1 VSPH 1117/2013-A-11
MSPH 99 INS 17600/2013 1 VSPH 1117/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 15, Livornská 424, zahájené na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2013, č.j. MSPH 99 INS 17600/2013-A-6

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2013, č.j. MSPH 99 INS 17600/2013-A-6, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Romana anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění svého úpadku. Konstatoval, že dlužník nevyplnil dostatečně kolonku 6 návrhu na povolení oddlužení, tedy v ní konkrétně nevylíčil skutečnosti osvědčující jeho úpadek, když řádně neoznačil své věřitele a jejich pohledávky včetně údajů o jejich splatnosti, a tyto údaje nebylo lze zjistit ani z příloh, když dlužník nepředložil seznamy svého majetku a závazků s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby jeho insolvenční návrh byl přijat a řízení dále pokračovalo, neboť měl za to, že všechny soudem I. stupně požadované údaje vyplývají z jeho návrhu a z připojených listin. Poukazoval na jiné insolvenční návrhy, jež byly shledány perfektními, a vyjádřil podezření, že ze strany soudu jde o zaujatost, neboť splňuje podmínky pro vyhlášení úpadku a povolení insolventního řízení . Dodal, že podaný návrh konzultoval s právním zástupcem a pokud ho snad chtěl soud I. stupně o něco doplnit, mohl mu podat širší informace a nebylo třeba jeho návrh odmítat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 6 vyznačil, že se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, a ohledně svého úpadku uvedl 6 svých věřitelů s výší jejich pohledávek (z toho 3 pohledávky byly již vykonatelné) s tím, že celková výše jeho pohledávek (míněny byl závazky dlužníka) činí 987 625 Kč, a tvrdil, že má exekuci na plat, není schopen platit měsíční splátky, žije sám se svými třemi dětmi a nemá jiné příjmy, než ze zaměstnání, z čehož dovozoval, že je v úpadku.

Z uvedeného nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených věřitelů), peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit nebo že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Přitom závěr o úpadku dlužníka nelze přijmout ze seznamů majetku a závazků dle § 392 odst. 2 IZ, neboť je dlužník k návrhu nepřipojil, ani z kolonek č. 18 nebo 21 formuláře, v nichž jsou jen neúplně uvedeni jeho věřitelé (bez uvedení jejich sídla a IČO) s výší svých pohledávek (bez uvedení údaje o jejich splatnosti).

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle § 43 o.s.ř., soud I. stupně nepochybil, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, pokud by se dlužník v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit, neboť v řízení o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nelze přihlížet ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání napadeného usnesení (§ 146 odst. 2 ve spojení s § 142 písm. a) IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh podal znovu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. července 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová