1 VSPH 1088/2012-B-333
KSPL 27 INS 9115/2009 1 VSPH 1088/2012-B-333

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: BRESSON, a.s., sídlem Plzeň, Brojova 2113/16, identifikační číslo 25124510, zast. Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Plzeň, Jiráskovo nám. 816/4, o odvolání věřitelského výboru proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9115/2009-B-275 ze dne 16. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9115/2009-B-275 ze dne 16. července 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením zamítl návrh na zproštění veřejné obchodní společnosti AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES funkce insolvenčního správce dlužníka BRESSON, a.s.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že na jednání konaném dne 8.2.2012 přijal věřitelský výbor návrh na zproštění insolvenčního správce, se kterým vyslovila souhlas schůze věřitelů. Soud poukázal na skutečnost, že po vydání usnesení o povolení reorganizace ze dne 12.5.2010 nemohlo dojít k naplnění dalších etap tohoto řešení úpadku, když schůze věřitelů neschválila znalecké posudky zadané podle § 153 odst. 2, § 156 IZ, práva na zpracování reorganizačního plánu se postupně vzdali dlužník, dva věřitelé i subjekt mimo okruh věřitelů. Při pokračování provozu podniku dlužníka mělo v důsledku těchto prodlev docházet k nárůstu zapodstatových pohledávek. Teprve dne 7.12.2012 byla navržena přeměna reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. e) IZ. Soud měl za to, že celý předchozí vývoj vedoucí k neúspěchu reorganizace nelze přičíst výhradně konání insolvenčního správce, ale šlo především o neujasněnost postupu věřitelů samotných a rezignace na postup podle § 330 odst. 3, 4 IZ, který upravuje součinnost věřitelského orgánu s dlužníkem, který má nadále dispoziční oprávnění k majetku, dále tento závěr plyne i ze stanoviska ZO OS KOVO a zaměstnanců BRESSON, a.s. ze dne 10.4.2012 a stanoviska věřitele Ing. Miroslava Čermáka ze dne 19.6.2012.

Soud též poukázal na nejednotné pokyny zajištěných věřitelů ke způsobu zpeněžování a zmínil, že usnesením ze dne 7.5.2012 schválil jejich odmítnutí insolvenčním správcem. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 28.6.2012 plyne, že probíhá jednání o úhradě kupní ceny. Nedostatky v součinnosti ze strany insolvenčního správce bylo lze dle soudu postihnout i krácením odměny správce. V závěrečné fázi zpeněžení podniku by bylo dle soudu zproštění správce funkce toliko formálním aktem, přičemž by došlo k prodloužení řízení.

Proti tomuto usnesení se věřitelský výbor včas odvolal. Namítal jeho nepřezkoumatelnost spočívající v absenci konkrétních skutkových a právních závěrů. Měl za to, že věřitelský výbor poukázal na nárůst zapodstatových pohledávek, avšak insolvenční správce tento problém neřešil a soud k této skutečnosti nezaujal žádné stanovisko.

Dále věřitelský výbor poukázal na porušování povinnosti hradit sociální pojištění ze strany správce a odkázal na protokol z jednání ze dne 13.6.2012.

Správci věřitelský výbor vytýkal neplnění povinností v souvislosti s prováděním řádného soupisu a nedostatek kvalifikačních předpokladů osoby, která za veřejnou obchodní společnost činnost správce vykonává.

S ohledem na to, že reakce insolvenčního správce na podání věřitelského výboru byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna až dne 16.7.2012, tedy v den zveřejnění napadeného usnesení, neměli účastníci řízení možnost na podání insolvenčního správce reagovat. Soud měl posoudit, jaké stanovisko k tvrzením věřitelského výboru správce zaujal, které skutečnosti měl soud za prokázané, o které důkazy se opřel a jakými úvahami se řídil, avšak takové zhodnocení návrhu věřitelského výboru napadené usnesení postrádá. Soud celou řadu tvrzení věřitelského výboru přešel nebo se k nim vyjádřil vágně a nepřesvědčivě.

Věřitelský výbor se ohrazoval proti závěrům soudu i přenášení odpovědnosti za vznik zapodstatových pohledávek na věřitelský výbor, který navrhl přeměnu reorganizace v konkurs až poté, co od záměru provést reorganizaci odstoupila financující společnost UNICRON ENERGO, a.s. Věřitelský výbor odkázal na § 363 odst. 1 písm. e) IZ s tím, že tento postup byl svěřen do pravomoci soudu, aniž by bylo třeba podávat příslušný návrh. Naopak věřitelský výbor pravidelně na jednáních poukazoval na nárůst zapodstatových pohledávek. Soud měl po celou dobu řízení k dispozici informace nezbytné pro výkon dohledu a mohl podniknout příslušné kroky. Věřitelský výbor měl za to, že se soud s problematikou neseznámil, když zapodstatové pohledávky jsou tvořeny zejména z právních úkonů vzniklých před úpadkem. Na problematiku zapodstatových pohledávek upozornil i věřitel ČSSZ ve vztahu k placení odvodů z mezd, na což soud v napadeném usnesení rovněž nereagoval.

Věřitelský výbor měl též za nedůvodný závěr soudu, že v současné fázi řízení bude přikročeno ke zpeněžení, a proto není třeba insolvenčního správce odvolávat. Věřitelský výbor odkázal na vady řízení o prodeji podniku, že zájemce z tohoto řízení vzešlý nesložil požadovanou kupní cenu, čímž se z dalšího jednání vyloučil. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 28.6.2012 plyne, že téhož dne se konalo jednání soudce a tímto zájemcem, o kterém nebyl zhotoven žádný zápis, což insolvenční správce věřitelskému výboru potvrdil.

Věřitelský výbor se domníval, že soud nevykonával úplný dohled nad činností správce a dlužníka, když např. na výzvy soudu adresované správci a dlužníkovi nebylo reagováno a soud neučinil žádná opatření, ač byl o nárůstu zapodstatových pohledávek věřitelským výborem informován.

Věřitelský výbor proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a přitom postupoval podle § 221 odst. 2 o.s.ř. a dodal, že dlužník veškerou hospodářskou činnost vykonává ve svých nemovitostech v Kolíně a adresa dlužníka uvedená v obchodním rejstříku je jen formální. Proto navrhoval, aby věc byla postoupena Krajskému soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 3 a 4 platí obdobně (odst. 2 IZ).

Podle § 36 odst. 1 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání a nejméně jednou za 3 měsíce předkládá věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (odst. 2 IZ).

Podle § 58 odst. 1 IZ věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.

Ze zápisu z jednání věřitelského výboru ze dne 13.12.2011 plyne, že insolvenční správce (AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s.-společník Ing. Jan Ulrych) nepodával soudu zprávy o své činnosti, že na výzvu soudu ze dne 6.10.2010 nereagoval, na výzvu ze dne 2.8.2011 reagoval přípisem ze dne 17.8.2011 s tím, že stav pohledávek je hlubší a dlouhodobý, na což na počátku řízení upozornil. Věřitelský výbor správci vytýkal, že nerespektoval návrh na omezení nákladů a značnou měrou se podílel na vzniku zapodstatových pohledávek, jejichž výše může být problematická pro provedení reorganizace jakýmkoli předkladatelem. Správce nepřezkoumal právní úkony dlužníka, ač bylo poukázáno zejména na převod ochranných známek. Věřitelský výbor mimo to navrhoval snížit navrhovanou odměnu insolvenčního správce ve výši 3.984.000,-Kč. Na jednání věřitelského výboru dne 7.2.2012 byl přijat návrh na zproštění správce funkce. Výše zapodstatových pohledávek by měla činit 98.000.000,-Kč.

Ve stanovisku k návrhu na zproštění správce funkce ze dne 13.6.2012 věřitelský výbor mimo jiné uvedl, že na průběžný růst zapodstatových pohledávek upozorňoval takřka na každém jednání. Ke konci ledna 2012 výše zapodstatových pohledávek činila již 100.000.000,-Kč. Správce tuto otázku neřešil, zapodstatové pohledávky od září 2010 do počátku roku 2012 ztrojnásobila. Dále poukázal na neodvádění plateb na zdravotní a sociální pojištění.

Pokud jde o výběrové řízení na koupi podniku dlužníka, správce se nedržel pokynů věřitelského výboru, nejprve zveřejnil oznámení o provádění výběrového řízení tak, že lhůta pro předkládání nabídek byla vázána na vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, v jiných inzerátech byla lhůta vázána na právní moc tohoto rozhodnutí.

Dále věřitelský výbor namítal, že správce-společník v.o.s. nesplňuje předpoklady a není zapsán v seznamu Ministerstva spravedlnosti jako pověřený společník. O samotném návrhu měla podle stanoviska věřitelského výboru rozhodnout schůze věřitelů, která na jednání dne 14.6.2012 hlasovala pro zproštění správce funkce.

Insolvenční správce ve vyjádření k návrhu na zproštění funkce ze dne 13.7.2012 uvedl, že věřitelský výbor trval na zachování provozu podniku dlužníka, se kterým vždy bylo spojeno riziko růstu zapodstatových pohledávek, čehož si členové věřitelského výboru museli být vědomi. Proto zapodstatové pohledávky skokově rostly v závislosti na nedostatku zakázek. Některé skupiny věřitelů, jako např. FEROSTAV, a.s., uplatňováním zadržovacích práv k výrobním prostředkům dlužníka a podobně významně zhoršovaly výrobní a ekonomickou situaci dlužníka.

V případě výběrového řízení měl správce podmínky stanovené v zápise ze dne 7.2.2012 za příliš obecné, a proto v zájmu transparentnosti tyto podmínky upravil. Z tohoto důvodu odmítl pochybení při vlastním průběhu řízení. Dodal, že výběr kupujícího je právem insolvenčního správce.

Ohledně zapodstatových pohledávek správce věřitelský výbor pravidelně informoval o jejich růstu, správce neměl možnost ovlivnit předložení reorganizačního plánu ze strany třetích osob, jehož součástí by byl návrh na řešení zapodstatových pohledávek. Správce tvrdil, že za dobu řízení podniku dlužníka v konkursu pouze správcem došlo ke snížení těchto pohledávek, podnik byl stabilizován a připraven k prodeji.

Pokud jde o prodej podniku, věřitelský výbor správci uložil prodat jej jedinou smlouvou, z čehož správce dovozoval, že věřitelský výbor musel mít informace o majetkové podstatě.

Správce se pravidelně účastnil schůzí věřitelského výboru, měl za to, že zprávy insolvenčního správce mohou být součástí zpráv věřitelského výboru. Samostatně správce za celé období zveřejnil 12 různých zpráv o své činnosti. Správce měl za to, že návrh na zproštění funkce je nedůvodný.

Ze shora uvedených skutkových zjištění má odvolací soud za to, že se soud I. stupně v napadeném usnesení nevypořádal se všemi argumenty, které byly v průběhu řízení ohledně návrhu na zproštění správce funkce ze strany věřitelského výboru vzneseny.

Soud I. stupně se dostatečně nevyjádřil k otázce, zda insolvenční správce v průběhu řízení řádně předkládal zprávy o své činnosti. Věřitelský výbor tvrdil, že tomu tak nebylo, přičemž správce měl za to, že z tohoto hlediska bylo učiněno informační povinnosti zadost, když se účastnil schůzí věřitelského výboru a informace o své činnosti podával v rámci zápisů z těchto schůzí, byť správce předložil řadu vlastních zpráv.

Soud I. stupně se podrobněji nevyjádřil ani k otázce tvrzené příčinné souvislosti mezi postupem správce a nárůstem zapodstatových pohledávek. Uvedl sice, že jejich nárůst byl spojen s provozem podniku, ale nijak nezhodnotil otázku možných úspor nákladů na provoz podniku ani činnost, kterou v tomto ohledu vyvíjel dle svého tvrzení věřitelský výbor. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že zapodstatové pohledávky stabilně rostly, avšak souvislost (ne)činnosti správce s jejich růstem nebyla ze strany soudu I. stupně zkoumána, ačkoli argument spočívají v růstu těchto pohledávek patřil ke klíčovým důvodům pro návrh na zproštění správce funkce. Výše zapodstatových pohledávek, jak plyne z insolvenčního spisu, byla mimo jiné důvodem pro nemožnost sestavení reorganizačního plánu a další průběh reorganizace. Soud I. stupně však tyto okolnosti přešel toliko názorem, že průběh řízení byl ovlivněn neujasněností postupu věřitelů a že vývoj vedoucí k neúspěchu reorganizace nelze přičíst výhradně konání správce. Soud I. stupně tak připustil podíl správce na stávajícím stavu řízení, ale již neuvedl konkrétní kroky správce, které k tomu stavu vedly, ani je nezhodnotil vzhledem k návrhu na jeho zproštění funkce.

Soud I. stupně nezhodnotil činnost správce v souvislosti s odvolatelem dříve vznášenou námitkou, že správce nepřezkoumal dřívější dlužníkovy úkony a neprověřil, zda bylo namístě dovolat se jejich neplatnosti či neúčinnosti, rovněž tak neuvedl ničeho ani ohledně výhrady stran nedostatečnosti odborné způsobilosti správce (osoby za společnost jednající), která byla ze strany věřitelského výboru rovněž namítána.

K výběrovému řízení na koupi podniku dlužníka a dalšímu průběhu řízení s ohledem na návrh na zproštění správce funkce soud I. stupně toliko uvedl, že řízení je v závěrečné fázi zpeněžení podniku a zproštění správce funkce by celé řízení prodloužilo. Soud I. stupně se tak vyhnul jakémukoli hodnocení činnosti správce v souvislosti s prodejem podniku.

Odvolací soud sice ctí zásadu rychlosti insolvenčního řízení a jakékoli průtahy považuje za nežádoucí, nicméně i v případě rozhodování o návrhu na zproštění správce funkce je zapotřebí (a to i s ohledem na stanovení výše odměny za výkon činnosti správce), aby insolvenční soud v souladu s požadavky plynoucími z § 157 a 167 o.s.ř. vysvětlil, jak na danou problematiku nahlíží, tedy zda konkrétní výtky vůči správcově činnosti (popř. nečinnosti) shledává důvodnými.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pokud jde o návrh věřitelského výboru, aby odvolací soud přikázal věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze, bude namístě nejprve vyzvat navrhovatele k zaplacení soudního poplatku (položka 24 sazebníku) a poté umožnit ostatním účastníkům řízení se k němu vyjádřit (§ 12 odst. 3 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Praze dne 29. srpna 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová