1 VSPH 1083/2015-A-14
KSPH 65 INS 10096/2015 1 VSPH 1083/2015-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jiří Schäfer, nar. 31. srpna 1953, bytem Malé Kyšice, V Zahrádkách 119E, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 10096/2015-A-9 ze dne 14. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 10096/2015-A-9 ze dne 14. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 17.4.2015 zahájeno insolvenční řízení. Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), zjistil, že 88% závazků dlužníka pochází z podnikání, a proto dospěl k závěru, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., konstatoval nemajetnost dlužníka a nutnost úhrady odměny správce a jeho nákladů z rozpočtových prostředků státu, což měl za nedůvodné.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že není schopen zálohu uhradit, odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 517/2014-A-14, sp. zn. KSPH 60 INS 2914/2014 a na § 108 odst. 1 IZ, domníval se, že soud může spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o povolení oddlužení, a proto mu nelze povinnost zaplatit zálohu vůbec uložit. Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníku neukládá.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 IZ a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 17.4.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, jež navrhl provést ve formě splátkového kalendáře. Z návrhů a jeho příloh (zejména seznamů majetku a závazků) plyne, že dlužník má závazky v celkové výši přes 2 mil. Kč, z toho dva největší závazky (vůči Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj-Územní pracoviště v Kladně) ve výši 965.880,-Kč a 1.064.042,-Kč pochází z podnikání dlužníka, jak dlužník k výzvě soudu sdělil podáním ze dne 4.5.2015. Dva největší závazky jsou vykonatelné a vztahují se k dlužné dani z příjmu a dani z přidané hodnoty. Dlužník nepředložil souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání, kterým by věřitelé vyjádřili svůj souhlas s navrženým oddlužením. Dlužník vlastní jen běžné vybavení domácnosti, je ženatý, nemá vyživovací povinnost vůči dětem, jeho průměrný čistý příjem činí 19.879,-Kč měsíčně, dále očekává příjem z darovací smlouvy ve výši 5.300,-Kč měsíčně od dárkyně Heleny Polákové.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje. Je správný závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na nesouhlas věřitelů s oddlužením v případě závazků z podnikání (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením. Není splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužníka bude za daného stavu věci (při absenci souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením) nutné řešit konkursem.

Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty (viz též § 38 odst. 2 insolvenčního zákona).

Eventuální okolnost, že dlužník snad nemá dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 IZ počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 IZ insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.

I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 IZ.

Odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu nebo zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníka-insolvenčního navrhovatele.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce obvykle minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit v plném rozsahu bezprostředně po ustanovení insolvenčního správce do funkce (příjem od dárce Heleny Polákové je zjevně vázán na povolení a schválení oddlužení, tedy při předběžné úvaze o nákladech spojených s řešením úpadku konkursem ho nelze brát v potaz), je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 50.000,-Kč namístě.

Soud prvního stupně posoudil správně podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková