1 VSPH 1119/2015-A-21
KSUL 79 INS 1742/2014 1 VSPH 1119/2015-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: RENOSAN, s.r.o., IČO 28735251, sídlem Ústní nad Labem, Masarykova 221/104, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 1742/2014-A-16 ze dne 13. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 1742/2014-A-16 ze dne 13. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že dne 24.1.2014 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Dlužník měl 11 věřitelů a celková výše jeho závazků činila 87.143,80 Kč, nevlastnil žádný hodnotnější majetek ani finanční prostředky.

Soud odkázal na § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a na § 108 IZ a uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy, že bylo nepochybné, že dlužník nemá žádný majetek ani finanční prostředky a proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Z obsahu insolvenčního návrhu ze dne 21.1.2014 plyne, že závazky dlužníka činily celkem 87.143,80 Kč, dlužník neměl žádný majetek ani pohledávky, zastavil veškeré platby a přerušil činnost, a proto navrhoval, aby byl zjištěn jeho úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

V daném případě lze, jak správně v napadeném usnesení uvedl soud I. stupně, lze očekávat řešením úpadku konkursem, který dlužník ostatně i navrhoval, ve kterém náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníků (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Z obsahu seznamu závazků plyne, že některé závazky dlužníka byly splatné již v roce 2010 a 2011, a proto skutečnost, že dlužník nepodal insolvenční návrh v době, kdy ještě disponoval finančními prostředky na úhradu zálohy, jde jen k jeho tíži.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu a též zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná