1 VSPH 1082/2015-B-28
KSLB 86 INS 14810/2014 1 VSPH 1082/2015-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Lípa, Jiráskova 614/11, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 14810/2014-B-21 ze dne 4. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 86 INS 14810/2014-B-21 ze dne 4. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil povolené oddlužení a v bodě II. a II. výroku na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 17.7.2014 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs. Do řízení přihlásil pohledávku ve výši 1.975.495,-Kč věřitel Česká spořitelna, a.s. Tato pohledávka se skládala ze dvou dílčích pohledávek ve výši 1.063.288,-Kč a 305.946,-Kč. Soud I. stupně zjistil, že dlužnice vlastní spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na pozemcích v k.ú. Kamenický Šenov na LV č. 784, neměla hodnotnější movité věci, její příjem činil 11.790,-Kč měsíčně. Ze zprávy insolvenčního správce dlužníka Pavla Kouby plynulo, že obvyklá cena nemovitostí zajišťujících pohledávku věřitele Česká spořitelna, a.s. činila 280.000,-Kč. Dlužnice na základě smlouvy o důchodu ze dne 30.12.2014 měla k dispozici mimořádný příjem ve výši 3.500,-Kč měsíčně. Dlužnice by byla schopna uhradit přes 30% při celkovém závazku nepřesahujícím 975.495,-Kč, podle zprávy insolvenčního správce ze dne 24.4.2015 s aktuálním příjmem není v možnostech dlužnice uspokojit věřitele ani s jejich souhlasem s nižším plněním. Současné příjmy dlužnice umožnily uspokojení pohledávek v rozsahu 30% jen v případě zpětvzetí pohledávky České spořitelny, a.s. Soud dospěl k závěru, že i přes souhlas věřitelů s nižším plněním neumožňují aktuální příjmy dlužnice povolené oddlužení schválit, protože nebylo možno předpokládat, že hodnota plnění bude odpovídat plnění v rozsahu udělených souhlasů a k úhradě pohledávek věřitelů, kteří souhlas s nižším plněním nedali, v rozsahu minimálně 30%.

Ze shora uvedených skutečností soud oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že soud I. stupně opomenul, že se s manželem v roce 2011 rozvedla a že podle dohody o vypořádání SJM veškerý majetek i závazky přešly na manžela a že o této skutečnosti byla Česká spořitelna, a.s. informována. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 13 C 208/2011-35 ze dne 31.7.2013. Dílčí pohledávka České spořitelny, a.s. ve výši 305.946,-Kč nebyla dlužnici vůbec známa. Dlužnice namítala, že Česká spořitelna, a.s. uplatnila pohledávku vůči bývalému manželovi jako pohledávku zajištěnou, tento postup, kdy věřitel uplatnil pohledávku vůči dvěma dlužníkům, měla za rozporný s dobrými mravy a namítala bezdůvodné obohacení. Zjištění pohledávky ze strany insolvenčního správce měla za porušení jeho povinností, poukázala na nedostatek hodnotnějšího majetku s tím, že v případě nepatrného konkursu nebudou věřitelé uspokojeni. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle § 737 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

Rovněž lze odkázat na starší judikaturu, podle které např. věřitel pohledávky vůči jednomu z manželů, která vznikla před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů, má právo ji vymoci na základě titulu pro výkon rozhodnutí (exekučního titulu) také z majetku, který na základě dohody o vypořádání společného jmění připadl manželu dlužníka, i když bezúčinnost dohody podle ustanovení § 150 odst. 2 ObčZ nebyla (vůči manželu dlužníka) určena pravomocným rozhodnutím soudu. Rozsudek NS ze dne 26.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 2833/2012 (R 101/2013).

Dohoda o vypořádání SJM je dvoustranným právním jednání, které může měnit pouze vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, tj. jen bývalých manželů. Na práva třetích osob, které nejsou účastníky takové dohody, tudíž tato dohoda nemůže mít vliv. Vznikla-li tedy sporná pohledávka z úvěrové smlouva č. 424378873 ze dne 12.4.2010, v níž jako dlužníci vystupovali oba tehdejší manželé (což dlužnice nerozporovala ani netvrdila, že by úvěrová smlouvy byla uzavřena mimo SJM a že by tak šlo o výlučný závazek dlužníka-bývalého manžela Pavla Koubka), a s Českou spořitelnou, a.s. nebyla uzavřena dohoda o tom, že by nadále byl úvěrovým dlužníkem pouze bývalý manžel dlužnice, je dlužnice solidárním spoludlužníkem z předmětné úvěrové smlouvy. Uplatnění takové pohledávky ze strany České spořitelny, a.s. proto nemělo povahu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Ostatně to, že dlužnice byla s pohledávkou České spořitelny, a.s. srozuměna, plyne i z toho, že na přezkumném jednání dne 3.9.2014 dlužnice pohledávku nepopřela.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud dospěl k závěru, že skutečnost, že Česká spořitelna, a.s. do řízení přihlásila svoji pohledávku z titulu úvěrové smlouvy ze dne 12.4.2010 jako pohledávku nezajištěnou, zatímco do řízení bývalého manžela dlužnice Pavla Koubka přihlásila pohledávku ze stejného právního titulu jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem, které byly zpeněženy a byl podán návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku tohoto zpeněžení ve výši 238.259,20 Kč zajištěnému věřiteli Česká spořitelna, a.s., nemůže ničeho změnit na tom, že Česká spořitelna, a.s. po právu přihlásila pohledávku jako nezajištěnou do insolvenčního řízení dlužnice, ve kterém byla pohledávka zjištěna, a proto má věřitel Česká spořitelna, a.s. i v insolvenčním řízení dlužnice právo na uspokojení své zjištěné pohledávky v rozsahu, v jakém zůstala neuspokojena.

Odvolací soud pak pokládá za potřebné zdůraznit, že ani ve stadiu odvolacího řízení se oproti stavu v době rozhodování soudu I. stupně situace ve prospěch dlužnice nikterak nezměnila, spíše naopak. Soud I. stupně vycházel při své úvaze o nedostatečnosti ekonomické nabídky ze strany dlužnice ze zprávy insolvenčního správce ze dne 3.10.2014, dle které dlužnice je schopna spolu s příjmem ze smlouvy o důchodu ve výši 3.500,-Kč měsíčně nabídnout věřitelům měsíčně 5.113,-Kč, což by stačilo k uspokojení věřitelů v rozsahu 31,45% v situaci, pokud by ovšem celková výše v řízení zjištěných a uspokojovaných závazků (v režimu splátkového kalendáře) činila 975.494,81 Kč. Nicméně nyní se věci mají tak, že k navýšení příjmů dlužnice nedošlo, leč s ohledem na sdělení České spořitelny, a.s. ze dne 16.6.2015 má tento věřitel za dlužnicí pohledávku jen o 238.259,20 Kč nižší, a to v důsledku plnění poskytnutého v insolvenčním řízení dlužníka Pavla Kouby. Odečte-li se tato částka od masy v insolvenčním řízení dlužnice zjištěných nezajištěných pohledávek (1.819.262,-Kč), představuje součet všech zjištěných pohledávek sumu 1.581.002,-Kč. Zvažoval-li by odvolací soud, že všichni věřitelé souhlasí s uspokojením v rozsahu toliko 25% (souhlas s tímto nižším plnění ovšem vyjádřili jen Česká spořitelna, a.s., Essox, s.r.o. a Cofidis, s.r.o.), pak by dlužnice s odvoláním uspěla jen v situaci, že nabízí věřitelům alespoň 395.250,-Kč, leč insolvenční správce a následně též soud I. stupně správně brali v potaz jen možné plnění dlužnice ve výši 306.780,-Kč, odpovídající jejím příjmům, přičemž sama dlužnice ve svém podání došlém soudu v 23.4.2015 (B-19) sdělila, že tyto již není schopna navýšit.

Shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na celkovou výši zjištěných pohledávek a na aktuální příjmové poměry dlužnice (ani spolu s příjmem ze smlouvy o důchodu) nebude schopna uhradit nezajištěným věřitelům ani 25% pohledávek, tedy při současných příjmových poměrech dlužnice nelze oddlužení plněním splátkového kalendáře schválit, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 29. června 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková