1 VSPH 110/2013-P45-8
KSUL 70 INS 14086/2010 1 VSPH 110/2013-P45-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka: Karel Kvapil, IČO 46785647, Hálkova 495/23, 400 04 Trmice, zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Jiřičkou, sídlem Štursova 8, Ústí nad Labem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 14086/2010-P45-3, ze dne 14. prosince 2012,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o návrhu dlužníka na odmítnutí přihlášky věřitele Raiffeisenbank, a.s. (dále jen věřitel) pro opožděnost tak, že ji neodmítl.

V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že věřitel přihlásil svoji pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka včas, neboť tak sice učinil až po uplynutí lhůty stanovené v usnesení o úpadku dlužníka (A-12) ze dne 29.12.2010 podáním, které bylo soudu doručeno 13.07.2012, ale za situace, kdy nemohl dlužníka dle zveřejněných informací v insolvenčním rejstříku řádně identifikovat, neboť dlužník nebyl označen svým rodným číslem. Soud I. stupně konstatoval, že teprve usnesením ze dne 22.08.2012 bylo rodné číslo dlužníka insolvenčním soudem vloženo do systému insolvenčního rejstříku, a přihláška věřitele byla proto dle názoru soudu jako včasná dne 22.10.2012 řádně přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání. Soud I. stupně totiž dospěl k závěru, že účinky výzvy věřitelům k přihlášení pohledávek nezačaly působit dříve, než byly v insolvenčním rejstříku zveřejněny všechny povinné informace o osobě dlužníka dle § 420 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška věřitele odmítá, s odůvodněním, podle něhož by přijetí opožděné přihlášky věřitele poškozovalo zájmy ostatních přihlášených věřitelů. Dlužník dále poukazoval na skutečnost, že informace zveřejněné o osobě dlužníka byly dostatečné k jeho identifikaci (jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště a IČO), což plně koresponduje s náležitostmi označení dlužníka v insolvenčním návrhu dle § 88 IZ. Vyslovil též domněnku, že případné pochybení soudu při zveřejňování informací v insolvenčním rejstříku nemá vliv na plynutí lhůty k přihlášení pohledávek věřitelů, neboť taková chyba soudu nemůže vést ke zkrácení práv věřitelů nebo dlužníka. Dlužník také nesouhlasil s obsahem poučení o právu podat do napadeného usnesení odvolání, které toto usnesení obsahovalo, a podle kterého by dlužníku takové právo nenáleželo. Tvrdil, že nepřiznání práva na odvolání do tohoto usnesení by znamenalo v případě dlužníka odnětí práva na spravedlivý soudní proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání není přípustné.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 11 odst. 1 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti týkající se činnosti jednotlivých subjektů. Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

V daném případě soud I. stupně usnesením ze dne 14.12.2012 (P45-3) rozhodl o návrhu dlužníka na odmítnutí přihlášky věřitele. Nejedná se tedy o rozhodnutí, kterým by došlo k odmítnutí přihlášky věřitele dle § 185 IZ, jež vydává insolvenční soud ze své úřední povinnosti, ale jedná se fakticky pouze o rozhodnutí, jímž insolvenční soud reaguje zamítavě na procesní podnět účastníka řízení, pokud nedospěl k závěru, že jsou skutečně dány podmínky pro odmítnutí přihlášky věřitele dle § 185 IZ. Protože insolvenční soud nemá zákonnou povinnost o takovém podnětu rozhodnout (insolvenční zákon takové rozhodnutí nepředpokládá), má takové rozhodnutí soudu povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti dle § 11 odst. 1 IZ, a odvolání proti němu proto přípustné není.

Pokud se jedná o námitku dlužníka, že nepřiznáním práva na odvolání do tohoto usnesení je porušováno jeho právo na spravedlivý proces, pak tuto námitku odvolací soud neshledal důvodnou. Omezení možnosti odvolání do usnesení procesního typu (kterým je vedeno řízení nebo kterým soud vykonává dohlédací činnost) je totiž legislativním projevem zásady hospodárnosti soudního řízení, která vede naopak zjednodušením soudního řízení k naplnění zmíněného základního práva na spravedlivý proces, neboť nedochází k jeho neúměrnému prodlužování.

Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a za použití § 7 IZ odvolání dlužníka odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. února 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová