1 VSPH 1115/2014-B-18
KSPH 35 INS 18702/2013 1 VSPH 1115/2014-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice Moniky Austové, bytem Petra Bezruče 360, Nymburk, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Lukáše Holého, sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 18702/2013-B-12 ze dne 7. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 18702/2013-B-12 ze dne 7. května 2014 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 35 INS 18702/2013-B-12 ze dne 7.5.2014 v bodě I. výroku zrušil konkurs na majetek dlužnice z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující, přiznal insolvenčnímu správci JUDr. Lukáši Holému (též odvolatel) odměnu ve výši 10.000,-Kč (bod II. výroku), přiznal odvolateli na náhradu hotových výdajů částku ve výši 324,-Kč, (bod III. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby do 30 dnů ode dne právní moci usnesení písemně oznámil soudu, zda ke dni zrušení konkursu uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku dlužníka, splnil povinnosti uložené daňovými předpisy, předal dlužníkovi potřebné účetní záznamy, pokud byly vedeny.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 18702/2013-A-11 ze dne 24.10.2013 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení. Usnesením č.j. KSPH 35 INS 18702/2013-B-7 ze dne 5.3.2014 soud neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs, který byl projednáván jako nepatrný. Podle sdělení insolvenčního správce ze dne 7.4.2014, 2.5.2014 a 5.5.2014 dlužnice nemá žádný majetek, není zaměstnána ani nepobírá jiný důchod a nemá žádné jiné příjmy.

Soud prvního stupně proto postupoval podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona a konkurs vedený na majetek dlužnice zrušil.

Odměnu správce určil postupem podle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a to s ohledem na délku řízení, když na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs až usnesením ze dne 5.3.2014 a insolvenční správce zaslal návrh na zrušení konkursu dne 7.4.2014, a na rozsah vykonávané činnosti insolvenčního správce v konkursu, kdy nezpeněžoval žádnou majetkovou podstatu dlužníka ani neprováděl žádný jiný složitý úkon v řízení. V prosinci 2013 přezkoumal pět pohledávek dlužnice. Z uvedených důvodů soud stanovil odměnu insolvenčního správce ve výši 10.000,-Kč. Odměna insolvenčního správce bude ve výši 2.500,-Kč hrazena ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkem a ve zbývající části 7.500,-Kč z rozpočtových prostředků soudu. Hotové výdaje insolvenční správce požadoval ve výši 324,-Kč, ty budou rovněž v plné výši uhrazeny z rozpočtových prostředků soudu. Insolvenční správce není plátcem DPH.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal do bodu II. výroku a požadoval, aby v tomto bodu bylo napadené usnesení změněno tak, že odměna činí 25.000,-Kč.

Argumentoval zejména tím, že odměnu ve výši 10.000,-Kč považuje za příliš nízkou. V daném případě bylo zřejmé, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující a odvolatel chtěl urychlit insolvenční řízení, proto postupoval aktivně a navrhl zrušení konkursu. Tomuto návrhu na zrušení konkursu však soud prvního stupně nevyhověl a uložil mu další úkoly. Odvolatel bez zbytečného odkladu dne 18.4.2014 navštívil dlužnici a dále opětovně žádal o součinnost relevantní orgány a instituce. Poté, co insolvenční správce obdržel odpovědi na žádosti o součinnost, učinil dne 2.5.2014 podání soudu prvního stupně, které ještě doplnil podáním ze dne 5.5.2014. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením konkurs vedený na majetek zrušil s tím, že výši odměny stanovil zejména s ohledem na délku řízení. Z popsaného postupu je zřejmé, že je tak penalizován za to, že v insolvenčním řízení neprodléval a činil úkony bez zbytečného odkladu, když měl na mysli zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud tedy při stanovení výše odměny insolvenčního správce vyšel zejména z délky řízení, ale nevzal v úvahu, že odvolatel udělal vše proto, aby byla co nejkratší.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce blíže stanoví prováděcí předpis-vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

Vzhledem k přechodným ustanovením uvedených ve vyhlášce č. 398/2013 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č. 313/2007 Sb., podle nichž v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se postupuje podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. V insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jestliže do dne nabytí účinnosti této vyhlášky nedošlo k přezkoumání přihlášek pohledávek insolvenčním správcem podle insolvenčního zákona, postupoval odvolací soud podle znění této vyhlášky platné do 31.12.2013

Podle ustanovení § 1 odst. 1 cit. vyhlášky v odměna insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Podle odstavce 2 a 3 téhož ustanovení odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku. V odstavci čtvrtém se pak vymezuje, co se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ustanovení § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Konečně, § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Odměna insolvenčního správce, jestliže způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je tedy založena na předpokladu, že podílem na výtěžku zpeněžení, tedy postupem podle § 1 cit. vyhlášky, je odměna vypočtena za předpokladu, že tu je nějaký výtěžek zpeněžení (tedy že správce majetkovou podstatu dlužníka skutečně zpeněžoval) připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Zásadně se tedy uplatní úprava minimální výše odměny, stanovené v odstavci 5 § 1 cit. vyhlášky. Jinak řečeno, minimální odměna ve výši 45.000,-Kč náleží insolvenčnímu správci, pokud odměna vypočtená z výtěžku zpeněžení by nedosahovala této částky.

Naproti tomu na situaci, která je příznačná pro dané insolvenční řízení, totiž že majetková podstata se vůbec nezpeněžovala a není tu výtěžek, který by bylo možno rozdělit mezi jednotlivé věřitele, pamatuje ustanovení § 5 cit. vyhlášky. Otázku odměny insolvenčního správce v případě, že v konkursu nedojde ke zpeněžení majetkové podstaty, komplexně řešil i Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30.9.2010, č.j. 29 NSČR 31/2010-B-34, MSPH 59 INS 3/2010, kde vyjádřil názor, na němž ve své podstatě stojí i napadené usnesení, že v insolvenčním řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, ve kterém nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, nelze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky a je namístě postupovat podle § 5 vyhlášky.

Insolvenční správce v dané věci žádný majetek dlužnice nenašel a nezpeněžil, jeho činnost spočívala v tom, že se účastnil přezkumného jednání a přezkoumal pět pohledávek přihlášených věřiteli, zpracoval stručnou zprávu o hospodářské situaci dlužnice, dále činil úkony k zjištění majetku dlužnice (žádný nezjistil), soudu podal dne 2.5.2014 zprávu, doplněnou podáním ze dne 5.5.2014, o výsledku svého pátrání po majetku dlužnice. Se zřetelem k tomu odvolací soud dospěl k závěru, že odměna určená správci insolvenčním soudem podle § 5 vyhlášky je přiměřená délce doby, rozsahu a náročnosti činnosti vykonávané správcem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným, když činnost správce nebyla nijak náročná, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18. srpna 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková