1 VSPH 1117/2015-B-250
MSPH 79 INS 13739/2014 1 VSPH 1117/2015-B-250

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Rezidence Kavčí Hory, a.s., IČO 27228207, sídlem Praha 3, Koněvova 2660/141, zast. Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 39, do něhož vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze, o odvolání, jež za věřitelský výbor podali věřitel č. 4 Corfin Capital Partners, SE, IČO 46239588, sídlem v Bratislavě, Röntgenova 26, Slovenská republika, a věřitel č. 8 SKD Průmstav-stavby, a.s., IČO 25406523, sídlem v Ústí nad Labem, Rooseveltova 1804/2, a o odvolání dlužníka, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-168 ze dne 18. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-168 ze dne 18. května 2015 se v bodech II. a III. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl návrh dlužníka ze dne 6.5.2015 (č.d. B-166), aby insolvenční soud odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Lee Loudu, v bodě II. výroku zamítl návrh věřitelského výboru ze dne 22.4.2014 (č.d. B-162), aby insolvenční soud odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Lee Loudu, v bodě III. výroku zamítl návrh dlužníka ze dne 6.5.2015 (č.d. B-166), aby insolvenční soud zprostil insolvenčního správce Ing. Lee Loudu funkce a v bodě IV. výroku zamítl návrh věřitelského výboru ze dne 11.5.215 (č.d. B-167), aby insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci Ing. Lee Loudovi povinnost odvolat plnou moc udělenou JUDr. Dušanovi Dvořákovi k zastupování v tomto insolvenčním řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním ze dne 22.4.2015 navrhl věřitelský výbor hlasy dvou členů proti jednomu, a současně i dlužník, aby insolvenční soud odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Lee Loudu (dále též správce ) z důvodu jeho podjatosti, dále věřitelský výbor navrhl in eventum zproštění správce funkce a v rámci dohlédací činnosti uložit správci povinnost odvolat plnou moc udělenou JUDr. Dušanu Dvořákovi pro insolvenční řízení.

Podstatou návrhu bylo, že správce měl být do funkce zvolen jen hlasy věřitele č. 6 Credit Suisse AG, jehož pohledávka byla původním správcem AS ZIZLAVSKY, v.o.s. popřena a jemuž bylo přiznáno hlasovací právo na první schůzi věřitelů podle § 51 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ). Správci bylo vytýkáno, že hájil zájmy věřitele č. 6, protože v incidenčním sporu o určení pravosti pohledávky věřitele č. 6 byl málo důsledný, o čemž svědčilo jen třístránkové vyjádření k žalobě, které správce podal bez konzultace s dlužníkem. Dále správci vytýkali, že je naopak aktivní v řízení proti věřiteli č. 4 CORFIN Capital Partners, SE, ve kterém by z případného úspěchu správce ve sporu měl věřitel č. 6 prospěch. Věřitelský výbor i dlužník měli za to, že věřitel č. 6 mohl postupem vůči dlužníku způsobit škodu ve výši 90 mil. Kč. Namítali též osobní a ekonomické vztahy mezi zástupcem věřitele č. 6 Mgr. Martinem Hrodkem a zástupcem správce JUDr. Dvořákem, dále mezi těmito zástupci a správcem, protože oba tito zástupci jsou zakladateli nadačního fondu Advokáti dětem, přičemž zástupce věřitele č. 6 je místopředsedou správní rady a zástupce správce je předsedou dozorčí rady. Advokátní kanceláře, ve kterých oba zástupci působí (Baker&McKenzie a DRL Legal), jsou donátory nadace.

Soud I. stupně vysvětlil, že nový správce nevzal zpět popěrný úkon svého předchůdce týkající se věřitele č. 6, že správce nebyl povinen s dlužníkem konzultovat svůj postup v insolvenčním řízení a že věřitelský výbor ani dlužník nebyli oprávněni správce vybízet k větší aktivitě.

Ohledně aktivity správce ve sporu o neexistenci, eventuálně neúčinnosti právních úkonů v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 179ICm 1050/2014 měl soud za to, že jde o právně složitou věc a že z případného procesního úspěchu správce ve sporu by měli prospěch všichni věřitelé s nezajištěnou pohledávkou, správce proto jistě postupoval v zájmu všech věřitelů.

Ohledně možného sporu o náhradu škody ve výši 90.000.000,-Kč vůči věřiteli č. 6, který správce odmítal zahájit, soud poukázal na absenci součinnosti dlužníka, který odmítl správci sdělit potřebné údaje a doklady s tím, že to sdělí jen nepodjatým členům věřitelského výboru . Dlužník ani věřitelský výbor se ve svých výtkách nezabývali tím, jaké by mohly vzniknout majetkové podstatě náklady za situace, kdy věřitel č. 6 v podání ze dne 25.2.2015 (B-132) upozornil, že spor by byl řešen podle švýcarského práva švýcarskými soudy, proto byla obezřetnost správce namístě. Za těchto okolností měl soud výtky, že správce se brání podání žaloby v důsledku ochrany věřitele č. 6, za nepřípadné a chápal je jako prosazování zájmu tří účastníků řízení na úkor zájmu věřitelů, a měl za to, že ani tento argument neosvědčil tvrzenou podjatost správce. Pro úvahu o vymáhání pohledávky je rovněž důležité posouzení úspěšností žaloby. Dlužníkem nebylo sděleno, v čem spatřoval škodní jednání, v jaké příčinné souvislosti bylo toto jednání s úpadkem a jak dlužník dospěl k vyčíslení škody, jaké by byly předpokládané náklady spojené s uplatněním nároku. Proto nebylo možné ani posoudit, zda správce (tím, že žalobu nepodal) porušil svoji povinnost a jaká byla intenzita tohoto porušení.

Správce nezpochybnil, že finančně přispívá do nadačního fondu Advokáti dětem, ani skutečnost, že jeho zástupce i zástupce věřitele č. 6 byli činní v orgánech fondu. Soud se nedomníval, že by správce byl na fondu či svém zástupci ekonomicky závislý a pouhé tvrzení, že se zástupci správce a věřitele vzájemně znají, nepostačuje pro závěr, že je tak ovlivňována činnost správce.

Soud I. stupně dospěl k závěru, že nebyly zjištěny konkrétní důvody, pro které by neměl být správce nepodjatý nebo nezpůsobilý vykonávat funkci.

Ohledně přeměny reorganizace v konkurs soud odkázal na usnesení ze dne 23.3.2015 (B-148), přičemž otázka schopnosti platit provozní náklady byla jen jedním z důvodů přeměny. Soud měl za to, že osobní zájmy správce ohledně přeměny reorganizace v konkurs byly jen spekulací a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. s tím, že výše odměny správce je přímo úměrná výši zpeněžení majetkové podstaty a že výše odměny je až sekundárním důsledkem vyjednávací obratnosti správce při zpeněžování majetku.

Ohledně nesjednání dohody správce a věřitele č. 4 soud zjistil, že ujednání měla platit jen pro případ, že bude schválena reorganizace s tím, že ke snížení výše pohledávky věřitele postačí jeho jednostranný úkon, přičemž podpisem této dohody by správce v rozporu s podanou žalobou uznal platnost, případně i účinnost, žalovaných právních úkonů. Stanovisko správce podle soudu nevybočovalo z plnění povinností při správě majetkové podstaty.

Na jednání dne 7.4.2015 uložil věřitelský výbor správci hlasy dvou členů oproti jednomu, aby ukončil zastoupení s JUDr. Dušanem Dvořákem, což správce odmítl a obrátil se na soud s odkazem na § 11 IZ. Soud měl za to, že s ohledem na absenci právního vzdělání správce bylo v pořádku, když správce vyhledal právní pomoc. Soud vyložil, že obava o řádnou ochranu zájmů věřitelů zástupcem správce se pohybovala v rovině hypotetické a že jinak by si správce (při výkladu zastávaném odvolateli) nemohl zvolit žádného právního zástupce, který by byl činný či ve spojení s nadačním fondem, do kterého by přispěl správce. Požadavek, aby si správce předběžně vyžádal od věřitelského výboru souhlas s osobou právního zástupce, přesahoval oprávnění věřitelského výboru, do jehož působnosti patří v této souvislosti jen schvalování nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty, mezi které náleží i náklady právního zastoupení správce ve sporech. Jestliže nebyly zpochybněny podmínky ohledně výše nákladů zastoupení, má věřitelský výbor i ostatní věřitelé volbu konkrétního zástupce správce respektovat. O možné podjatosti nerozhoduje věřitelský orgán, nýbrž soud. Požadavek, aby správce vyměnil právního zástupce, prostřednictvím kterého byla podána proti věřiteli-členu věřitelského výboru-incidenční žaloba, považoval soud za nepřípustný nátlak.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal dlužník do bodu III. výroku a namítal, že napadené usnesení je jednostranné zejména v části o nedůvodném nehrazení provozních nákladů za podstatou ze strany správce a souvisejícího zkreslení informací o finanční situaci dlužníka, což vedlo až k přeměně reorganizace v konkurs. Soud I. stupně podle dlužníka odbyl námitku ohledně přeměny v konkurs tím, že usnesení o přeměně v konkurs bude předmětem odvolacího řízení a do té doby nejsou takové námitky opodstatněné. Dlužník měl za to, že i kdyby bylo pochybení správce jen jedním z důvodů přeměny, jedná se o závažné pochybení správce. Správce nehradil pohledávky za podstatou a namísto toho informoval soud I. stupně přípisem ze dne 21.1.2015 o možnosti přeměny reorganizace v konkurs z důvodu porušení

§ 363 odst. 1 písm. e) IZ (nehrazení provozních pohledávek za podstatou a úroků zajištěnému věřiteli). Jestliže správce nehradil zapodstatové pohledávky, poškodil dlužníka, správce nebyl oprávněn jednat jako v konkursu podle § 305 odst. 2 IZ v rámci reorganizace. Navíc správce na schůzi věřitelského výboru dne 7.4.2015 výbor informoval, že pohledávky za podstatou u něj uplatnili jeden až dva věřitelé, správce tedy uvedl soud v omyl, když argumentoval výší pohledávek za podstatou, které nebyl schopen plnit. Pokud věřitelé pohledávky vůči správci postupem podle § 203 IZ neuplatnili, měl dlužník za zarážející, že správce při podání podnětu na přeměnu v konkurs počítal s těmito pohledávkami a na ústním jednání dne 13.3.2015 započítal pohledávky do celkové výše pohledávek za podstatou. Z tohoto jednání správce dlužník dovozoval tendenčnost vzhledem k věřiteli č. 6 Credit Suisse AG. Ke dni rozhodování soudu I. stupně o přeměně reorganizace v konkurs se na bankovním účtu nacházely finanční prostředky v celkové výši 3.375.199,08 Kč, což potvrdil i správce na jednání dne 13.3.2015, jak plyne z protokolu z jednání. Provozní pohledávky za podstatou činily 2.164.073,02 Kč, velká část přitom nebyla vůči správci formálně uplatněna. Dlužník nemohl nehrazení provozních výdajů ovlivnit, správce bezdůvodně odkládal jejich úhradu. Porušení správce jsou vážná vzhledem k tomu, že s ohledem na běh času bude reorganizace znemožněna, protože dojde k nárůstu zapodstatových pohledávek, postup správce zásadně závod dlužníka poškodil a odejmul věřitelům možnost hlasovat o schválení reorganizačního plánu, který mohl být splněn v řádech několika měsíců. Porušení povinností správce mělo podle dlužníka vést ke zproštění správce funkce, soud I. stupně se k porušování povinností nevyjádřil, což podle dlužníka založilo nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.

Dlužník namítal, že vedle nehrazení provozních nákladů správce odmítl za dlužníka podepsat dohodu ze dne 27.2.2015 se zajištěným věřitelem Corfin Capital Partners, SE, kterou Corfin Capital Partners, SE souhlasila s úpravou požadované úrokové sazby na poskytnutých prostředcích z 125,% p.a. na 3% p.a. Tuto dohodu odmítl správce podepsat proto, že její pohledávky měl za absolutně neplatnou či neúčinnou a podpisem této dohody se odmítl podílet na legitimizaci postavení tohoto věřitele, ačkoli uzavření dohody by bylo pro majetkovou podstatu s ohledem na snížení úrokového zatížení přínosem. Dlužník měl za účelový názor správce, že úroky Corfin Capital Partners, SE již byly splatné, když byl správce opakovaně dlužníkem informován, že splatnost úroků nastane až v době, kdy dojde ke schválení znaleckého posudku k ocenění majetkové podstaty na schůzi věřitelů a k vydání rozhodnutí soudu o ceně majetkové podstaty. Dlužník měl za to, že postoj správce je veden snahou o destrukci dohody dlužníka s klíčovým věřitelem a znemožnění reorganizace, proti které brojil věřitel Credit Suisse AG.

Dlužník zdůraznil, že správce byl do funkce ustanoven hlasy Credit Suisse AG jako majoritního věřitele a že by měl vůči Credit Suisse AG uplatnit náhradu škody ve výši 90 mil. Kč.

Dlužník odkázal na závěry zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 2370/2014-B-173 ze dne 14.5.2015, podle kterého byl mezi správcem a Credit Suisse AG nepřípustný poměr s ohledem na charakter pohledávky věřitele č. 6 Credit Suisse AG , který založil pochybnost i tom, zda vztah mezi správcem a věřitelem č. 6 neovlivní celkový způsob výkonu jeho práv a povinností v incidenčním řízení ohledně pravosti pohledávky tohoto věřitele. Dále dlužník upozornil na možnost uplatnění sankce podle § 179 IZ vůči Credit Suisse AG. Protože Credit Suisse AG je majoritním věřitelem, ustanovení odděleného správce by ničeho nevyřešilo, a proto je logicky správným závěrem odvolání správce z funkce.

Dlužník odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2014 sp. zn. 29 NSČR 107/2013, na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 2213/2014-B-88 ze dne 13.4.2015.

Dlužník poukázal na propojení vztahů správce a Credit Suisse AG prostřednictvím nadačního fondu Advokáti dětem, jehož předsedkyní správní rady je manželka právního zástupce Credit Suisse AG a na založení nadačního fondu právnímu zástupce správce Credit Suisse AG.

Ze shora uvedených důvodů dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení v bodě III. výroku změnil a správce zprostil funkce.

Proti shora uvedenému usnesení podali za věřitelský výbor do bodu II. výroku odvolání věřitelé č. 4 a 8 Corfin Capital Partners, SE, a SKD Průmstav-stavby, a.s. (dále též věřitelský výbor ).

Věřitelský výbor namítal, že insolvenční správce byl do funkce ustaven zejména hlasy věřitele Credit Suisse AG, který má rozhodující vliv na průběh řízení a je dlužníkem dlužníka, dovozoval propojení mezi správcem a věřitelem Credit Suisse AG prostřednictvím právních zástupců. Namítal, že v den vydání napadeného usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku vyjádření věřitele č. 4 k podání insolvenčního správce (B-169), kde se vyjadřuje zejména k výdajům správce na právní zastoupení a k dohlédacím pravomocem věřitelského výboru, avšak toto podání nebylo soudem I. stupně zohledněno.

Věřitelský výbor měl za to, že osoby zakládající nadační fond-právní zástupci správce a věřitele Credit Suisse AG, musí mít k sobě blízký vztah a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 78/2013 ze dne 30.6.2014 a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 2370/2014-B-173 ze dne 14.5.2015, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu I. stupně B-91 ze dne 13.11.2014.

Věřitelský výbor poukázal na to, že věřitel Credit Suisse AG měl přiznáno 62% hlasovacích práv a jeho pohledávka byla sporná. Výsadní postavení věřitele Credit Suisse AG potvrdilo i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.2015.

Věřitelský výbor měl napadené usnesení za nepřezkoumatelné, když se soud I. stupně nevypořádal s argumentací věřitelského výboru a nezabýval se pochybnostmi o nepodjatosti správce, zejména s ohledem na postavení věřitele Credit Suisse AG a jeho vliv na řízení.

Proto věřitelský výbor navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu na odvolání správce vyhověl, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Městské státní zastupitelství ve vyjádření k podaným odvoláním ze dne 11.6.2015 (B-189) zrekapitulovalo dosavadní průběh řízení s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.2015, kterým bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně ze dne 13.11.2014 (B-91), v rámci kterého se Vrchní soud v Praze přiklonil k závěru o důvodnosti pochybností o vztahu mezi správcem a věřitelem č. 6 pro incidenční řízení, z čeho dovozovalo, že námitka podjatosti ve vztahu k věřiteli č. 6 a správci byla vyřešena. Vůči ostatním závěrům soudu I. stupně nemělo Městské státní zastupitelství výhrady s tím, že § 24 IZ nepovažuje za důvod vyloučení správce poměr jen k některému z věřitelů dlužníka či jen k některému ze zástupců věřitelů a že ojedinělý a méně závažný exces není důvodem pro zproštění správce funkce, ale může být důvodem pro uložení pořádkové pokuty. Proto Městské státní zastupitelství navrhovalo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyjádření ze dne 11.11.2015 (B-243) navrhlo potvrzení napadeného usnesení. Pokud jde o námitku poukazující na majoritu věřitele CS a charakter jeho sporné pohledávky, byla tato námitka již odvolacím soudem posouzena, když usnesením č.j. 1 VSPH 2370/2014-B-173 ze dne 14.5.2015 Vrchní soud v Praze uložil soudu prvého stupně ustanovit insolvenčnímu správci odděleného správce pro veškeré úkony, které souvisí s incidenčním sporem věřitele č. 6 o pravost a výši jeho pohledávky. Tak se také stalo, a to usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 70 INS 13739/2014-B-185 ze dne 11.6.2015. Odděleným insolvenčním správcem byla ustanovena veřejná obchodní společnost KOPPA a usnesení o ustanovení odděleného insolvenčního správce se stalo pravomocným. Věřitel CS není účastníkem jiného sporu týkajícího se majetkové podstaty, než sporu o pravost a výši své pohledávky. Oddělený insolvenční správce důvody k zahájení dalších sporů neshledal. Vrchní státní zastupitelství považuje proto ustanovení odděleného insolvenčního správce za postačující a nevidí nyní žádný důvod pro změnu uvedených rozhodnutí.

Vrchní státní zastupitelství mělo dále za to, že samotný fakt, že správce, jeho právní zástupce a právní zástupce věřitele č. 6 jsou činní v nadačním fondu a v důsledku toho se navzájem znají a stýkají, ještě dle § 24 odst. 1 IZ nenaplňuje znak, že existuje poměr insolvenčního správce Ing. Lee Loudy či jeho zástupce JUDr. Dušana Dvořáka k právnímu zástupci věřitele CS Mgr. Martinu Hrodkovi. V obecné rovině fakt, že se insolvenční správci (působící jako advokáti) znají a na profesní bázi či v souvislosti s výkonem své profese se stýkají i s advokáty zastupujícími účastníky v pozici protistrany k insolvenčním správcům, není dosavadní soudní praxí bez dalšího považován za poměr vytvářející podjatost. Odvolatel konkrétní tvrzení, jež by měla jím tvrzený poměr zakládat, nenabízí, nadační činnost s insolvenčním řízením nijak nesouvisí.

K odvolacím námitkám dlužníka ohledně postupu insolvenčního správce při hrazení pohledávek za podstatou a důvodnosti správcova návrhu na přeměnu reorganizace v konkurz se již podrobně vyjádřil odvolací soud. V usnesení č.j. 4 VSPH 646/2015-B-233 ze dne 5.10.2015 (strana 12, 13 a 15 usnesení) Vrchní soud v Praze při přezkoumání usnesení jímž byla reorganizace dlužníka přeměněna v konkurz jednoznačně přisvědčil postupu insolvenčního správce i jeho závěru o další nemožnosti reorganizace.

Věřitel č. 6 navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Usnesením č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-A-12 ze dne 3.6.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení reorganizací. Insolvenčním správcem soud ustanovil společnost AS ZIZLAVSKY, v.o.s. Podle protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 5.9.2014, insolvenční správce popřel pohledávky přihlášené pohledávky věřitele č. 6 v celém rozsahu. Schůze věřitelů, která následovala po přezkumném jednání, nepřiznala věřiteli č. 6 hlasovací práva na schůzi věřitelů. Soud I. stupně věřiteli č. 6 hlasovací práva přiznal a ten disponoval v rámci schůze věřitelů hlasem s váhou 62 % všech hlasů. Tento věřitel navrhl odvolat dosavadního insolvenčního správce z funkce insolvenčního správce dlužníka. Toto usnesení bylo schůzí věřitelů přijato. Věřitel č. 6 následně navrhl volbu nového insolvenčního správce Ing. Lee Loudy a soud ustanovení Ing. Lee Loudy do funkce insolvenčního správce dlužníka potvrdil.

Usnesením ze dne 23.3.2015 (B-148) soud I. stupně rozhodl o přeměně reorganizace v konkurs.

Usnesením ze dne 11.6.2015 (B-185) soud I. stupně ustanovil s odkazem na právní závěry zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.2015 (B-173) věřiteli č. 6 Credit Suisse AG odděleného insolvenčního správce KOPPA, v.o.s.

Usnesením ze dne 02. 07. 2015, sp. zn.. MSPH 79 INS 13739/2014-P8 soud I. stupně vyhověl dle § 18 odst. 1 IZ návrhu insolvenčního věřitele č. 8 SKD Průmstav -stavby, a. s., aby do insolvenčního řízení vstoupil na jeho místo nový věřitel, a to věřitel č. 9 C&E.A EUROPEAN CONSULTING LIMITED, reg. č. HE 330645, se sídlem Faneromenis 145, PATSIAS COURT, 1st floor, Flat/Office 102, 145, Larnaka, PSČ 6031, Kyperská republika.

Usnesením ze dne 5.10.2015 č.j. 4 VSPH 646/2015-B-233 Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-148 o přeměně reorganizace v konkurs

Podle § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle § 31 odst. 1 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 34 odst. 1 IZ je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce.

Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy (odst. 2).

Podle § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Důvodem pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce může být skutečnost, že správce je vůči dlužníkovi osobou blízkou, tj. osobou ve vztahu založeném příbuzenským nebo jiným obdobným vztahem, přátelským či nepřátelským nebo vztahem závislosti, věřitelem dlužníka nebo dlužníkem dlužníka či ručitelem dlužníka, nebo současným nebo bývalým společníkem nebo statutárním orgánem či zaměstnancem dlužníka. Dalším důvodem může být způsob podnikání insolvenčního správce, jež dopadá na poměry účastníků insolvenčního řízení. Pokud jde o poměr k věci, rozumí se jím především přímý právní zájem na projednávané věci a to, že insolvenční správce má předem o věci poznatky, které by měl získat až v průběhu řízení a které mohou ovlivnit jeho nestrannost. Závěr o podjatosti insolvenčního správce musí být založen na objektivním posouzení, nikoliv subjektivních pocitech zúčastněných.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011, č.j. 29 NSČR 107/2013-B-77 ze dne 30. června 2014 mezi skutečnosti, které se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení zakládají důvod pochybovat, že tento vztah (ne)ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (a které proto nedovolují řešit možnou podjatost insolvenčního správce pouhým ustanovením odděleného insolvenčního správce), typově patří skutečnost, že pohledávka je takového rozsahu, že věřitel má rozhodující vliv na průběh insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že stejný věřitel vede (byť v jiném procesním postavení) další spory, jež se významně týkají majetkové podstaty dlužníka, ať již jde o incidenční spor (např. o spor na základě vylučovací žaloby), o spor o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, anebo o spor, v němž vystupuje jako dlužníkův dlužník. K takovým pochybnostem může vést i souhrn více skutečností, vztahujících se k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení, byť by samy o sobě (při izolovaném posouzení) nebyly způsobilé ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Důvodem pro odvolání či zproštění funkce insolvenčního správce nemůže být ani rozsah podání v incidenčních sporech-zde je třeba vycházet ze složitosti věci. Podobně je třeba v případě sporu o náhradu škody ve výši 90 mil. Kč vycházet z pravděpodobnosti úspěchu ve sporu a nákladech se sporem spojených s ohledem na možnost řešení sporu před švýcarskými soudy. Stran toho jde o činnost správce a je na jeho úvaze a odpovědnosti, jakým způsobem bude v řízení činný. Pokud šlo o postup správce v případě nepodepsání dohody o snížení úrokového zatížení s věřitelem č. 4 Corfin Capital Partners, SE, má odvolací soud za to, že jde o postup správce v řízení a bylo na jeho úvaze, jak se rozhodne. Protože správce nese odpovědnost za řádný výkon funkce, nelze jej ohledně jeho rozhodovací pravomoci při výkonu funkce omezovat ze strany věřitelů, kteří by měli zájem na tom, aby správce postupoval určitým způsobem, protože osobou odpovědnou jsou nikoli věřitelé, ale správce.

Odvolací soud má za to, že soud I. stupně se v napadeném usnesení dostatečným způsobem vypořádal se všemi odvolateli vznášenými argumenty a jasně vysvětlil, proč jejich požadavek na zproštění ing. Loudy funkce insolvenčního správce neshledal. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledává v činnosti Ing. Loudy žádných takových nedostatků, jež by odůvodňovaly postup dle § 37 IZ, a rovněž tak má za to, že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o správcově nepodjatosti. Z těchto důvodů odvolací soud odkazuje na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, k němuž sám, především s ohledem na skutečnosti nastalé po jeho vydání, pokládá za potřebné uvést následující:

Pokud jde o námitku, že správce byl zvolen prakticky jen věřitelem č. 6, je třeba vycházet z toho, že hlasovací právo bylo věřiteli č. 6 přiznáno ze strany soudu I. stupně s tím, že existence úvěrové smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem č. 6 dne 8.3.2007 byla v té fázi řízení dostatečně podložena listinami, vznik smlouvy o úvěru ani čerpání úvěru nebylo dlužníkem zpochybněno a obrana dlužníka spočívala jen v tom, že závazek zanikl na základě úhrady ze strany třetí osoby, což nebylo listinami doloženo. Při hlasování o tom, zda má být ponechán ve funkci původní insolvenční správce, přitom proti setrvání hlasoval nejenom věřitel č. 6, ale též věřitel č. 8 SKD Průmstav-stavby, a.s., jak se podává z protokolu o schůzi věřitelů ze dne 5.9.2014 (B-32). Nebyl přitom prokázán vztah mezi věřitelem č. 6 a správcem, přičemž dovozovat vztah mezi těmito osobami jen z důvodu, že pro zvolení správce věřitel č. 6 hlasoval, s ohledem na princip volby správce věřiteli nelze; jinak by bylo možno dospět až k absurdnímu závěru, že obecně každý insolvenční správce zvolený určitým věřitelem má k tomuto věřiteli takový vztah, jenž mu ve výkonu funkce brání. Ostatně problematika týkající se tvrzeného vlivu věřitele č. 6 na správce již byla dostatečně vyřešena ustanovením veřejné obchodní společnosti KOPPA do funkce odděleného insolvenčního správce usnesením ze dne 11.6.2015, č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-185, v němž soud I. stupně respektoval závěry vyjádřené předtím v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5.2015 č.j. 1 VSPH 2370/2014-B-173, v podrobnostech lze na odůvodnění těchto rozhodnutí odkázat. Je namístě ještě v této souvislosti zmínit ustálenou soudní praxi akcentující vůli věřitelů při výběru osoby správce, dle níž ani skutečnost, že stejní věřitelé (majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle § 29 IZ ustanovují "novým" insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti tohoto insolvenčního správce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015, sp. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015).

K podmínkám, za nichž lze řešit vztah mezi insolvenčním správcem a majoritním věřitelem ustanovením odděleného správce dle § 34 IZ se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30.6.2014, sp. zn. 29 NSČR 107/2013, kde uzavřel, že mezi skutečnosti, které se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení zakládají důvod pochybovat, že tento vztah (ne)ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce (a které proto nedovolují řešit možnou podjatost insolvenčního správce pouhým ustanovením odděleného insolvenčního správce), typově patří skutečnost, že pohledávka je takového rozsahu, že věřitel má rozhodující vliv na průběh insolvenčního řízení, jakož i skutečnost, že stejný věřitel vede (byť v jiném procesním postavení) další spory, jež se významně týkají majetkové podstaty dlužníka, ať již jde o inc idenční spor (např. o spor na základě vylučovací žaloby), o spor o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku postavenou na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, anebo o spor, v němž vystupuje jako dlužníkův dlužník.

K takovým pochybnostem může vést i souhrn více skutečností, vztahujících se k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a k jeho postavení v insolvenčním řízení, byť by samy o sobě (při izolovaném posouzení) nebyly způsobilé ovlivnit celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce . Dovolací soud přitom takto rozhodoval v situaci odlišné od nyní řešeného případu, kde (vedle tvrzeného blízkého vztahu plynoucího z činnosti v nadačním fondu Advokáti dětem, který měl soud I. stupně přiléhavě co argument podjatosti za nedůvodný) je co ovlivňující element především namítána toliko existence incidenčního sporu o pohledávku věřitele č. 6 a dlužníkem tvrzeného nároku z titulu náhrady škody vůči tomuto věřiteli, jenž správce (dle dlužníka nedůvodně) odmítá vymáhat, zatímco ve věci rozhodované Nejvyšším soudem ve věci jiného dlužníka (ZEMKA Praha, s. r. o.) šlo o záležitost vyšší intenzity vzájemného stýkání a potýkání správce a věřitele. Jak se podává z odůvodnění dovolacího usnesení, pohledávka věřitele, u něhož přicházelo v úvahu ovlivnění správce, byla sporná (potud shoda obou věcí), nicméně tato představovala téměř 50 % přihlášených pohledávek, leč do insolvenčního řízení dlužníka Rezidence Kavčí Hory, a.s. se přihlásilo celkem devět věřitelů s pohledávkami ve výši 756.168.363,28 Kč, zatímco sporná pohledávka věřitele č. 6 nyní (poté, kdy usnesením ze dne 3.9.2014 č.j. MSPH 79 INS 13739/2014-P6-5 soud připustil částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky č. 6 ve výši 20.740.728,69 Kč) činí 280.967.663 Kč, tedy necelé dvě pětiny. Zároveň ve věci dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o. šlo o vzájemně uplatněné nároky dvou insolvenčních správců, které význam (charakter) vzájemných pohledávek (a jiných nároků), jakož i postavení dlužníků v oněch obou insolvenčních řízeních dle dovolacího soudu ještě umocňovaly, a proto nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce dle § 34 IZ, nýbrž pro odvolání insolvenčního správce dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o. a ustanovení insolvenčního správce nového.

V souzené věci dlužníka Rezidence Kavčí Hory, a.s. se ale o vzájemné nároky nejedná, neboť vůči věřiteli č. 6 dlužníkem či insolvenčním správcem žádný nárok uplatňován nebyl a není, přičemž odvolací soud je zajedno se soudem I. stupně v tom, že pokud nebylo dlužníkem insolvenčnímu správci, ale ani insolvenčnímu soudu sděleno, v čem spatřuje věřitelovo škodní jednání, v jaké příčinné souvislosti je toto jednání s úpadkem dlužníka, jak dlužník dospěl k vyčíslení výše škody (90.000.000 Kč) a jaké jsou předpokládané výdaje spojené s uplatněním takového nároku, nelze ani předběžně posoudit, zda insolvenční správce vůbec nějakou svou povinnost porušil a jakou intenzitu takové porušení má. Správně přitom soud I. stupně zároveň zohlednil, že dlužník v době, kdy byl po povolení reorganizace osobou s dispozičním oprávněním, se mohl sám tvrzeného nároku soudně domáhat.

Neobstojí ani výhrady odvolatelů, dle kterých správce svým přístupem přinejmenším spolu způsobil, že dlužník neuspěl se svým požadavkem na reorganizaci, neboť, jak se podává z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.10.2015 č.j. 4 VSPH 646/2015-B-233, podmínky pro pokračování reorganizace, již měl soud za zjevně neúspěšnou, nebyly dány, leč nikoli pochybením na straně ing. Loudy, nýbrž nesolidním přístupem dlužníka. V podrobnostech lze na odůvodnění tohoto rozhodnutí odkázat, zde postačí zmínit, že odvolací soud měl za správný závěr soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužníka vycházející ze zjištění, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, totiž že dlužník zamlčel podstatné okolnosti týkající se složení jeho možných věřitelů (jichž se přihlásilo podstatně více a s výrazně vyššími pohledávkami), čímž prosadil řešení svého úpadku reorganizací, že navrhl soudu do věřitelského orgánu podjatou osobu a též podjatého znalce a že prostřednictvím zcela nekompetentní osoby (Karolíny Mrázkové) jednající za dlužníka krátce před zahájením insolvenčního řízení uzavřel smlouvy, které objektivně mohly znevýhodnit uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů (jejichž existenci zamlčel) v insolvenčním řízení či nepřinesly majetkové podstatě skutečný reálný prospěch. Zbývá doplnit, že v tomto usnesení, jak správně poukazuje ve svém vyjádření Vrchní státní zastupitelství v Praze, se Vrchní soud v Praze zabýval i činností insolvenčního správce v období předcházejícím vydání odvolacího rozhodnutí a žádných zásadních nedostatků neshledal.

Zcela přiléhavý není ani odkaz odvolatelů na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 78/2013, kde dovolací soud řešil sice záležitost stejného právního charakteru jako v nyní projednávané věci, leč v poněkud odlišné skutkové situaci, jak se podává z odůvodnění onoho dovolacího rozhodnutí. Zde Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 24 IZ nepovažuje za důvod vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení jeho poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů. V takovém případě se uplatní úprava obsažená v ustanovení § 34 IZ, která váže vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení na splnění další podmínky , a to, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. A naopak, nejsou-li zde důvody pro takové pochybnosti, je poměr insolvenčního správce jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů důvodem vyloučení insolvenčního správce (jen) z některých úkonů (v rámci insolvenčního řízení). Což promítnuto do poměrů projednávané věci, kdy: 1) Mgr. RK bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení zastupoval společnost D v řízení před Ústavním soudem a současně insolvenčnímu soudu zamlčel, že společnost D zastupoval přinejmenším ve dvou dalších případech , 2) Společnost D v insolvenčním řízení zastupovala Mgr. IM, která jako advokátka působí v rámci jednoho právního týmu s Mgr. RK, kterého opakovaně zastupovala v incidenčních sporech při výkonu jeho funkce insolvenčního správce, přičemž společnost D změnila právního zástupce až na základě vznesené námitky vyloučení, 3) Společnost D vzhledem k výši pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení (a počtu hlasů, kterými na schůzi věřitelů disponovala) prosadila, aby Mgr. RK byl ustanoven (místo JUDr. LS) insolvenčním správcem, a kdy se funkce zástupce věřitelů vzdala až na základě rozhodnutí, jímž insolvenční soud odvolal Mgr. RK z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Lenku Sorokovou, vyústilo ve stanovisko, že Nejvyšší soud shledal závěr odvolacího soudu, podle něhož je Mgr. RK vyloučen z insolvenčního řízení (a nikoli jen z některých úkonů v rámci insolvenčního řízení), správným. Podle dovolacího soudu výše uvedené skutečnosti totiž ve svém souhrnu jednoznačně zakládají důvod pochybovat o tom, že se zřetelem k charakteru pohledávky společnosti D (jde o nejvyšší pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení a současně o pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka) a k postavení společnosti D v insolvenčním řízení a vztah Mgr. RK ke společnosti D (a jejímu, byť bývalému zástupci) neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, pročež vzniklou situaci nebylo možno řešit postupem předvídaným ustanovením § 34 IZ (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013).

Obdobně jako v případě řešeném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 29 NSČR 107/2013 i v případě věci vedené pod sp. zn. 29 NSČR 78/2013 jde tedy sice o situaci podobnou nyní řešené věci, nikoli však zcela totožnou, když věřitel č. 6 není zástupcem věřitelů, nýbrž jen jedním ze tří členů věřitelského výboru (a oba zbývající jsou vůči němu spíše v opozici), nemá pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka a nebyl prokázán žádný další vztah mezi správcem a tímto věřitelem, či mezi jejich zástupci. Jakkoli tedy všechny tři řešené případy vykazují shodné prvky, nelze nevidět ani skutkové rozdíly řešených případů a nelze mechanicky přebírat závěry přijaté v jiné věci, zejména pak při vědomí toho, že soudní praxe zároveň (viz výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2015, sp. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015) akcentuje, že ve srovnání s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, insolvenční zákon posílil práva věřitelů (mimo jiné) tím, že umožnil, aby za tam určených podmínek rozhodly o změně v osobě insolvenčního správce věřitelské orgány a připustil možnost, aby rozhodnutí, kterým insolvenční soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o ustanovení nového správce, věřitelé oponovali za předem určených podmínek (daných potřebou co nejvíce urychlit průběh řízení) odvoláním (srov. důvodová zpráva k insolvenčnímu zákonu). K tomu, aby takto vymezené právo věřitelů mohlo být vskutku naplněno, je nezbytné respektovat, že si věřitelé zvolí jako nového insolvenčního správce osobu, která je jim známa (se kterou mají zkušenosti) jako natolik zdatná (posuzováno jak ve vztahu k jejím odborným znalostem a schopnostem dostát při výkonu funkce insolvenčního správce povinnostem, pro ni plynoucím z insolvenčního zákona a dalších právních předpisů, tak i z hlediska pověsti, důvěry a respektu, jichž v očích věřitelů požívá), že bude zárukou pro naplnění účelu a zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a pro řádný výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 IZ). Reálnému naplnění práva věřitelů založeného ustanovením § 29 IZ tak zjevně neodpovídá teze, podle níž by věřitelé (respektive majoritní věřitel) byli omezeni při volbě (nového) insolvenčního správce tím, zda mají (či v minulosti měli) k tomuto insolvenčnímu správci vztah založený a odvíjející se např. z dřívějších insolvenčních řízení, v nichž v pozici účastníků řízení vystupovali totožní věřitelé a ve funkci insolvenčního správce tatáž osoba. Potud ani okolnost, že stejní věřitelé (respektive stejný majoritní věřitel) opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) postupem podle ustanovení § 29 IZ ustanovují novým insolvenčním správcem stejnou osobu, není důvodem, který by mohl vést k pochybnostem o nepodjatosti takového insolvenčního správce. A naopak, kdyby v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že věřiteli ustanovený insolvenční správce tyto věřitele v jiných insolvenčních řízeních v rozporu se shora uvedenými zásadami zvýhodnil, aniž by současně šlo o omluvitelné pochybení insolvenčního správce (plynoucí např. z nejednoznačné právní úpravy), bude zpravidla dán i důvod pochybovat o nepodjatosti takového insolvenčního správce.

Pokud odvolací soud vychází při posuzování důvodnosti podaných odvolání z těch principů, jež plynou z posledně citovaného usnesení Nejvyššího soudu z 31.8.2015, tedy akcentuje-li významnou roli věřitelů při výběru osoby správce a jeho ustanovení do funkce, pak závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 78/2013 (proto, že řešené situace vykazují nikoli nevýznamné skutkové odlišnosti) jako argument ke změně či zrušení napadeného usnesení sloužit nemohou.

Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že nebyly shledány důvody pro odvolání správce ani pro zproštění správce funkce, podaná odvolání nebyla podána důvodně, a proto napadené usnesení v bodech II. a III. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková