1 VSPH 1130/2010-A-81
KSHK 40 INS 900/2009 1 VSPH 1130/2010-A-81

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Josefa Bárty, RČ 501226/078, bytem Praha 9-Hostavice, Froncova 303, zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem, sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, zahájené na návrh navrhovatele EKVITA EURO, a.s., IČ 26156806, sídlem Kladno, Jateční 1195, zast. JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem, sídlem Litoměřice, Michalská 4, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2010, č.j. KSHK 40 INS 900/2009-A-69,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2010, č.j. KSHK 40 INS 900/2009-A-69, se potvrzuje. II. Dlužníkovi se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel EKVITA EURO, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Josefa Bárty (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že navrhovatel opřel insolvenční návrh o tyto skutečnosti:

1. Dlužník uzavřel se společností HFS s.r.o. smlouvu o půjčce č. 01260/2005, na základě které společnost dlužníkovi půjčila 1.400.000,-Kč. Pohledávka za dlužníkem byla touto společností postoupena navrhovateli smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.11.2006.

2. Dne 16.11.2006 navrhovatel a dlužník uzavřeli dohodu o přistoupení k závazku a dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti. V dohodě shodně prohlásili, že ke dni sepsání notářského zápisu NZ 673/2006, N 722/2006 dluh dlužníka vůči věřiteli trval v celkové výši 7.950.100,-Kč.

3. Dohodou o prominutí dluhu ze dne 16.11.2006 navrhovatel dlužníkovi prominul jeho dluh ve výši 4.456.530,-Kč; zůstatek dluhu činil i nadále částku 3.493.750,-Kč.

4. Pohledávky navrhovatele za dlužníkem byly zajištěny zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 8.8.2005, kterou byly zastaveny nemovitosti zapsané na LV č. 161 pro k. ú. Hostavice, obec Praha u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha. 5. Jako dalšího věřitele s pohledávkou po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů (ve výši 204.359,-Kč) navrhovatel označil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR (dále jen VZP), která k dotazu soudu sdělila, že má za dlužníkem pohledávku cca 75.000,-Kč.

Navrhovatel dokládal svá tvrzení o poskytnuté půjčce dlužníkovi především výdajovým pokladním dokladem ze dne 9.8.2005 ke smlouvě č. 01260/2005 znějícím na částku 1.400.000,-Kč.

Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil a bránil se mu především tvrzením, že není v úpadku a že se stal obětí podvodu, neboť žádné finanční prostředky ve výši 1.400.000,-Kč nepřevzal, když ve skutečnosti je vyinkasoval Martin Mrzílek. Dlužník také popřel pravost pohledávek společnosti La Banque s.r.o. v celkové výši 4.586.800,-Kč.

Při jednání konaném dne 23.6.2010 předložil dlužník doklady o zaplacení částky 500,-Kč Celnímu úřadu v Kolíně a částky 8.565,-Kč Pražské energetice, složenky o plnění ve prospěch VZP a originál prohlášení Věry Janásové o uznání dluhu. Navrhovatel i dlužník požadovali provedení výslechů svědků vyslechnutých před Obvodním soudem pro Prahu 3 ve věci žaloby dlužníka proti 1) HFS s.r.o. a 2) navrhovateli o určení neexistence závazku ve výši 1.400.000,-Kč (věc je vedena pod sp. zn. 11 C 365/2008).

Ze spisu sp. zn. 11 C 365/2008 soud I. stupně zjistil, že se v něm dlužník domáhal vydání rozsudku, že se určuje, že jeho dluh vůči žalovaným ve výši 1.400.000,-Kč spolu s přísl. ze smlouvy o půjčce ze dne 8.8.2005 neexistuje a že mu nevznikl závazek vrátit žalovaným uvedenou částku. V uvedené věci bylo první jednání nařízeno na den 18.3.2009, avšak bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování spisem Policie ČR a Obvodního soudu pro Prahu 9. Na jednání konaném dne 19.6.2009 byl vyslechnut jednatel HFS s.r.o., na jednání konaném dne 11.11.2009 byli vyslechnuti svědkové Marie Dahbiová a Vladimír Melč, přičemž předvolaný svědek Martin Mrzílek se bez omluvy nedostavil. Na jednání konaném dne 9.4.2010 byl vyslechnut dlužník, jeho manželka Venera Bártová a svědci Jiří Schallmann a Amina Schallmannová; jednání bylo opět odročeno za účelem výslechu rozhodujícího svědka Martina Mrzílka, jenž patrně prodlévá v zahraničí na neznámém místě a nalézací soud zjišťuje, kde se zdržuje. Z výpovědi svědků manželů Schallmannových vyplynulo, že v době, kdy mělo dojít k údajnému převzetí peněz, nemohl být dlužník v Praze, protože měli společnou oslavu v nově rekonstruovaném rodinném domku.

Z toho, že dlužník vehementně popíral existenci pohledávky navrhovatele a další své pohledávky již zcela nebo zčásti zaplatil, soud I. stupně dovodil, že nelze rozhodnout o jeho úpadku. Konstatoval, že účelem insolvenčního řízení není suplovat řízení nalézací, např. tam, kde by si prokázání nároku či jeho osvědčení vyžádalo obšírné a složité dokazování. Z toho, že ohledně pohledávky navrhovatele již bylo zahájeno nalézací řízení, v němž byly provedeny rozsáhlé důkazy, a je ještě třeba vyslechnout důležitého svědka neznámého pobytu, dospěl soud I. stupně k závěru, že je ekonomické, aby řízení o existenci pohledávky posoudil podle jím provedených důkazů Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 365/2008. Vysvětlil, že účelem úpravy insolvenčního zákona není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka, a že navrhovatel může podat nový insolvenční návrh poté, co bude pravomocně rozhodnuto ve věci sp. zn. 11 C 365/2008. Na základě těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku splněny nejsou. Proto insolvenční návrh zamítl podle § 143 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku své pohledávky, kterou doložil řadou písemných důkazů, a označil další věřitele dlužníka, že dlužník některé ze svých závazků sice uhradil, avšak stále neuhradil své závazky vůči Komerční bance, a.s. a La Banque s.r.o. Proto neměl být insolvenční návrh zamítnut, ale měl být zjištěn dlužníkův úpadek. Vyjádřil názor, že dlužník nemá naléhavý právní zájem ve sporu vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 3, neboť svůj závazek může popírat jen v řízení proti němu vedeném, jako např. v tomto insolvenčním řízení, a že si soud I. stupně měl sám posoudit existenci jeho pohledávky.

Dlužník se s napadeným usnesením zcela ztotožnil. Zopakoval, že popírá existenci pohledávky La Banque s.r.o., neboť jde o příslušenství pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 8.8.2005, kterou rovněž popírá. Přitom se dovolával právních závěrů vyjádřených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 105 IZ je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle § 97 odst. 3 IZ osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle § 143 odst. 1 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dále je třeba uvést, že dle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Ke shora uvedenému závěru se přihlásila též současně insolvenční judikatura, dle níž povaha řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele či jiného věřitele vůči dlužníku s tím, že ustanovení § 86 IZ tím není dotčeno (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.10.2008, sp. zn. KSOS 34 INS 556/2008, 3 VSOL 115/2008-A).

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné zopakovat, že podle § 143 odst. 1 a 2 IZ zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, věřitel nedoloží, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebude osvědčen úpadek dlužníka.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud reprodukoval v podstatné části shora, zamítl soud I. stupně v daném případě insolvenční návrh proto, že navrhovatel nedoložil, že by měl vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. S jeho závěry se odvolací soud plně ztotožňuje.

Pokud jde o pohledávku navrhovatele, jež měla spočívat v povinnosti dlužníka uhradit jistinu z půjčky ve výši 1.400.000,-Kč a byla dokládána smlouvou o půjčce ze dne 8.8.2005, č. 01260/2005, notářským zápisem ze dne 16.11.2006, NZ 673/2006, N 722/2006 obsahujícím dohodu o přistoupení k závazku a dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.11.2006, exekutorským zápisem ze dne 8.8.2005, Exz 405/2005 obsahujícím uznání dluhu co do důvodu výše a dohodu o vykonatelnosti exekutorského zápisu, dohodou o prominutí části dluhu ze dne 16.11.2006 (vše založeno na A-3) a výdajovým pokladním dokladem ze dne 9.8.2005 (A-65), považuje ji též odvolací soud ve shodě se závěry soudu I. stupně za nedoloženou vzhledem ke kvalifikované obraně dlužníka kontinuálně zastávané po celou dobu insolvenčního řízení (A-19, A-27, A-28, A-62, A-63 a A-65) a spočívající především v tom, že mu finanční prostředky ve výši 1.400.000,-Kč nebyly právním předchůdcem navrhovatele nikdy předány, z čehož dlužník inferoval neexistenci smluvního vztahu z půjčky, jakož i nemožnost uznání jakékoliv pohledávky nebo její převod na navrhovatele. K prokázání důvodnosti (nebo naopak k jejímu vyvrácení) této obrany dlužníka, jenž navrhoval provedení výslechů Marie Dahbiové, Venery Bártové, Jiřího Schallmanna, Aminy Schallmannové a dovolával se obsahu spisů Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality-4. oddělení, sp.zn. ORI-19003-17/TČ-2008-001174, a Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 11 C 365/2008, by bylo nutno provádět rozsáhlé dokazování, jež je vyhrazeno běžnému nalézacímu řízení. Třeba zdůraznit, že povinnost insolvenčního soudu provést v insolvenčním řízení i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány (§ 86 IZ), nedopadá na zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele, jehož stíhá povinnost ji doložit, a to bez potřeby takového dokazování, jež by zásadně vybočovalo z rámce insolvenčního řízení, v němž lze řešit jen tzv. spor o úpadek . Obranu dlužníka neshledal odvolací soud účelovou v situaci, kdy se dlužník pohledávce navrhovatele bránil již před podáním insolvenčního návrhu žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 a tato věc vedená pod sp. zn. 11 C 365/2008 dosud není pravomocně skončena. Ostatně navrhovateli nic nebránilo (a nebrání) v tom, aby svoji pohledávku za dlužníkem uplatnil pořadem práva v pravidelném nalézacím řízení, event. v exekučním řízení vzhledem k vykonatelnému titulu, jakým je notářský nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti (§ 274 písm. e) o.s.ř.).

Za této situace soud I. stupně nepochybil, když insolvenční návrh navrhovatele zamítl pro nedoložení jeho pohledávky, aniž by se zabýval zjišťováním, zda je dlužník v úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 150 o.s.ř., když důvody hodné zvláštního zřetele spatřoval v tom, že insolvenční návrh byl podán při vědomí opakovaného a řádného uznání závazků dlužníkem před notářem a před exekutorem a tyto úkony dlužníka (jím posléze zpochybňované tím, že jednal pod silným vlivem alkoholu a žádnou půjčku nepřevzal) mohly u navrhovatele vzbudit pocit o oprávněnosti insolvenčního návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 24. února 2011

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová