1 VSPH 1120/2015-P6-8
KSCB 28 INS 6160/2015 1 VSPH 1120/2015-P6-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Jiří Kvasnička, nar. 27. listopadu 1992, bytem Olešník 1, o odvolání věřitele č. 6 ESSOX, s.r.o., IČO 26764652, sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 6160/2015-P6-3 ze dne 20. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích

č.j. KSCB 28 INS 6160/2015-P6-3 ze dne 20. května 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky č. P6 věřitele č. 6 ESSOX, s.r.o. (dále jen odvolatel ) ve výši 200.088,-Kč ze dne 29.4.2015 a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast odvolatele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 9.4.2015 zjistil úpadek dlužníka a vyzval věřitele k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Přihláška pohledávky odvolatele byla doručena místně nepříslušnému soudu (Krajskému soudu v Ostravě), který ji postoupil soudu místně příslušnému dne 14.5.2014, lhůta k přihlašování pohledávek uplynula dne 11.5.2015.

Soud odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 235/2009-P13-8, sp. zn. KSPH 39 INS 4787/2008 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 3/2012 ze dne 29.2.2012 (R 84/2012) a konstatoval, že přihláška pohledávky došla místně příslušnému soudu opožděně, proto se k ní podle § 173 odst. 1 IZ nepřihlíží, a proto soud postupoval podle § 185 IZ a přihlášku pohledávky odmítl.

Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání a namítal nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že Krajský soud v Ostravě měl neprodleně přihlášku přeposlat místně příslušnému soudu, prodlevu v délce 14 dnů měl za rozpornou s § 173 odst. 4 IZ, namítal porušení práva na spravedlivý proces a konstatoval možnost domáhat se náhrady způsobené škody ze strany státu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle usnesení Nejvyššího soud ČR sp. zn. KSHK 42 INS 15820/2010, č.j. 29 NSČR 3/2012-P9-18 ze dne 29.2.2012 insolvenčním soudem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) insolvenčního zákona je krajský soud, před nímž probíhá insolvenční řízení vedené na majetek konkrétního dlužníka. Přihláška pohledávky podaná u jiného krajského soudu je ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4, věty druhé, insolvenčního zákona přihláškou podanou u jiného než insolvenčního soudu. Přihlásí-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u jiného než insolvenčního soudu, je pohledávka přihlášena včas do insolvenčního řízení pouze tehdy, jestliže jiný než insolvenční soud odevzdá přihlášku nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu.

Úsudek, jímž potvrdil správnost závěru, že přihláška pohledávky je opožděná, jelikož nebyla včas podána u "insolvenčního soudu", přitom Nejvyšší soud ČR i ve věci sen. zn. 29 NSČR 2/2010 přijal za stavu, kdy přihlašovatel pohledávky zaslal přihlášku k jinému krajskému soudu, než u kterého probíhalo insolvenční řízení týkající se jeho dlužníka.

Ze shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR dále plyne, že pojem insolvenční soud je v ustanovení § 2 písm. b/ insolvenčního zákona definován prostřednictvím pojmu "insolvenční řízení" vymezeného ustanovením § 2 písm. a/ insolvenčního zákona. Soudem, před nímž probíhá insolvenční řízení (insolvenčním soudem) ve smyslu uvedených definic tudíž je "soud, před nímž probíhá soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení". V témže duchu pak platí, že definuje-li ustanovení § 2 písm. h/ insolvenčního zákona přihlášku pohledávky jako procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení, má se tím ve spojení s ustanovením § 2 písm. a/ insolvenčního zákona na mysli "procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v soudním řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení". Dlužno dále dodat, že pojem "insolvenční soud" je v insolvenčním zákoně používán ve významu soud prvního stupně, o čemž svědčí i dikce § 92 insolvenčního zákona (který pro účely pravidla týkajícího se projednání a rozhodnutí odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu odlišuje odvolací soud na straně jedné a insolvenční soud na straně druhé).

Insolvenčním soudem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b/ insolvenčního zákona je (dle § 9 odst. 4 o. s. ř. věcně příslušný) krajský soud, před nímž probíhá insolvenční řízení vedené na majetek konkrétního dlužníka (toho dlužníka, vůči němuž přihlašují věřitelé své pohledávky). Přihláška pohledávky podaná u jiného krajského soudu je ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona přihláškou podanou u jiného než insolvenčního soudu.

Lze tedy shrnout, že přihlásí-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u jiného než insolvenčního soudu, je pohledávka přihlášena včas do insolvenčního řízení pouze tehdy, jestliže jiný než insolvenční soud odevzdá přihlášku nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že odvolatel do řízení přihlásil pohledávku v celkové výši 200.088,-Kč podáním adresovaným Krajskému soudu v Ostravě dne 30.4.2015 prostřednictvím datové schránky. Krajský soud v Ostravě přeposlal místně příslušnému soudu I. stupně přihlášku pohledávky datovou schránkou dne 14.5.2015, tedy již po přihlašovací lhůtě.

Ze shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na řádnou výzvu k přihlašování pohledávek provedenou ze strany soudu I. stupně v rámci usnesení o úpadku ze dne 9.4.2015 (A-7) jde jen k tíži odvolatele, že zřejmě omylem adresoval svoji přihlášku pohledávky místně nepříslušnému insolvenčnímu soudu. Zákon nestanoví lhůtu, v jaké je místně nepříslušný soud povinen nejpozději odeslat podání, které mu z hlediska příslušnosti nenáleží, soudu místně příslušnému. Lze předpokládat, že každá průměrně rozumná osoba při existenci věcně správné a jasné výzvy insolvenčního soudu, kam směřovat přihlášky pohledávky, v otázce místní příslušnosti nepochybí. Zřetelný omyl ohledně místně příslušného soudu jde tak jen k tíži odvolatele a jeho odpovědnost za včasné a řádné podání přihlášky pohledávky nelze přenášet na soud, který ostatně nelze považovat za doručující orgán . Pro posouzení věci bylo rozhodné, že se přihláška pohledávky dostala do dispoziční sféry soudu až po uplynutí přihlašovací lhůty.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a věcně správné rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná