1 VSPH 1091/2012-B-31
KSPL 29 INS 1691/2011 1 VSPH 1091/2012-B-31

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Monika Tomášková, nar. 26. srpna 1984, bytem Švihov, Ježovy 31, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1691/2011-B-24 ze dne 28. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1691/2011-B-24 ze dne 28. června 2012 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku změnil bod I. výroku usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) tak, že schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku změnil odstavec v bodě II. výroku usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) a uložil dlužnici, aby po dobu následujících pěti let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platila prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce pravidelně měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech svých příjmů uvedených ve výroku IV., které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky pak insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v přiznané výši ve výroku III. usnesení a dále pak další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (v okamžiku vydání tohoto rozhodnutí je tvoří výživné na jedno nezletilé dítě); po jejich plném uspokojení zůstatek rozvrhne v daném poměru mezi nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části byly zjištěny, a zbývající část připadající na nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části nebyly zjištěny, deponuje na svém účtu, v bodě III. výroku změnil bod III. výroku usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) a insolvenčnímu správci přiznal odměnu ve výši 750,-Kč měsíčně + DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH, v bodě IV. výroku změnil bod IV. výroku usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) a plátcům všech příjmů dlužnice přikázal ode dne doručení tohoto usnesení, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci, provádět stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a tyto vyplácet insolvenčnímu správci, v bodě V. výroku změnil usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) a doplnil jej o písmeno i) a insolvenčnímu správci uložil, aby podával informace o stavu insolvenčního řízení bývalého manžela dlužnice a v bodě VI. výroku změnil bod VII. výroku usnesení ze dne 22.9.2011 (B-16) tak, že insolvenčním správcem dlužnice je PLZEŇSKÁ INSOLVENČNÍ, v.o.s.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 22.9.2011 (B-16) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, usnesením ze dne 27.6.2012 (B-23) rozhodl v důsledku rozvodu manželství o vyloučení věci bývalého manžela dlužnice k samostatnému řízení a v důsledku toho změnil zcela či zčásti body I. až IV. výroku a bod VII. výroku usnesení ze dne 22.9.2012 (B-16). Nedošlo ke změně poměru pohledávek nezajištěných věřitelů uvedených v bodu II. výroku usnesení ze dne 22.9.2011, protože tyto pohledávky vznikly za trvání manželství a byly závazkem ze společného jmění manželů.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala do bodu II. výroku. Namítala, že soud nezohlednil, že pohledávky, které byly zjištěny v insolvenčním řízení Jiřího Tomáška a současně nebyly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužnice, by měly být bez ohledu na to, že vznikly za dobu trvání manželství, vyňaty, a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 218/2010 ze dne 26.1.2012 s tím, že závazkový vztah se může týkat jen těch, kteří jsou jeho účastníky a institut společného jmění manželů na tom nemůže ničeho změnit. Proto dlužnice navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a do splátkového kalendáře zahrnul jen přihlášené věřitele, s nimiž dlužnice uzavřela závazkový vztah.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení (odst. 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 31.1.2011, který podepsal manžel dlužnice Jiří Tomášek, se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením.

Podáním ze dne 10.4.2012 oznámil insolvenční správce insolvenčnímu soudu, že došlo k rozvodu manželství dlužníků, přičemž doložil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 16.2.2012, č.j. 10 C 120/2011-18, o rozvodu manželství, který nabyl právní moci dne 17.3.2012. Odvolání stojí na argumentaci, že ve vztahu k některým věřitelům uvedeným ve výroku napadeného rozhodnutí není dlužnice pasivně legitimovaným subjektem závazkového vztahu a že tito věřitelé by neměli být zahrnuti v jejím splátkovém kalendáři, neboť jejich pohledávky byly přihlášeny toliko do insolvenčního řízení (bývalého) manžela dlužnice Jiřího Tomáška.

Dlužnice své odvolání opírala o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 23 Cdo 218/2012, které se týkalo vymáhání pohledávky ze smlouvy, již za trvání manželství uzavřel s třetí osobu pouze jeden z manželů, přičemž dovolací soud zde dovodil, že v takovém případě je k vymáhání pohledávky oprávněn jen manžel, který tuto smlouvu uzavřel, a to bez ohledu na to, že taková pohledávka patří do společného jmění manželů. Odvolací soud má však za to, že shora citované rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá, protože odvoláním napadený výrok se týká závazků dlužníků, nikoli jejich pohledávek. Odvolací soud odkazuje v této souvislosti na jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to na sp.zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 24/2008, podle kterého splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím však není dotčeno.

Z toho plyne, že (bývalá) manželka dlužníka sice není stranou závazkového vztahu, neplyne jí např. povinnost, aby se na základě takového vztahu nějak chovala, něčeho se zdržela či něco strpěla, avšak tím není dotčena povinnost užít za účelem zapravení takového závazku aktiva ve společném jmění manželů. Jestliže za trvání manželství vznikl závazek i jen jednomu z manželů, a byly-li takto získané prostředky užity na koupi určité věci (hodnoty), náleží i tato hodnota do společného jmění manželů, a k závazku manžela, který takto prostředky opatřil, se přihlédne při vypořádání společného jmění manželů. Blíže odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 4291/2012 ze dne 29.6.2011.

Odvolací soud je proto toho názoru, že dlužnice nemá pravdu, když z pouhé skutečnosti, že určité závazky, nepřihlášené do jejího insolvenčního řízení, byly zjištěny v insolvenčním řízení jejího bývalého manžela, dovozuje, že by měly být z jejího splátkového kalendáře vyňaty. Jestliže jde o závazky, které vznikly za trvání manželství, a dlužnice neprokázala, že by např. bylo společné jmění manželů modifikováno dohodou (např. zúžením) nebo nešlo o výlučné závazky bývalého manžela týkající se majetku v jeho výlučném vlastnictví tak, jak určuje § 143 odst. 1 písm. b) OZ, není důvod, aby tyto závazky nebyly uhrazeny z aktiv společného jmění manželů. Dlužnice přitom na přezkumném jednání konaném dne 12.9.2011 netvrdila žádné okolnosti ohledně závazků manželů, které by dávaly důvod pochybovat o charakteru přihlášených pohledávek.

Účelem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 odst. 1 písm. a) IZ) a v případě, že by se dlužníci-manželé nerozvedli, měli by jejich věřitelé s pohledávkami uspokojitelnými ze společného jmění manželů k dispozici k úhradě svých pohledávek společnou ekonomickou nabídku obou dlužníků. Jestliže se dlužníci rozvedli, nelze spravedlivě požadovat, aby se jejich věřitelé spokojili s ekonomickou nabídkou toliko jednoho z nich.

Ze shora uvedených důvodů odvolací napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. v rozsahu napadeném odvoláním jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 17. září 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva