1 VSPH 1096/2013-P5-9
KSPA 56 INS 9254/2009 1 VSPH 1096/2013-P5-9

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužnice: Martina Hánělová, nar. 28. července 1982, bytem 539 45 Nové Hrady 104, o odvolání věřitele č. 5: O.K.V. Leasing, s.r.o. se sídlem 591 01 Žďár nad Sázavou, Strojírenská 396, IČO 63487063, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 14. ledna 2013, č.j. KSPA 56 INS 9254/2009-P5-4,

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 14. ledna 2013, č.j. KSPA 56 INS 9254/2009-P5-4, se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 5: O.K.V. Leasing, s.r.o. ve výši 26.500,-Kč neodmítá a v tomto rozsahu účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení nekončí, v rozsahu zbývající části přihlášené pohledávky tento věřitel není účastníkem insolvenčního řízení.

Odův odně ní:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení Martiny Hánělové (dále jen dlužnice) v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se k pohledávce věřitele č. 5 O.K.V. Leasing, s.r.o. (dále jen odvolatel) ve výši 81.904,50 Kč nepřihlíží, jeho pohledávku odmítl (bod II. výroku) s tím, že právní mocí usnesení končí účast odvolatele v insolvenčním řízení (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že odvolatel přihlásil včas do insolvenčního řízení dlužnice svou nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 81.904,50 Kč. Jeho pohledávka byla na přezkumném jednání dne 5.5.2010 co do výše 26.500,-Kč insolvenčním správcem JUDr. Evou Mlčochovou i dlužnicí uznána, a ve zbytku (tj. v částce 55.404,50 Kč) popřena jak insolvenčním správcem, tak i dlužnicí. V řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích bylo rozsudkem č.j. 56 ICm 390/2010-39 ze dne 28.3.2012 pravomocně rozhodnuto o zamítnutí incidenční žaloby o určení pravosti a výše popřené části pohledávky podané odvolatelem. Protože po přezkoumání přihlášené pohledávky byla tato pohledávka zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, došlo tak dle názoru soudu I. stupně k zákonnému následku uvedeném v ustanovení § 178 věta první insolvenčního zákona, tj. k uvedené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna, a proto byla s odkazem na ustanovení § 185 insolvenčního zákona napadeným usnesením přihláška pohledávky odvolatele odmítnuta.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Vysvětloval, že ve skutečnosti přihlásil pohledávky dvě, a to nedoplatek jistiny ve výši 21.500,-Kč a smluvní pokutu ve výši 60.404,50 Kč. Dovolávaje se právních názorů vyjádřených v judikatuře Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, dovozoval, že smluvní pokuta je samostatným nárokem. Dle jeho názoru měl soud I. stupně posoudit jeho pohledávku jako vícero pohledávek, z nichž byla popřena (z větší části) jen druhá z nich.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, insolvenční soud uloží, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z citovaných ustanovení jsou zřejmá pravidla pro ukončování účasti nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení v závislosti na rozsahu zjištění jejich přihlášených pohledávek.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že odvolatel přihlásil pohledávku ve výši 81.904,50 Kč a jako důvod jejího vzniku uvedl: nedoplatek na jistině úvěru dle smlouvy o úvěru č. 903032 ve výši 21.500,-Kč a na smluvních pokutách z titulu téže smlouvy ve výši 5.000,-Kč vzniklé dle ujednání v čl. 6.4

úvěrových podmínek ve stanovené fixní výši a ve výši 55.404,50 Kč vypočtené dle čl. 6.2 úvěrových podmínek; jiné pohledávky odvolatel nepřihlásil.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel do insolvenčního řízení ve skutečnosti přihlásil tři samostatné nároky (pohledávky), a to jistinu úvěru (21.500,-Kč) a smluvní pokuty (5.000,-Kč a 55.404,50 Kč), byť jeho nároky vyplývaly z jedné úvěrové smlouvy a byť je odvolatel nesprávně pojal v jejich součtu do vyplněného přihláškového formuláře. Konstantní judikatura se totiž ustálila na názoru, že právo na zaplacení smluvní pokuty je samostatným majetkovým nárokem (právním titulem) s vlastním samostatným skutkovým základem (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.1997, sp.zn. 1 Cmo 744/1996 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.6.2010, sp.zn. 23 Cdo 5280/2009), přičemž odvolací soud nemá žádný důvod se od uvedeného právního názoru jakkoliv odchylovat jen proto, že odvolatel své (samostatné) nároky nesprávně přihlásil jako nárok jediný.

Dále bylo zjištěno, že takto přihlášené nároky byly zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek (nesprávně jen jako pohledávka jediná z úvěrové smlouvy-jistiny a příslušenství, ve výši 81.904,50 Kč, a nikoliv jako pohledávky tři, jak vysvětleno shora) a dne 23.3.2010 byly přezkoumány tak, že insolvenční správce zčásti uznal 26.500,-Kč a ve zbytku popřel; s tím zcela koresponduje též vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 11.5.2010 (P5-2), v němž mu insolvenční správce oznamuje, že přihlášená pohledávka ze smlouvy o úvěru ve výši 81.904,50 Kč zůstala sporná co do výše 55.404,50 Kč.

Ustálená judikatura, s níž se odvolací soud rovněž zcela ztotožňuje, již dříve přitakala názoru, že se ustanovení § 178, 185, 198 odst. 1 IZ aplikují jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.10.2010, sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14).

V dané věci byla zjištěna pohledávka odvolatele ve výši 26.500,-Kč, z níž 21.500,-Kč zjevně připadá na celý nedoplatek jistiny úvěru tak, jak byl přihlášen a jenž popřen nebyl, a částka 5.000,-Kč na prvou přihlášenou smluvní pokutu ve fixní výši dle čl. 6.4 úvěrových podmínek. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a v rozsahu pohledávky ve výši 26.500,-Kč napadené usnesení změnil.

Protože pohledávky ve zjištěném rozsahu jsou pohledávkami samostatnými, a protože ve zbývajícím rozsahu (55.404,50 Kč) bylo o přihlášených pohledávkách odvolatele pravomocně rozhodnuto v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem č.j. 56 ICm 390/2010-39 ze dne 28.3.2012 a nerozhoduje se již o jejich odmítnutí (srov. např. jiné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydané pod č.j. KSPH 35 INS 5516/2011, 1 VSPH 357/2013-P18-8 ze dne 13.3.2013, které navazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu vztahující se k aplikaci § 24 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání ze dne 27. srpna 2003, sp.zn. 29 Cdo 1854/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 160 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp.zn. 29 Odo 827/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 169), postavil odvolací soud ve změněném výroku napadeného usnesení najisto ukončení účasti odvolatele v této zbývající části insolvenčního řízení toliko usnesením, jímž se upravuje vedení řízení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová