1 VSPH 1128/2013-B-93
MSPH 79 INS 24023/2011 1 VSPH 1128/2013-B-93

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka ZEMKA Praha, s.r.o., IČO 25631691, sídlem Kladenská 138/53, Praha 6, zast. advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem, sídlem Dlouhá 16, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-35 ze dne 19. června 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-35 ze dne 19. června 2013 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-35 ze dne 19.6.2013 ustanovil dlužníkovi ZEMKA Praha, s.r.o. (dále jen dlužník) odděleného insolvenčního správce Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc. za účelem provádění veškerých úkonů ve věcech žalob vedených před Krajským soudem v Ústí nad Labem v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSUL 46 INS 10249/2010 mezi insolvenční správkyní dlužníka STZ, a.s., Ing. Vladimírou Jechovou Vápeníkovou (v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn. MSPH 79 INS 24023/2011 v postavení věřitelky č. 4) a dlužníkem (v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem v postavení věřitele č. 4), a sice ve věcech vedených pod sp.zn. 46 ICm 665/2011, sp.zn. 46 ICm 1752/2011, sp.zn. 46 ICm 419/2012, včetně všech souvisejících úkonů a řízení, z nichž je pro svůj poměr k Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové vyloučena insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava Dlabolová. Toto usnesení navazuje na usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.5.2013 (B-27), jímž ustanovil Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc. odděleným správcem dlužníka ve vztahu ke všem úkonům k přihlášené pohledávce věřitelky č. 4 Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové pro poměr insolvenční správkyně Ing. Jaroslavy Dlabolové k tomuto věřiteli.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že v dříve vydaném usnesení (B-27) již ustanovil odděleným insolvenčním správcem Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc. k provádění veškerých úkonů souvisejících s nezajištěnou, nevykonatelnou pohledávkou č. P4 věřitelky č. 4 Ing. Vladimíry

Jechové Vápeníkové, včetně všech souvisejících úkonů a řízení, z nichž je pro svůj poměr k této věřitelce vyloučena insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava Dlabolová. Poté, co soud prvního stupně z podání dlužníka ze dne 3.6.2013 zjistil, že Ing. Vladímíra Jechová Vápeníková v řízeních vedených dlužníkem proti věřiteli č. 4 vystupuje jako insolvenční správkyně dlužníka-věřitele č. 4 (STZ, a.s.), jehož pohledávku též přihlásila pod č. P4 v insolvenčním řízení dlužníka, dospěl k závěru, že Ing. Jaroslava Dlabolová je pro svůj poměr k Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové podjatá, i pokud jde o ve výroku označené věci vedené před Krajským soudem v Ústí nad Labem, a proto napadeným usnesením rozšířil rozsah činnosti odděleného insolvenčního správce též o provádění veškerých úkonů ve věcech žalob vedených v souvislosti s insolvenčním řízením ve věci dlužníka STZ, a.s.

Proti tomuto usnesení se dlužník (dále odvolatel) včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, případně aby rozhodl o odvolání insolvenční správkyně dlužníka z funkce.

Ve svém odvolání odvolatel zejména tvrdil, že spolupráce mezi insolvenční správkyní dlužníka a Ing. Vladimírou Jechovou Vápeníkovou je natolik těsná (vzájemně se zastupují v insolvenčních řízeních, sídlí na stejné adrese, vystupují jako společnice či členky orgánů týchž společností), že může ovlivňovat průběh celého insolvenčního řízení dlužníka. Namítal dále, že pohledávka, kterou Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková v insolvenčním řízení dlužníka přihlásila, je natolik významná, že její zjišťování bude mít zásadní dopad na výsledek insolvenčního řízení a podobně jsou významná pro rozsah majetkové podstaty dlužníka i řízení vedená před Krajským soudem v Ústí nad Labem, v nichž Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková vystupuje za dlužníka STZ, a.s. Dovozoval, že insolvenční správkyně je z uvedených důvodů podjatá nejen ve vztahu k jednomu z věřitelů, ale též i ve vztahu k dlužníkovi a ostatním věřitelům, neboť výkon její činnosti nelze na odděleného insolvenčního správce převést pouze ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli a její postavení v řízení může být zneužito ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka.

Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání dlužníka usnesením č.j. 1 VSPH 1128/2013-B-45 ze dne 2.9.2013 tak, že napadené usnesení potvrdil.

K dovolání dlužníka Nejvyšší soud České republiky usnesením č.j. 29 NSČR 107/2013-B-77 ze dne 30.6.2014 usnesení odvolacího soudu č.j.-B-45 ze dne 2.9.2013 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle závazného právního názoru dovolacího soudu ustanovení § 24 insolvenčního zákona nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení § 34 insolvenčního zákona, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení).

Jde-li o možnost rozšíření rozsahu působnosti (již pravomocně ustanoveného) odděleného insolvenčního správce, insolvenční zákon v tomto směru neobsahuje žádné omezení; rozhodující tak je zásadně (jen) posouzení, zda úkony, pro které byl oddělený insolvenční správce ustanoven, včetně úkonů, pro které byla jeho působnost rozšířena , ještě vyhovují požadavkům určeným ustanovením § 34 insolvenčního zákona.

Jakkoli označené ustanovení hovoří výslovně o poměru insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů (popřípadě jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů), a nijak neupravuje situaci, kdy některý z věřitelů dlužníka je současně i dlužníkem dlužníka, Nejvyšší soud neměl pochybnosti o tom, že i v takovém případě je rozhodující [vedle charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení (vedeném na majetek dlužníka)] i charakter (vzájemné) pohledávky dlužníka za věřitelem (a je-li insolvenční řízení vedeno také ohledně věřitele dlužníka, i jeho postavení v insolvenčním řízení vedeném na majetek věřitele).

V situaci, kdy v poměrech dané věci je zjevné, že insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava Dlabolová je vyloučena z některých (posuzováno ve vztahu k celému insolvenčnímu řízení dlužníka) úkonů pro svůj poměr k insolvenční správkyni dlužníka-STZ, a.s., Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové a současně z některých (posuzováno ve vztahu k celému insolvenčnímu řízení společnosti STZ, a.s.) úkonů pro svůj poměr ke jmenované, vůči níž uplatňuje vzájemnou pohledávku, je pro rozhodnutí věci podstatné, zda tyto skutečnosti ve svém souhrnu již přesahují rámec určený ustanovením § 34 insolvenčního zákona pro ustanovení odděleného insolvenčního správce.

Přitom mezi skutečnosti, které se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení zakládají důvod pochybovat, že tento vztah (ne)ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (a které proto nedovolují řešit možnou podjatost insolvenčního správce pouhým ustanovením odděleného insolvenčního správce), typově patří skutečnost, že pohledávka je takového rozsahu, že věřitel má rozhodující vliv na průběh insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že stejný věřitel vede (byť v jiném procesním postavení) další spory, jež se významně týkají majetkové podstaty dlužníka, ať již jde o incidenční spor (např. o spor na základě vylučovací žaloby), o spor o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, anebo o spor, v němž vystupuje jako dlužníkův dlužník. K takovým pochybnostem může vést i souhrn více skutečností, vztahujících se k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení, byť by samy o sobě (při izolovaném posouzení) nebyly způsobilé ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce.

V tomto směru neměl Nejvyšší soud-na rozdíl od soudu odvolacího-žádné pochybnosti o tom, že za stavu, kdy pohledávka insolvenční správkyně společnosti STZ, a.s. (Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové) představuje (slovy odvolacího soudu) téměř 50 % pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení dlužníka (a současně jde o pohledávku spornou) a kdy nároky uplatněné v insolvenčním řízení společnosti STZ, a.s. insolvenční správkyní dlužníka význam (charakter) vzájemných pohledávek (a jiných nároků), jakož i postavení dlužníka a společnosti STZ, a.s. v obou insolvenčních řízeních ještě umocňují, již nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (§ 34 insolvenčního zákona), nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jaroslavy Dlabolové) a ustanovení nového insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).

Vrchní soud v Praze opětovně přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ustanovení § 24 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 34 insolvenčního zákona, je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce (odstavec 1). Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy (odstavec 2).

Za situace, kdy pohledávka dlužníka STZ, a.s., uplatněná insolvenční správkyní Ing. Vladimírou Jechovou Vápeníkovou, představuje téměř 50 % pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení dlužníka ZEMKA Praha, s.r.o. (a současně jde o pohledávku spornou) a kdy nároky uplatněné v insolvenčním řízení společnosti STZ, a.s. insolvenční správkyní dlužníka význam (charakter) vzájemných pohledávek (a jiných nároků), jakož i postavení dlužníka a společnosti STZ, a.s. v obou insolvenčních řízeních ještě umocňují, již nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (§ 34 insolvenčního zákona), nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslavy Dlabolové a ustanovení nového insolvenčního správce (§ 31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).

Odvolací soud v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že za tohoto stavu, kdy lze pochybovat o nepodjatosti insolvenční správkyně, není možné v souladu s ust. § 34 insolvenčního zákona ustanovit ji v souladu s ust. § 34 insolvenčního zákona jako odděleného insolvenčního správce.

Veden názory vyslovenými shora odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 1. prosince 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová