1 VSPH 1104/2013-A-15
KSPH 41 INS 12152/2013 1 VSPH 1104/2013-A-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Vladimír Městka, nar. 19. září 1964, bytem Český Brod, Na Cihelně 1330, zast. Mgr. Tomášem Klineckým, advokátem, se sídlem Český Brod, Tuchorazská 1433, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12152/2013-A-9 ze dne 13. května 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 12152/2013-A-9 ze dne 13. května 2013, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 29.4.2013 bylo k návrhu dlužníka, kterým se domáhal zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením, zahájeno insolvenční řízení. Soud na základě podaného insolvenčního návrhu dospěl k závěru, že návrh neskýtá dostatečný podklad pro závěr o úpadku dlužníka, když dlužník neuvedl zejména konkrétní údaje o svých věřitelích a jejich pohledávkách, věřitele náležitě neidentifikoval, přičemž ani seznam závazků neobsahoval potřebné náležitosti. Proto soud insolvenční návrh postupem podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a připustil, že vylíčení skutečností osvědčujících úpadek sice bylo stručné, avšak nebylo nesrozumitelné ani neurčité, že identifikace věřitelů není zákonnou náležitostí návrhu a že s ohledem na to, že věřitelé jsou právnickými osobami, nehrozí záměna věřitelů a že dlužník měl být k nápravě vad seznamu závazků vyzván.

Ze shora uvedených důvodů dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí nebo aby napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům: -2-KSPH 41 INS 12152/2013

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle odstavce druhého téhož paragrafu se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že -3-KSPH 41 INS 12152/2013 zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v jiných kolonkách formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách č. 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 16-21 náležitosti seznamů závazků a majetku nemají.

Podle § 104 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné (odst. 4). Soudní praxe pak dovodila, že z ustanovení § 104 odst. 3 IZ nevyplývá povinnost uvést v seznamu závazků i negativní vymezení skutečnosti, že žádný věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.2009, sp. zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A).

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (§ 104 odst. 2 IZ). -4-KSPH 41 INS 12152/2013

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

K citované právní úpravě třeba zdůraznit závěry soudní praxe (sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSCR 7/2008-A-16, ze dne 26.2.2009), podle nichž vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka, nelze povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka považovat za splněnou tam, kde insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinu, kterou připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužník v rámci kolonky č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedl, že v současné době má 19 závazků, které není schopen po dobu více než tři měsíce splácet, čtyři závazky jsou vykonatelné, úhrada závazků je nad síly dlužníka. Z toho dlužník dovozoval, že je v úpadku.

Dlužník však přímo v rámci kolonky č. 6 neuvedl konkrétně své jednotlivé věřitele názvem, identifikačním číslem a sídlem, neuvedl konkrétní výši závazků vůči jednotlivým věřitelům ani okamžik jejich splatnosti, přičemž potřebné identifikační údaje věřitelů a údaje o splatnosti jednotlivých závazků nebylo lze zjistit ani ze seznamu závazků. Dlužník dále v rámci kolonky č. 6 neuvedl ničeho o svých finančních a sociálních poměrech.

Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 platí, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Určení výše a splatnosti pohledávek věřitelů je důležité, protože v souladu s § 3 IZ lze v insolvenčním řízení uplatnit toliko pohledávky po splatnosti déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b) IZ), a dále s institutem splatnosti pohledávek po dobu delší 3 měsíců nakládá ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ jako s jedním z případů úpadku ve formě platební neschopnosti. Splatnost pohledávek proto musí být v insolvenčním návrhu řádně vyjádřena, protože dlužník může mít vůči věřitelům i nesplatné závazky. -5-KSPH 41 INS 12152/2013

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že toto rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené, a proto dlužníkovi nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto usnesení podal insolvenční návrh znova a řádně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová