včetně její výše.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. či zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová